14. leden 2007 -  KONEČNĚ AGILITY TRÉNINK :o) - Na tenhle den jsem se těšila už od podzimu. Celou tu dlouhou dobu jsem musela chodit na vodítku. No umíte si to představit, co to je, když teriér musí bejt chudinka malinkej několik měsíců uvázanej a nemůže běhat a řádit. Neumíte. To moje rodina už poznala, co to je a nevim jestli jsem se těšila víc já na to, až zas budu moct běhat za míčkem a dovádět s pejskama, nebo oni, že konečně zas budu "normální" a ne nurotická a protivná. Ale prý se mi teď bude běhat ještě líp, než kdy předtím. Tak já jim budu věřit, že to za to utrpení stálo.
    Tak panička připravila tašku a jelo se. Pár stanic předem jsem už poznala, že jedeme na cvičák do Motola, jupí. Moc jsem se těšila. Po přivítání se s trenérkou Zuzkou a ostatníma pejskama se šlo na věc. Panička měla sice obavy, protože poslední trénink na zkoušku v OSA Panda nedopadl úplně nejlíp, ale já jsem se snažila. A taky mi to moc hezky šlo, že panička jen zářila a musím uznat že mě při běhu docela i stíhala! Sice jsem trošku zas pozlobila s kruhem, ale za to slalomem a samostatnýma náběhama jsem to vynahradila a ukázala, že jsem přes to nucené volno zas tak moc napozapomněla. Dělaly se jednotlivé sekvence a jen minimálně jsme musely opakovat (což se většinou nestává, naopak, jedinej, kdo do úmoru opakuje tutéž sekvenci, kdy ostatní už klábosí, jsem já s Babsi, pozn.: Dejna). Nakonec se běžel celý jumpingový parkur v kuse, 21 překážek a světe div se, s paničkou se nám podařil zaběhnout čistě, až na poslední shozenou laťku, kdy panička uklouzla v bahně. Ale neudělaly jsme žádnou jinou chybu nebo odmítnutí. A to snad poprvé v historii našich běhů celých parkurů. Panička svítila jak sluníčko a náladu jí nepokazil ani déšť, který nás na začátku tréninku promáčel skrz na skrz. Pak se ale zas vyjasnilo a byla to paráda. Po tréninku jsem si ještě zaběhala s parsonkem Chrisem a manchestračkou Hedou a pak jsme příjemně unavané nasedly s paničkou do tramvaje a jely domů...

Jumping 17. 1. 2007



2. a 4. únor 2007 -  AGILITY VE STODŮLKÁCH - V pátek a v neděli jsme se odpoledne vypravily zatrénovat si k Marcele do Stodůlek. Páteční trénink byl takový komorní v sestavě Péťa s Maxem a my jako prcci, a v kategorii large Ivana se Skipem a Marcela s Áňou. Trénovali jsme asi hodinu a půl a docela se nám i dařilo. Sekvence byly hodně běhavý (že jo Marcelo :-P ) a tak jsem měla co dělat, abych Babsi vůbec stačila. A když jsme jeden běh pak opakovaly asi už počtvrtý, myslela jsem, že na místě vyplivnu plíce. O zpestření se postarala Babsi, když v jedné sekvenci vlítla na jinou překážku, než měla následovat a skočila ji. To by nebylo až zas tak nic neobvyklého, kdyby ovšem nebyla laťka nastavená na kategorii large a tudíž ve výšce 60 cm. Nechápu, že nepodběhla a nechápu, že neshodila. Asi mám fakt doma agiliťáka magora :)) a zdá se, že nožičky opravdu slouží dobře (ťuk ťuk). V neděli pak bylo na tréninku doslova narváno a zase se nám běhalo docela pěkně. Cestou zpátky nás doprovodila Péťa s Maxem a tak jsme prodrbaly co se dalo;)
    Mám v plánu k Marcele na tréninky chodit pravidelně každý týden.
zapsala panička



1. březen 2007 -  PO ZIMNÍ (a operační) PAUZE ZASE FLYBALLOVÝ TRÉNINK - Neumíte si představit, jaké to bylo pro aktivního sportovce, jako jsem já, nemoct 4 měsíce skoro nic?! A neumíte si představit, co to bylo, když nejednou konečně nastal leden a já mohla zas naplno lítat a řádit venku a na agility překážkách. Pak ale nastala zrada, já se konečně mohla zas aktivně účastnit tréninků, ale flyballoví závodníci měli od prosince do března povinnou nucenou odpočinkovou pauzu. No, a tak jsem znovu musela čekat a vzhlížet s paničkou ke stále se blížícimu březnu.
    A pak se to stalo, dneska je konečně ten den! Panička přiběhla z práce a pak už jsem jen nedočkavě sledovala, jak pobíhala po bytě a připravovala věci na trénink a mojí cestovní tašku. Nakonec sice ze skříně vyndala i tu onu hroznou věc, kterou mi s oblibou nasazuje - postroj - ale počáteční utrpení jsem vydržela a za chvíli jsem o něm ani nevěděla. Pro dobrou věc se občas trochu trpět. A pak už jsme si to metelily na tramvajovou zastávku. Já paničku musela s vypětím všech sil zrychlovat a popohánět tahem a shledala jsem zajímavý poznatek, a to sice, že ta hrozná věc, co mi obepíná hrudník, je vlastně i v něčem dobrá. Jindy se při popohánění a táhnutí paničky v závěsu dusím a zakuckávám a dneska vůbec nic :-P. Cesta proběhla jako vždy normálně a za chvilku jsme vystupovaly na stanici Českomoravská, kde na nás už čekaly stejně natěšené kámošky Kačka s Jackie. Nasedly jsme k nim do auta a vydaly se společně do jízdárny do Ctěnic, kde se flyball trénuje přes zimu.
    No a tam to bylo parádní, luxusní, nejlepší. Plná hala s hlubokou vstrvou pilin a tak jsem si šla zaběhat, zařádit, zakličkovat, vyblbnout, juchuchů, to vám bylo něco. Sice ostatní jen poklidně stáli a dívali se na mě jaksi podivně, ale tu a tam se někdo k honičce přidal a já lítala. Bylo mi krásně a všude kolem psí kámoši a staří známí. Moc se mi stýskalo. Pak ale už následovaly tradiční odběhy a poté jednotlivé běhy týmů. Panička se obávala, abych si to ještě pamatovala, ale to bych nebyla já, abych nepřekvapila. Hnedka napoprvé celou dráhu a na jedničku s hvězdičkou. Všichni mě chválili i moje zahojený nožičky a tak je panička zvědavá, jestli se to nějak projeví i na časomíře. Nakonec jsem pak ještě musela společně s Ginunkou předvádět běhy navíc, protože paničku Ála učila, kdy mě má pouštět správně na střídačky a z jaké vzdálenosti se rozbíhat. No, musíme to pořádně nacvičit ještě. Teda ona :-D
    Trénink skončil a já nasedala zpátky do auta totálně psychicky i fyzicky unavená, ale bylo mi moc příjemně. A Jackie vypadala zrovna tak. Domů jsme dorazily až v 11 v noci a ještě nás čekala obě s paničkou důkladná odpilinovací sprcha, ale za to všechno to stálo. A panička se pak rozplývala, jak má doma toho nejhodnějšího neunavenějšího, nejmazlivějšího teriéra, aspoň na chvíli :-P
    Tak se už moc těším za 14 dní na další trénink a v květnu na naše druhé oficiální flyballové závody - na Eager´s Cup.


