Původně jsem článek z této akce neměla ani v plánu psát. Ale když už na Babsích stránkách dostala prostor dovolená ve Finsku, rozhodla jsem se shrnout i výlet do Anglie.
Všechno to začalo docela neplánovaně. Ano, pravda, už loni, možná předloni, jsme si se Zuzkou Coufalů notovaly v tom, jak uděláme "firemní" výlet na legendární Cruftovu výstavu psů do Birminghamu, ale popravdě z toho vždy sešlo už v začátcích plánování. O to víc jsem byla letos v šoku, když mi jednoho dne zavolala, dala mi půlhodiny na rozmyšlení a přes veškeré mé protesty ohledně finanční situace a času a kdo ví, jakých všech výmluv, mě nenásilně přemluvila a já řekla, že pojedu!
Tohle proběhlo asi tak měsíc a půl zpátky a od té doby jsem to tak nějak celé uzavřela. O finanční stránku celé cesty jsem se starat nemusela, neb určitou hotovost mám u Zuzky na takovém "otevřeném účtu" a taky mě minulo vše, od zařizování letenky, ubytování, výměny peněz. Zkrátka mým jediným úkolem bylo v pátek 6. 3. 2009 odletět.
Pobavilo mě to, jakým způsobem já jezdím na dovolenou. Naposledy zařizování kompletně všeho celé dva dny před odletem a teď... Okolnosti posledních dnů mě zaměstnávaly natolik, že jsem se skutečně o celou tuhle záležitost nestarala. Z čehož nebylo nadšené mé nejbližší okolí, když vyzvídali a já nějak nebyla schopná ještě den před odletem říct v kolik to vlastně letím, kdy se vracím a hlavně kam přesně letím. Slepě jsem důvěřovala Zuzce s Eliškou a chci jim za to moc poděkovat, protože je fajn pocit, mít vše zařízené a že vše bylo na jedničku!
A teď už k celé akci. Nebudu tu sáhodlouze rozepisovat den po dni. Bylo to super. A to i přesto, že jsem měla neustále snahu srovnávat to s MS v agility v Helsinkách, které je mně osobně jako agiliťákovi tak nějak bližší. Ale ne, Crufts je skutečně psí svátek se vším všudy a myslím, že každý pejskař by se tam měl alespoň jednou vypravit. Je tu od všeho něco a dohromady je to úžasné setkání lidských a psích osobností.
Výlet jsme si s Eliškou a s Pavlou Dorničovou moc užily, i když se nám nepřízeň osudu snažila neustále klást do cesty nějaké překážky. Asi nejhorší bylo zjištění, že nám nefunguje platební karta, kterou jsme plánovaly platit vše a nebraly si tak s sebou příliš hotovosti. Banka se ale jaksi spletla a poslala špatný PIN, haha. Zachráněny jsme ale byly nedělním příletem Jany Ježkové, která nám dopravila kartu náhradní. Děkujem.
A zážitek? Těch byla spousta. Byl to můj druhý let v životě. První návštěva Anglie vůbec. Jízda z letiště klasickým černým kulatým taxíkem a každodenní cesta tam a zpátky double decrem. Zjištění, že Angláni jsou vlastně moc milí, zvláště pak řidiči autobusů, kteří nám vždy hlásili, ke máme vystoupit a poskytovali slevy i tam, kde vůbec být neměly. Nevím, zda jsme vypadaly tak moc tragicky :) Dny jsme zakončovaly vynikající večeří v restauraci hned vedle hotýlku. A ačkoliv jsme měly původně v plánu navštívit i blízké okolí, vracely jsme se zpět vždy až okolo 22. hodiny a byly zralé tak akorát na to upadnout do postelí.
Cruftova výstava je pak něco nepopsatelného. V 5 obrovitánských halách byly výstavní kruhy, tisícovky psů, každý den určené třídy. Dále spousty stánků, které jsme samozřejmě vzaly útokem. Nejvíce času jsme pak ale trávily v takzvané Aréně, kde probíhal nepřetržitý program agility, flyballu (na příšerných katapultových boxech, ale i tady to byla disciplína, která nejvíce strhla diváky), dogdancingu (kde zabodovala Češka Alča Smolíková) a obedience. Co mě naprosto fascinovalo byl fakt, že organizačně vše běhalo jako na drátkách. Žádné prostoje, zmatky a hlavně VŠUDE absolutní čisto a pořádek a to i přesto, že po většině podlah v halách byly natažené koberce. Jediný zádrhel jsem viděla v tom, že při mísení anglického a ostatního evropského obyvatelstva se občas bylo obtížné v těch davech dohodnout, zda se chodí nalevo nebo napravo.
Finále Best in Show bylo grandiózní. A to i přesto, že nejsem nějaký fanoušek výstav. Pejsci zde ale byli profíci, a nejenže se krásně předváděli a to i několikrát po sobě, tak hlavně většina z nich měla krásný vztah s handlerem. V mezičase si hráli, skákali, a taky se radovali. Naprosto mě dostal vítěz celé výstavy, nádherný sealyhamský teriér, který při prohlídce podal rozhodčímu packu.
Poslední den nastalo menší drama. Po pokoji se nám totiž kupilo nepřeberné nakoupených věcí. Od úžasných triček, pyžámek, obojků, vodítek, ňaminek, hraček, katalogů až po 3 obrovské deky. To vše, jsme měly vměstnat do našich palubních kufříčků. S použitím fyzické síly se nám to s Eliškou nakonec povedlo s tím, že zkusíme obléct každá dvě mikiny a foťák s notebookem uhrát jako další "malé" zavazadlo. Nakonec jsme přeci jen byly úspěšné, prošly jak celní kontrolou, dokonce bez nějaké větší kontroly, tak skrz posádku letadla. Chudák Pavla už tolik štěstí neměla a nakoupené věci musela umístit do narychlo pořízeného kufříku a ten zpoplatněný nechat odeslat do útrob letadla. Ale všechno se to nakonec úspěšně zvládlo! Jen Babsi byla doma uražená a skoro mě ani nepřivítala...
Babsi s dárky
A protože mám hrozně hodného ex-spolužáka a Eliška bratříčka, měla jsem půjčenou s sebou zrcadlovku i s pořádným objektivem a jak se mi povedlo se s touhle věcičkou v halách sehrát, se můžete podívat tady...