9. březen 2007 - VÝLET DO ZOO - Na dnešek pro mě panička přichystala překvápko. Ačkoliv celý včerejšek lilo jako z konve, tajně spřádala plány se svejma kámoškama ze školy a bylo rozhodnuto o návštěvě krásné pražské ZOO . Počasí nám přálo, obloha byla jasná a svítilo dokonce sluníčko. Ráno jsme doma pabraly pár věcí do batůžku, opět mi byl nasazen postroj, blééé a vyrazilo se. Divila jsem se, proč jdem na opačnou stranu, než obvykle chodíme na zastávku a zachvíli jsem se to dozvěděla. Cestou jsme přibraly ještě mojí chlupatou kavalíří kámošku Sisinku a pak jsme všechny tři už spěchaly na tramvaj. Na Andělu se k nám připojila Zuzka a tak jsme měly vyrovnaný poměr 2 : 2, lidi versus psi. Znovu jsme nastoupily do tramvaje a jely dlooouho. Panička mi tentokrát nevzala cestovní tašku a tak jsem musela sedět na zemi, ale aspoň jsem tam měla kámošku. No a to už jsme po dalším přestupu byly u ZOO. Po chvilce se k nám připojila ještě jedna paničky spolužačka Anča a přivedla s sebou svojí čubinku Bertičku - Čertičku a tak se konečný stav ustálil na 3 : 3. A šlo se na exkurzi. Tý jo, takovejch novejch pachů a vůní, až mi šla hlava kolem. No děs, já na vodítku a všude kolem tolik potenciálních kořistí. Jen se za nima rozběhnout. Byla jsem ale asi jediná, kdo byl ze všeho tak u vytržení. Sisinka se chovala způsobně. Až moc na můj vkus :-P
    Sluníčko stále svítilo, modrá obloha bez, mráčku a na to, že je březen, bylo opravdu teplo. A jelikož byl všední den a včerejší děštivo nejspíš odradilo případně návštěvníky, bylo v ZOO krásně prázdno. Tak jsme si to pořádně užily. Všech nás šest. Paničky si samozřejmně ještě musely jít nakoupit každá tričko a pak už se pomalu chýlila naše výprava ke konci.
    Nejvíc se mi asi líbili surikaty, ale to vám musím říct, jak jsou ty zvířata ze ZOO drzý a provokujou mě, že mi přijdou až úplně před čumák a tam se naparujou s vědomím, že na ně nemůžu. Na druhou stranu ale musím říct, že ještě štěstí, že tam ty ploty a skla jsou, jinak bych už asi byla obětí karakala, který se mě úplně neskrývaně snažil ulovit.
    Cesta zpátky utekla děsně rychle. Dokonce se mi panička smála, že jsem si ustlala na zemi v autobuse a že jsem tvrdě usnula. Je pravda, že to bylo poprvé, co jsem si v dopravním prostředku lehnula, když nepočítám cestování v tašce, ale já si nemohla pomoct, prostě se mi ty oči najednou zavřely a pak už jsme byly doma na Barrandově. Šly jsme předat zpátky Sisinku a já už se strááášně těšila domů do pelíšku. Musím přiznat, že takhle unavená jsem už dlouho nebyla. Jen co to tu paničce nadiktuju, honem rychle do pelíšku a nabírat síly. Takhle zničenou, mě nikdo nesmí vidět :-P
    Jinak ještě musim říct, že nás paničky pořád nutily někde sedět a pózovat a tvářit se důležitě do foťáku a tak se můžete podívat i na nějaké, dle mého názoru kýčovité :)) fotky


Naše výprava:
(zleva) já + panička, Berta + Anča, Sísa + Zuzka



31. březen 2007 - AGILITY ZÁVODY ZAČÁTEČNÍKŮ - NYMBURK - Ráno začalo přesně podle mých představ. Ležim si tak v posteli, zamáčknu budíka, dalších 10 minut si lenoším, vstanu a vydám se do koupelny. Akorát vycházím ven a zvoní telefon. "Dejno, kde jsi? Čekáme na tebe na zastávce!" Uáááá. Cože?!? Proboha, proč jsem si jen nařídila budík o hodinu pozdějc? Tak šup šup. Ještě, že mě Marcela a spol (Péťa s Maxem a Olinka s Tristanem) vyzvedávaly přímo na Barrandově, následně dokonce u mě doma. Za neuvěřitelnmých 5 minut! jsem stála sbalená venku před vchodem a nasedala do auta. Do Nymburka jsme dojeli tak akorát. Rychle se zaprezentovali přebrali úžasné dárky od sponzorů (kyblík na granule, míček, podložku pod misky) a šli se usadit.
    Jako první následoval běh juniorů (pejsků do 18 měsíců věku) k mému zděšení měli v parkuru kladinu i áčko, ale i slalom a trať vůbec nevypadala jednoduše. S hrůzou jsem očekávala, co postaví nám. Naštěstí žádná další překážka nepřibyla, jen se upravila trať. A to jsme už s Babsi a fungl novým profi agiliťáckým vodítkem stály na startu. Hezky počkat, a poď, hop hop, kladina a první očekávaná chyba, samozřejmě skočená zóna, pak hop (Babsi se odrazila na můj včas vyřčený povel hop a tudíž se odrážela někde 2 metry před překážkou) a tak to byla shozená ba přímo zbořená laťka, pak tunel, hop, látkový tunel a opět osudná zóna na áčku. Následoval moc hezký náběh do slalomu, za který musim Babsi moc pochválit, ale pokazila to v poslední době u nás častou chybou a to, že vypadává ze slalomu předčasně. Celý jsme ho zopakovaly a opět poslední tyčka vynechaná. Pak už zbývaly jen tři skočky do cíle.
    Běh to byl hezký, Babsi byla pěkně rozběhlá a bylo vidět, že si to náramně užívá. Slalom holt musíme opět nacvičit. Celkově nám tyto 4 chyby vynesly až překvapivě krásně 4. místo. Tím pro nás nervy skončily a už jsme jen dál sledovaly naše kamarády, jak se daří jim. Měla jsem hroznou radost, že přijela moje spolužačka Anča s Bertičkou a že jim to na premiéře moc hezky šlo!
    V průběhu celého dne byly ukázky jednotlivých psích sportů, dogfrisbee, dogdancing, canicross, ale i ukázky policejních protidrogových psů a obrany. Den to byl opravdu hezky zorganizovaný a počasí bylo víc než vydařené.
    Nakonec neodjížděl nikdo s prázdnou. Ceny byly opravdu bohaté a jelikož Péťa vyběhala s Maxem i s borderteriérkou Terezkou umístění na stupni vítězů, vezla si domů slušné zásoby granulek a mimo jiné i dva plechové barely. No a já jsem asi byla moc hodná, protože jsem jeden dostala. Tímto moc a moc děkuji, protože je opravdu moc pěknej! V neposlední řadě chci také určitě moc poděkovat Marcele za odvoz!
    Děkuju všem, za tak fajn strávený den, už dlouho jsem potřebovala podobný balzám na duši...
zapsala panička

závody začátečníků - Nymburk 31. 3. 2007
Parkur pro začátečníky



13. duben 2007 - VÝLET: ČESKÁ TŘEBOVÁ - LITOMYŠL (14 km) - Ani jsem nestačila dospat energii ze včerejšího flyballového tréninku a už v 7 ráno zvonil budík. Nechápala jsem, co se děje, když panička měla mít ten den volno. Brzy jsem ale procitla a zjistila, že vyrážíme na vejlet. Panička rychle namazala sváču, zabalila do batůžku další potřebné věci a už jsme spěchaly na MHD a na Hlavní nádraží. Tam po chvilce nasedly do rychlíku směr Přerov a já se pohodlně v tašce uvelebila a šetřila energii na to, co mělo přijít.
    Po necelých 2 hodinách jsme vystoupily ve stanici Česká Třebová a hned na nástupišti na nás už čekaly naše kámošky Anča s Bertičkou. Vydaly jsme se směrem z města do kopce. Hned nazačátku jsme míjely potůček a vodní kaskády, tak jsme se s Čertičkou hned namočily, aby se dalo lépe snést to skutečně letní počasí. První úsek měřil sice jen necelé 3 kilometry, ale s těma našima paničkama jsme se trmácely tenhle kousek snad víc jak hodinu. Pořád něco remcaly o tom, jak děsně je to do kopce a jak už nemůžou a zdálo se mi, že snad víc stály než šly. Konečně jsme stanuly na vrcholu Kozlovského kopce a paničky s jiskrou v očích zamířily směrem k Chatě Maxe Švabinského, kde si daly oběd a zákusek. Ty se teda cpaly, jak kdyby nejedly tejden. Prý jim po tom krpálu pořádně vyhladovělo. Poté co spořádaly oběd i velké zmrzlinové poháry a po cca hodině a půl, co jsme tam strávily s Bertou muka, že nám neobjednaly nic, se vedení rozhodlo, že je na čase vydat se dál.
    Najednou se jim to šlo. Ale aby taky ne, cesta už vůbec nevedla do kopce. Po chvilce jsme narazily na ukazatel a zjistily, že do Litomyšle, kde Anička s Bertou bydlí, je to 10 km, a že tam tedy dojdeme po svých.
    Procházka to byla úžasná. S Bertou jsme se pořád honily a využily jsme každou příležitost zahučet do některého z lesních jezírek a rybníčků a ochladit si tak rozpálený kožíšky. Jako správní agiliťáci jsme taky vymetly každou rouru, která pod cestou napříč vedla potůčky. Zkrátka jsme si ten krásnej slunečnej pátek 13. náramně všechny 4 užily. Nikam jsme nespěchaly a jen se kochaly krásnou přírodou a tou pohodou.
    Někdy po 17. hodině jsme nakonec dorazily do Litomyšle. Udělaly pár posledních fotek a spěchaly sehnat ještě nějakou zmrzku. Jenže bohužel všude bylo už zavříno. Nakonec jsme došly až k holkám domů, kde jsme dostaly občertvení a za chvilku už nás Andulky tatínek vezl do Chocně na vláček zpátky do Prahy.
    Ve vlaku bylo krásně prázdno a tak jsme se s paničkou schoulily a obě zavřely oči a spaly až do Prahy. Obě jsme dorazily domů příjemně unavené a příjemně naladěné ze super vejletu. Děkujeme Anče za průvodcovství a za azyl a odvoz a doufám, že něco podobného brzo zopakujeme!
Fotky z výletu najdete ve fotogalerii

mapa
Trasa: (po červené)
Č. Třebová - Kozlovský vrch - Strakov - Litomyšl



20. - 22. duben 2007 - INTENZIVNÍ VÍKENDOVÝ TRÉNINK - VĚTŘKOVICE - Konečně nastal ten dlouho očekávaný a vysněný pátek, den, kdy jsme se společně s Terkou a manchestračkou Hedou vypravily na agilitní víkendovou intenzivku pod vedením Lucky Dostálové. Snad už víc jak 2 měsíce jsem se na tohle datum těšila a nemohla se dočkat. Před druhou hodinou odpolední jsme se sešly v Praze na Hlavním nádraží, ve vlaku úspěšně našly místa k sezení a psychicky sebe i pejsky připravovaly na skoro 4 hodinovou cestu směr Ostrava. Cesta uběhla příjemně a i celkem rychle. Na nádraží nás pak vyzvedli Luca s Petrem a už se vyrazilo směr Větřkovice. V kempu jsme ale byli skoro sami, většina "místních" totiž plánovala dorazit až v sobotu brzo ráno. Nicméně už první večer jsme někteří šli spát poměrně pozdě, protože jsme museli trošku poklábosit ;)
    Po nekonečné a celkem hooodně mrazivé noci byla konečně sobota ráno. Kemp se pomalu začínal plnit, jak příjížděli ostatní sportu chtiví agiliťáci. Proběhlo úvodní seznámení s programem, rozcvička, rozpis do jednotlivých skupinek a už se začalo trénovat. Trenérky Lucka Dostálová ani Jana Podolinská nás skutečně nešetřily. Běhalo se současně na 2 parkurech a většina sekvencí byla opravdu složitá, aspoň pro nás určitě. Zpočátku to vypadalo, že na parkuru snad nechám duši, protože Babsi byla jak utržená z řetězu a totálně natěšená lítala po všem možnym, co jí přišlo do cesty. Dopoledne jsme všichni stihli 2 tréninky, jeden u Jany a druhý u Lucky. Následovala pauza na oběd a po ní teoretická příprava na odpolední část. Pomocí modelu parkuru jsme se seznámili s metodou VERVOORT neboli V - SETY, které zmenšují oblouky za překážkou a snižují námahu kloubů u psa. Pak jsme se vydali postavit nějaký takový parkur pana Emiela Vervoorta v reálu.


Dělali jsme slepou prohlídku, učili se použití této metody v praxi a poté si došli pro pejsky a zkusili si celý parkur zaběhnout. Nám s Babsi se celkem zadařilo a musím říct, že mě samotná v někerých momentech doslova podržela a zachránila. Celé naše snažení bylo natáčeno na videokameru pro pozdější detailní rozbor. Odpoledne se pak postavily další dva parkury a pokračovalo se opět v tréninku sekvencí. Skutečně nám trenérky dávaly řádně do těla.
    Ještě než se setmělo, přišli jsme na řadu i my pánečci a rozdělení do 4 družstev jsme se utkali ve štafetovém běhu přes skokovky a slalomy :))) Jako ceny jsme si pak vyběhali buřty na opékání k chystenému táboráku. Ten jsem si opět jako minulý rok na táboře náramně užila. Dobrá nálada, dobré jídlo, dobré pití a úžasný písničky od Jarka Nohavici. Bylo to prostě bezva, nejlepší, co víc si přát. Po nočním návratu zpátky do chatky mě přivítala u dveří Babsi. Prokousala se skrz domeček!
    Horší pak bylo nedělní ráno, kdy byl sraz v 7 hodin na rozcvičce. Při obíhání palouku jsem sotva popadala dech, ale musím říct, že k něčemu tohle týrání asi přeci jen bylo, protože mě skoro vůbec nic po sobotním značně náročném tréninku nebolelo. Dopoledne probíhalo opět ve stejném duchu. Babsi se ale ráno podařilo prokousat skrz domeček druhou stranou a ještě ke všemu objevit nestřežené pamlsky a čokoládu a tak se řádně nadlábla. Břicho měla parádní. Zvažovala jsem, zda s ní jít vůbec běhat, ale my šly na řadu až skoro za 2 hodiny a tak jsem to zkusila. Babsina byla totálně v tranzu, vyvztekaná, rozblázněná, nětěšená, sice hezky ovladatelná, ale ostrá. Skončilo to tím, že se mi zakousla do předloktí a tak nám první dopolední trénink zkončil předčasně :-P Když na nás opět asi po hodině přišla řada, byla Babsi už zas v pohodě. Běhala moc hezky, a Luca nás i chválila.
    Po polední pauze opět nějaká ta teorie a stavba technických sekvencí "řada" a "hradby". Babsi nakonec posloužila společně s Montíkem jako modelový pes a nadšeně za míček běhala s těmi, kdo si chtěli vyzkoušet jednotlivá cvičení. Bohužel se ale den přehoupl do odpoledne a tak už nás jen čekalo shlédnout video sobotního parkuru a rychle se zabalit a vyrazit směr nádraží v Hranici na Moravě. Poslední trénink už jsme tedy nestihly, ale i tak jsme byly obě unavené až až.
    A jaký je závěr? Super, super, SUPER!!! strávený víkend. Babsi moc hezky běhala. Já osobně taky pocítila, že mi to přeci jen na parkuru už sem tam i začíná hezky jít. Prostě nám to spolu trénink od tréninku klape víc. Pocit z celého víkendu jsem měla úžasný. Nakonec i počasí bylo akorát a slunečno, i když meteorologové hrozili přeháňkami. No a v neposlední řadě bych chtěla moc poděkovat Luce za organizaci, trénink, trpělivost a prostě za všechno;) Petrovi Dostálovi za to, že nám s Terkou dělal taxi jak z Ostravy do Větřek, tak i v neděli na vlak, bez toho bysme byly ve Větřkách asi ještě dneska. Samozřejmě taky Janě Podolinské jako druhé trenérce, která se tam s námi mořila. Terce Šulcové, že mi dělala společnost a já tak nemusela cestovat sama a taky všem ostatním Moravákům, agiliťákům, Vosákům, kteří byli naprosto super, výborně nás mezi sebe vzali a mezi které zas určitě ráda na nějakou tu akci přijedu!
Pár fotek najdete ve fotogalerii
zapsala panička


Luca nám pomalovala "Babsí talíř", který ale Babsi do zubů určitě nedostane, ten bude na památku :)



5. - 6. květen 2007 - EAGER´S CUP 2007 - Nejvýznamnější mezinárodní flyballový turnaj v letošním roce je za námi. Bylo to... grandiózní. Popravdě se to celé nedá moc popsat slovy, to člověk prostě musí zažít, tu atmosféru, to všechno...
    Do Trmic jsme s Kačkou a Jackie (dík za odvoz tam i zpět) dorazily v pátek večer. Dráhy už byly pečlivě připravené. Čekalo mě příjemné překvapení v podobě teplé postýlky k noclehu namísto stanu. Rychle jsme se zabydlely a šup hájit čest Čechů. V kempu už byli i Němci a tak se hlasitě zpívalo a popíjelo.
    Ráno nemohla většina z nás dospat. A už to začlo. Eager´s Cup byl zahájen. Velké překvapení pro nás bylo, že jsme oblékly červené barvy namísto zelených. Všechno se seběhlo narychlo. Byly jsme z Nimbusů zapůjčeni pro Prágy. Na posledních tréninkách mi dávalo zabrat přeučit se střídat na velké psy, ale dařilo se nám to s Babsi až nečekaně dobře. Tudíž tenhle závod byl pro nás pro obě velkou zkouškou odvahy :-P
    V sobotu se běhalo v rámci divizí "každý s každým" a jen se tam sbíraly cenné body pro rozřazení na neděli, kde už skutečně šlo o všechno. V sobotu se Prágům moc dařilo. Ze 12 rozběhů jsme prohráli jen 2. Babsi běhala jak starej profík a já na dráze zapomínala na nervozitu. Bylo to super a ve družstvu panovala příjemná nálada. Večer se opět zapíjelo a slavilo. Němečtí přátelé byli opravdu moc fajn. Zbytek zahraničních týmů nocoval mimo trmický cvičák v kempu.
    V neděli nás probudilo sice zatažené ale víc než příznivě nakloněné počasí, které ostatně panovalo celý víkend, i když se zbytek republiky topil v přeháňkách. Dopoledne jsme s Babsi měly pauzu a vystřídala nás Anitka. Tentokrát se už běhalo "na 2 prohry". A ačkoliv jsme měli namále, probojovali jsme se až do finále s čistým štítem. Za soupeře jsme nakonec měli polské družstvo DiscBusters Unleashed, ale naše dopolední zakolísání se neopakovalo a porazili jsme i je. Byl to krásný pocit. Sice jsme po sobotě nastupovali dá se říci v roli favoritů, ale i tak to byly nervy o každý centimetr.
    Celý turnaj byl skvělý. Blýskla se i zbylá hoptropí družstva. Díky 4 divizím se skutečně závodilo se sobě rovnými soupeři. Nálada panovala přátelská a já na tyhle závody jen tak nezapomenu. Zase jsem o kousek zkušenější, střídačky máme natrénovanější a už se moooc těším na turnaj v Letňanech.
    Nesmím zapomenou na to, že Babsi dostala novou přezdívku, a to Red Bull teriérka Babsi, protože prý vypadá, jako když po dráze lítá :)))
    A ještě musím dodat, že děkuji Prágům za to, že veselý eagerscupový pohárek jsme dostaly domů na památku právě my. A vůbec všem hoptropím parťákům, protože je to bezva parta prima lidiček, taková flyballová rodina.
Krásné akční fotky najdete ve fotogalerii
Video našeho nejrychlejšího běhu proti polským Discbuster Unleashed
Článeček o turnaji na hoptropáckých stránkách
zapsala panička

      



12. - 13. květen 2007 - PRVNÍ OFICIELNÍ AGILITY ZÁVODY - Tenhle den jednou musel nastat. Náš první start na závodech agility jsem pečlivě naplánovala několik měsíců dopředu. Vybrala jsem si pro naše poprvé dvoudenní závody v Táboře - O Žižkovo oko, kde rozhodčí byla Jitka Novotná. Nakonec musím říct, že to byla ta nejlepší volba, co mohla být. Kdyby mi předem někdo řekl, jak tyhle závody dopadnou, asi bych se mu sákra vysmála.
    V sobotu v 6:15 nás vyzvedla Miška Bakrlíková na Strašnický a vyrazily jsme společně směr jižní Čechy. Cestou jsme vesele povídaly a za chvilku jsme byly na místě. Pekně jsme se zabydlely s Babsi u parkuru, prošly veterinární přejímkou, zaplatily startovné a už utíkaly s vyplněnou žádostí o vydání výkonostního průkazu na přeměření k paní rozhodčí. Mezitím dorazil i zbytek helppesácké výpravy (Péťa + Max + Lara, Karin + Sendy, Nety + Šiva, Terka + Heda + Cliff a Míša + Rexa) Ti přijeli už v pátek a přenocovali v nedalekém kempu v chatičce.
    Všechno bylo připravené a mohlo se začít. První byl závod začátečníků. Následovala hra - karosel. A pak už byly na řadě zkoušky A1 (parkur,  video). Byla jsem trošilinku nervózní. Parkur se nezdál těžký. Ani jsem se nenadála a už jsme stály s Babsi připravené na startu. Prvním velkým překvapením byla zóna na áčku. Babsi jí totiž doslova scupitala až dolů na můj povel "míčééék". No vida, tohle byla asi jediná a nejdůležitější věc, která mi nedala už několik dní spát. Jak my vlastně budeme řešit na závodech ty naše zatracený zóny? Neuvěřitelné se stalo skutečností. Nejenže mi na povel pokaždé dělala vzorně celou zónu na áčku i na kladině, ale ona mi dělala radost i druhý den, kdy předváděla opět překrásné sbíhané zóny, i když ani jednou tam ten míček nenašla. Je pravda, že se vždy malinko pod zónou zadrhla, jak si kontrolovala, jestli tam opravdu není někde schovaný. Ale ten jediný a hlavní účel to splnilo. Za celé 2 dny mi neskočila jedinou zónu. Ale i tak na nich budeme muset stále tvrdě pracovat a hlavně dopilovávat zastavovanou metodu. Protože nevěřím, že by mi můj vychytralej teriér donekonečna na závodech skákal na to, že tam ten míček má ležet :-P Ale pokračujeme v běhu. Následoval slalom, a snad tím, že jsem to sama předpokládala, Babsi vynechala svou tradiční poslední tyčku. Tu jsme opravily, ale následovala skočka a další skočka, která ovšem nebyla na řadě a tudíž DIS. Ve zbytku parkuru snad už stojí za zmínku jen kruh, který byl sice hodně úzký, ale i tak se Babsi vešla vedle něj a tak jsme si ho pro jistotu opravily a honem šupky z dráhy, kvůli času bylo omezené dobíhání běhů.
    Tímto během ze mě asi všechna nervozita spadla. Protože musím říct, že dál jsem si to už jen po oba dny užívala. Asi se ta pohoda promítla i do Babsi a tak se nám po celý zbytek závodů už jen dařilo. Až na pár shozenej latěk se neopakovala žádná chyba z prvního běhu. V agility (parkur,  video) jsem si dala za cíl doběhnout k překážce č. 14 k zahnutému tunelu, kde se šla nešikovně vzdálenější díra... a světe div se, nám se to povedlo. Asi to nebylo úplně plynulé, ale bylo to tam a běh jsme na 6. místě a 2 shozenými laťkami dokončily. Následoval jumping (parkur,  video) , pro nás plný "falešných otoček" ale doběhnutý s jedním malým zadrhnutím bezchybně. Popravdě už úžasnou radost jsem měla z vůbec doběhnutého parkuru. Ani jsem nedoufala, že Babsi svým zběsilým letem nesmete žádnou tyčku. Proto jsem pak radostí málem Babsi umačkala, když mi řekli, že je to bez chyby. Postupovku jsme měly víc jak 5 m/s a tudíž nám to vyneslo překrásné 2. místo v konkurenci dvojkových i trojkových psů. Před námi byl jen jeden troskopudl. Večer jsem si naší první medaili na stupních vítězů moc užívala :))
    Říkala jsem si, že když se nám tak krásně zadařilo, že by ta neděle ani nemusela být. Začínalo se jumpingem (parkur,  video), kde se většina largů nasbírala mnoho a mnoho trestných bodů za shozené laťky. Mrňátkům se běhalo líp. Babsi ale shodila dvě laťky a bylo z toho 9. místo. V SA1 (parkur,  video) postavila Jitka poměrně ošklivý začátek. Po dlouhém bádání při prohlídce jsem se rozhodla, jak to zkusím jít. A ono to zas vyšlo. Doteď tomu nemůžu uvěřit. Prostě se nám s Babsi strašně moc dařilo. Už jen ty doběhnuté parkury, všechny kromě prvního. V něco takového jsem ani nedoufala. Po krkolomném začátku už byl celý zbytek parkuru poměrně jednoduchý. Kladinu vystřídala houpačka, ale Babsi šlapala jak hodinky. Stále mě ale při každém běhu nepřestaly udivovat ty sbíhané zóny. Zkoušku jsme doběhly bezchybně a to nám vyneslo díky nejrychlejšímu času 1. místo!!! a tudíž zkoušku ohodnocenou na Výborně. Den se přehoupnul v odpoledne a nás čekal úplně poslední běh - agility (parkur,  video). Smallíci šli na řadu až jako poslední a tak jsem okoukávala, jak na to jdou ostatní ve větších kategoriích. Začátek byla parádní motanice. Říkala jsem si, že jestli tohle někdy s Babsi přejdem, bude to úspěch nad úspěch. Nedokážu říct, čím to bylo, ale nám se to opět povedlo. Moje vedení bylo sice trošku hysterické, ale Babsinka reagovala rychle, svižně a přes skokovky jsme se nakonec zdárně posunuly k již poměrně jednoduchému zbytku parkuru, složeného převážně z rovinek. Díky rovinkám byla Babsi natolik rozběhlá, že mi vlítla do slalomu a trefila se ob jednu tyčku. Doběhly jsme nakonec běh pouze s touto jednou jedinou chybou. Zářila jsem jak sluníčko. Nic víc mi ke štěstí nechybělo. Dařilo se nám přímo úžasně. Co víc si člověk mohl přát. Ale pak to přišlo. Vrchol všeho. Bylo vyhlašování a nám se s Babsi podařilo na našich úplně prvních agility závodech obsadit v součtu za agility + jumping za oba dny neuvěřitelné 3. místo!!! Dostaly jsme tím pádem nádherný pohár, který jsem okukovala celé odpoledne. Neumíte si představit, co to bylo, uslyšet svoje jméno a jít si ho převzít. Něco podobného by mě ani ve snu nenapadlo. Málokdo nám věřil, že jsme na prvních závodech.
    Tak tedy dopadla naše agilitní premiéra. Budu na ní ještě hooodně hodně dlouho vzpomínat! Jsem moc ráda, že to byl právě Tábor, že tam byla tak pohodová úžasná atmosféra, bezva lidičky, v neděli super opalovací a koupací počasí a hlavně nám skoro "na míru ušité" Jitčiny parkury. Celé to snad už nešlo ani o chloupek vylepšit, protože by nebylo co.
    Nesmím ale zapomenout poděkovat v první řadě Babsince, za to, že jí mám. Za to, že je právě taková, úžasná a nejlepší. Za to, že je moje a že jí tolik baví to, k čemu jsem jí přivedla. Babsi jsem strašně ráda, že se nám společně začíná dařit fungovat jako tým!
Fotky najdete ve ve fotogalerii
zapsala panička

                    



2. - 3. červen 2007 - VELKÁ JARNÍ CENA - aneb sobotní MR kříženců a nedělní MR toy plemen - A vzhůru na naše druhé, opět dvoudenní závody. Hned na začátku musím zmínit, že dopadly katastrofálně. Tedy při pohledu zpětně, to zas tak zlý nebylo. Bylo to vlastně naprosto normální a očekávané vzhledem k našemu stavu natrénování a zkušeností. Ukázalo se totiž, jak na tom opravdu jsme a taky to, že v Táboře nám opravdu, ale opravdu přálo nehorázné štěstí :) Parkury byly velice technicky náročné a tudíž výsledek s odstupem času opravdu musím zhodnotit, jako vcelku na nás úspěšný.
    Celému víkendu předcházelo moje zběsilé zkouškové období, s tím spojený obrovský spánkový deficit a tak jsem byla neskutečně ráda, za sobotní ranní odvoz se všema krámama, který mi ochotně poskytla Zuzka Coufalů. Hned při příjezdu jsem se vrhla na Jíťu Bennynkovo Byemkovou a prakticky jsem se od ní nehnula až do neděle. Jíťo, stráááááááášně velký dík za psychickou (za tu hlavně) a teoretickou podporu a hlavně za nastavené rameno a vlídné ucho k mým pozdějším nářkům. Já se pro příště polepším. Už jsem se snažila v neděli O:-)
    A teď už jednotlivé běhy. Děsila jsem se toho, že během dne budou běhy 4, z toho jen jeden jumping, náš oblíbený. Ze zónovek mám hlavně asi já neopodstatněný panický strach, za celé dva dny mi totiž Babsinka skočila jen jednu jedinou zónu na kladině.
    První se běželo mistrovské agility kříženců. Běh se nám vydařil hezky. Babsi reagovala výtečně, ale mojí rozevlátou rukou skončila místo na houpačce na áčku a byl z toho DIS. Za to ale předvedla všem přítomným ukázkovou "plaveckou otočku" jako správnej "flyballák". Následovala zkouška A1. Děs běs. Musím říct, že zde jsem opravdu disknutí nezavinila já svým vedením. Ale zavinila si ho Babsi sama. Byla totiž jak utržená z řetězu. Rozhodla se běžet se podívat látkáč uprostřed... no zkrátka a dobře byla úplně mimo a to disknutí bylo za 3 možná i více odmítnutí. Tak tohle se mi u ní ještě nikdy nestalo. Ale tak nebyla by teriér, aby neměla nějaký to překvápko v záloze, viď Babsi :) A už tu bylo agility, nic ošklivějšího jsem snad nikdy neviděla. Tak nějak po předchozím běhu jsem nečekala žádné úspěchy (tím myslím v našem případě alespoň zdárné dokončení jakkoliv) ale to co se stalo, to už jsem fakt šla do kolen. Byla to moje chyba, jak jinak, ale prostě po nedostatečném očním kontaktu mě a Babsi na startu se rozběhnu a koukám, kde mám psa a pes za mými zády překonává překážku číslo 20... Parkur jsme i tak zkusily doběhnout. Blížil se podvečer a čekal nás poslední běh tohoto dne, vysněný Jumping, konečně. A byl opravdu pěkný, pro rychlé psy a vedení na dálku jako dělaný. Jediné kritické místo bylo že se u tunelu šla vzdálenější díra. A tak jsme to rozběhly. Pěkně. Babsi si krásně samostatně našla slalom a to byl v mírném úhlu. Ve vedení se zas pěkně srovnala a hezky reagovala. Ale bestie bílá mi nechtěla jaksi dopřát ani ten jeden dokončený parkur a tak mi skočila kruh vedle. Nebudu počítat, kolikrát jsme ten den už kruh absolvovaly a úspěšně. Při opravě se mi ještě pro jistotu vrátila skrz něj, ale v protisměru. Tohle mě opravdu mrzelo, protože jinak by to byl moc pěkný a vydařený běh. Přiznám se, že moje nervy znásobené nedostatečným spánkem to nevydržely a utíkala jsem co nejrychleji domů.
    Po vynikající večeři a ještě příjemnějším večeru jsem v neděli vyrážela do Kyjí MHD... Spánkový deficit z minulého týdne se tímto ještě prohloubil, ale já jsem se v dobré náladě těšila, co tento den přinese. Rovnou prozradím, že byl o fous úspěšnější. Jako první se běžel otřesný jumping, který oproti tomu sobotnímu rozhodně nebyl pro psy na vysílačky a už vůbec ne pro neřízené střely. Diskly jsme se až za 3. překážkou :-P a byla to moje chyba. Popravdě mě to ani nemrzelo, protože bychom se stejně až do cíle nemohly probojovat. Byl tam neskutečnej náběh do slalomu.
    Následovalo agility. Vypadalo moc hezky a já si skrytě vnitřně moc moc přála, aby se nám povedlo ho nějak dokončit. A povedlo se. Záludné tam byly tunely a přesně určené díry, ale nám se to všechno v pekelný rychlosti podařilo. No, je pravda, že po trefení se do správné díry, jsem maličko vypnula a tím mi Babsina doslova odpálila z houpačky kamsi do vzduchu, chi, ale my to doběhly!!! Nakonec z toho bylo ještě se třemi shozenými laťkami místo kdesi uprostřed pole, ALE POZOR, s jednoznačně nejrychlejším časem smallíků a to 4,23 m/s. Utekly jsme s přehledem i vítězce Fleur s Mílou :-P Takže první úspěch se dostavil 6. během v pořadí, a moje nervy opět nevydržely a v cíli se mi radostí koulely slzy po tvářích. Opravdu se sebou budu muset něco dělat. Tohle nejde takhle se hroutit. Když já se opravdu snažím, ale nejde to...
    Následovalo mistrovské agility toyů, parkur jsme opět opustily poměrně záhy. Skutečně mělo prověřovat nejlepší z nejlepších a do téhle kategorie s Babsi rozhodně nepatříme... aspoň zatím ne :-D Nervy jsem měla bohužel stále na pochodu, a to i přes ujištění sebe sama, že jsme tam od toho, hlavně si to vyzkoušet.
    A na řadě byl už opravdu poslední běh, zkouška A1. Vypadala moc hezky. Opět pěkně postavená pro samostatné psy. Osudný se nám stal slalom. Snad to bylo tím, že jsem to přivolala, když jsem před během Ituně referovala, jak pěkně se Babsinka srovnala a ani jeden běh mi z poslední tyčky nevypadla. Asi mě to čtyřnohý zaslechlo :) Náběh byl i s křížením za psem parádní, ale asi jsem na vkus Babsi byla moc pozadu a tak se po mně ohlídla a vypadla z rytmu. Zopakovaly jsme tedy náběh do slalomu od začátku a vynechala mi tyčku. Nadlidský se pro mě pak stal moment, dostat Babsi do poslední tyčky tak, aby jsme opravily jen tu. Po několika vteřinovém snažení se nám to povedlo. Zbytek jsme prosvištěly pak bezchybně se všema zónama i houpačkou. Měla jsem radost!
    Nemělo smysl zůstávat na vyhlášení a tak jsem využila nabídky být odvezena až na Barrandov až před dům páníky od Majkýska , moc moc děkujem, ta představa cesty na Rajskou zahradu se všemi zavazadly, brrr...
    Až doma mi pak zvonil telefon, volala Terka, prý jestli vím, kolikáté ve zkoušce jsme. To jsem si opravdu s trestnými body za chyby ve slalomu i za čas a postupovkou 2,9 m/s netroufala odhadovat. Prý nám to vyneslo 2. místo! Doteď teda nějak nechápu, jak to bylo možné, ale bylo to moc krásné završení tohoto více než náročného víkendu.
    A co dodat závěrem? Jako rozhodčí tam byli Petr Rybář, Slávka Podmolová a Jiřinka Strnadová. Pro nás byly parkury, zvláště pak specielně některé (že jo Petře:) složité, ale zase to byla zkušenost vyzkoušet si něco takového. A Rozhodně tím nechci říct, že by nevypadaly pěkně. Jsem ráda, že jsem se tam potkala se starými známými z letního tábora. A chci také moc poděkovat všem, co mi stáli po boku a radili kde mohli a zlepšovali náladu. Zejména pak Zuzce Nedbálkové a Jitce Kržové, bez které bych neděli asi nepřežila.
    Takže tak jak se to celé tvářilo v sobotu odpoledne dost pesimisticky, nakonec to byla moc parádní akce a jsem moc ráda, že jsem tam byla.
Krásné fotky najdete ve ve fotogalerii
zapsala panička




10. červen 2007 - PROCHÁZKA PRAHOU - V dnešní horký slunečný červnový den, jsem vytáhla maminu na procházku po Praze. Jako startovní pozici jsme zvolily Kinského zahradu. Hned po pár metrech jsme narazily na fontánku, kterou musela Babsi vyzkoušet, stejně jako i celou řadu ostatních, které jsme míjely cestou. Cesta ubíhala příjemně, pod stromy nebylo ani takové horko. Minuly jsme rozhlednu a za chvíli jsme stály na Pražském Hradě. Odtud po Zámeckých schodech na Malostranské náměstí a hurá na Kampu, kde si mohla Babsi opět užívat volnost bez vodítka. Pak už jsme jen na Újezdě nasedly zpátky na trmavaj směr Barrandov. Babsi okamžitě upadla do komatu :))) a byla téměř nevzbuditelná. Teda aspoň se tak tvářila, protože po příchodu domů už nám zas nosila hračky, že chce aportovat...
    Procházka to byla moc příjemná. Zas jsem o fous chytřejší, co se pražských památek týká a Babsinka si to rozhodně užila také. Cestou jsme potkávaly hodně pejsků a tak běhala a běhala... Jsem moc ráda, že jsme se zas jednou shodly s mamčou a vyrazily spolu někam společně.
Pár fotek najdete v samostatné fotogalerii
zapsala panička

Mapka



15. - 17. červen 2007 - DALŠÍ INTENZIVNÍ VÍKENDOVÝ TRÉNINK - VĚTŘKOVICE - Jupí, je tu další větřkovická intenzivka pod vedením Lucy Dostálové a Jany Podolinské. Opět s námi vyrazila i Terka s Hedou a tentokrát i Cliffem. Cesta vlakem vůbec neubíhala tak poklidně jak ta minulá. Naopak. Nějdříve jsme nestihli obsadit žádné místo k sezení, uvelebili jsme se tedy v prostoru u dveří, ale ouha, po rozjetí vlaku jedny elektricky ovládané dveře zůstaly otevřené a tak jsme co nejrychleji pobrali všechny naše věci a honem rychle do vedlejšího vagónu. Nakonec 4 hodinová cesta směr Ostrava uběhle docela rychle, ale vedro tam bylo na padnutí a neustále chodící čůrající děti překračující nás i psy na pohodlí rozhodně nepřidaly. Ale ve zdraví jsme to přežili a na nádraží nás opět vyzvedlo Dostals Taxi a vyrazilo se směr Větřkovice s malou zastákou pro tunely (tentokrát bez držáků :-P)
    Dostaly jsme chatičku číslo 1, takže když padla noc, neměly jsme to Terkou k Luce na terasu moc daleko :)) Otevřelo se vínko, pochutiny a klábosilo se asi do 2 do rána...
    Prvním ranním milým překvapením byla absence rozcvičky. Dorazil zbytek osazenstva a už se stavěl první parkur. Většina běhů se zaznamenávala na video, které jsme si o polední pauze pouštěli a Luca nás mohla stopovat a kritizovat :-P Odpoledne jsme pak stavěli jeden poměrně těžký parkur a zkoušeli ho více či méně úspěšně zdolat. Nám s Babsi se zadařilo asi na počtvrté. Ale běžet ještě jednou, asi bych vrhnula, už takhle jsem toho měla až až. Nicméně pohled na vždy potutelně optimisticky naladěnou Lucu: "Tak ještě jednou, tetka" mě postavil na nohy :) Tuhle větičku jsem z úst instruktorek slýchala často, zvlášť pak ve chvíli, když už zbytek skupinky měl sekvenci zaběhnutou a nám se pořád nedařilo. Jenže pak už ani nebylo s kým se střídat a tak jsem sotva dech popadala a modlila se, ať to na popátý,... pošestý,... posedmý konečně už zvládnem. Ale na svoji obranu musím říct, že něco jsme přeci jen zaběhly i napoprvé.
    V podvečer pak následovala soutěž družstev lidí. Ve zkratce řeknu, že to vypadalo jak paralympiáda a ještě štěstí, že v tu dobu už byla kamera vybitá :))
    Večer byl pak díky příznivému počasí táborák, spát jsme šly až kolem 3. hodiny, na návštěvu totiž dorazila Lucinka s Dorinkou a tak jsme nemohly jít jen tak spát.
    Druhý den probíhal obdobně. Počasí nám skutečně oba dva dny přálo. V sobotu bylo pod mrakem a příjemně na běhání. V neděli pak poměrně jasno, ale zase jsme pesany řádně vyplavili v rybníku a přes poledne se opalovali.
    Po odpoledním tréninku, který se nám s Babsi vydařil asi z celého víkendu nejvíce (mrška pěkně vysoko skákala) jsme s Terkou rychle zabalily, naskočily k Peťovi do auta a nechaly se odvézt na vlak do Hranic. Cestou zpátky jsme naštěstí našly skoro volné kupé a tak bylo mnohem pohodlněji. V půlce cesty k nám pak nastoupila Andulka a tak cesta za bujarého hovoru opravdu utíkala rychle.
    No a na závěr snad opět je jedno velké SUPER!! Tohle je prostě jak dobití baterek. Já jsem si tentokrát krásně duševně odpočinula od zkouškového a jsem moooc ráda, původně jsem kvůli škole jet nechtěla. Ač se to nezdá, opět jsme se Babsi hodně naučily a já se už nemůžu dokčat červencového tábora, který se kvapem blíží.
zapsala panička




24. červen 2007 - FLYBALLOVÝ TURNAJ "SLADKÝCH NADĚJÍ" - A byl tu další flyballový závod, kde jsme s paničkou hájily červené barvy flyballového týmu Hop Trop Prague. Nicméně název k letošnímu ročníku trošku nepasoval, většina zúčastněných chtěla závody přejmenovat na "Turnaj napnutých nervů k prasknutí". A proč vlastně to všechno?
    Všechno začalo asi tak týden před. S paničkou jsme se vrátily z víkendu a já kulhala na přední packu. To prý znamenalo velké oslabení pro náš tým, kdybych nestartovala. Ještě větší neštěstí ale potkalo Dreamsy. Rozháraly se jim dvě čubinky a tudíž zůstali ve čtyřech. Aby se to trochu vyrovnalo, přešla Míša s Barčou od nás k nim a všichni se upínali ke mně, ať jsem brzy fit. Naštěstí jsem si jen asi ukopla prstík, a po 2 dnech jsem zase řádila. Takže přeci jen jsem mohla startovat.
    Závody to byly pěkné a dlouhé. Sešlo se celkem 10 závodících družtev! ze všech koutů ČR a tudíž byly poprvé 2 divize a více vyrovnaných týmů. Přihlásilo se také nepočítaně dvojic, které si mohly, stejně jako já a Max minulý rok, vyzkoušet závodní atmosféru v neoficiálních bězích.
    Dopoledne se běhalo "každý s každým". Náš tým musel dvakrát nasadit sestavu se dvěma malými pejsky (já a kníračka Prettynka) , aby si každý alespoň jednou za dopoledne odpočinul. I tak se nám v této části podařilo zaběhnout nejrychlejší čas, i když ke chlubení to moc nebylo :), nejrychlejší čas dne pak ale později zaběhli Dreamsové.
    Do odpoledne ("na 2 prohry") jsme nastupovali z 2. místa a klepali se na běh s Dreamsama. Jaké překvapení pro nás bylo, když jednou prohráli s Aleou, a podruhé s Lavinou a tak jsme se s nimi ani nepotkali. Tímto pro nás byla myšlenka na vítěství celého turnaje poměrně nadějná. Jenže to bych to nebyla já, abych nevymyslela nějaký to teriéří vylepšeníčko. Rozhodla jsem se, že při běhu s Aleou poběžím okounout jejich trať. A tak jsem neomylně vystartovala přímo mezi jejich brány EJS. Jej, to bylo řevu, panička prý ani nedýchala a pak se moc zlobila, že tohle teda ne... ale byla to její vina. Minulý běh jsme běžely na té druhé dráze a co si má chudák pes pamatovat, kde zrovna poběží. Má mi to líp ukázat. No, takže malé pozdvižení bylo žažehnáno a pak už raději běhala hezky spořádaně. Až do finále jsme se probojovali bez jediné prohry a i v v něm jsme trmické Lavině nedali šanci, porazili je nakonec 3:0 a stali se tak vítězi 1. divize a tím i celého turnaje. Páníci byli v eufórii a my pejsci po nich jen udiveně, ale vesele pokukovali :) Panička se taky hrozně moc divila, že prý už nejsem tak "leklá" při startu a že až nečekaně nahlas kvílím, no co, když já chci už tolik běžet, zvlášť když vidim proběhnout Leíčka a po něm už jdu na řadu jááá a nemůžu se dočkat.
    Vítězství si pak páníci večer v půl deváté potvrdili plnými pupky ovocných dortů, takže to jméno turnaji přeci jen sedělo ;)
    Na závěr mám prý ještě poděkovat Kačce Jackinkový za odvoz tam a Štěpánkovi za odvoz až skoro do postele a za večeři;), že to prý bylo moooc příjemné překvápko. (příjemný jak pro koho) A taky všem flyballovým nadšencům, protože zážitky to byly opět neskutečné!
    A samozřejmě ještě velké DÍK našim dvorním fotografům Tomovi Seemannovi a Zděndovi Korintovi, jejichž překrásné fotky najdete zde
    Tady už tradiční Reportáž na hoptropáckých stránkách


vítězní Hop Trop Prague



8. červenec 2007 - PRÁZDNINOVÉ ZAMYŠLENÍ - Tak nám začaly prázdniny. Kolik dětí a rodičů se na tohle období těšilo, ale popravdě já zatím vůbec radost nemám. Pes by si pomyslel, jak od školy osvobozená panička bude mít plno času na vejletky a připravování bohatého programu, ale skutek utek. Je to úplně naopak :((
    Tak za prvé přes léto není cvičák. Flyball jen sem tam vždy před nějakým turnajem a agility podle trenérky a podle toho, zda se vůbec dá do kupy cvičící skupinka. Takže už více jak týden nejezdíme po tréninkách. To ale ještě není to nejhorší. Panička totiž nejenže ještě příští týden musí do školy a tak mě zanedbává, ale ještě ke všemu chodí na celé dny do práce a jak k tomu já chudák příjdu.
    Takže odpoledne zažívá moje rodina trochu peklíčko, protože mám za celý den lenošení energie až až.
    Nicméně vrchol všeho je, že našim známým se narodily štěňátka a panička na ně pořád chodí koukat a mě nechává doma. To se pak vždycky můžu jen učichat. Ale ne, nebudu jen pomlouvat, slíbila mi, že za pár dní tam už budu moct jít s ní, tak se moc na Sisinku maminku a kavalíří prcky těším.
    A co dělám teda jinak? Kondičku si udržovat musím a tak na na procházkách, kterých mi teď panička celkem dopřává, když počasí dovolí, aportuju do úmoru šišky a prohánim pejsky a hlavně kočky. Ha, nenechám jedinou sedět na místě a všechny zaženu za nejbližší plot. Je to docela sranda :) Taky chodíme s paničkou na procházky, kdy část jedeme metrem a zbytek docházíme pěšky domů. To cestou pak míjíme vodní nádrž a tam se mi minulý týden skoro podařila chytit kachnička, jen kdyby mě ta moje panička nevyrušila :-/
    No a protože všude kolem v zahrádkách a alejích dozrává ovoce, chodíme s paničkou na špendlíky, švestky a meruňky, který já moc ráda...
    Ony ty prádzniny vlastně nejsou zas tak špatný, ale už se nemůžu dočkat, až s paničkou konečně vyrazíme někam pryč mimo Prahu !


12-denní kavalíří prťavky



13. červenec 2007 - PÁTEK TŘINÁCTÉHO - Panička prý na tuhle pověru nevěří, ale já vám tedy nevím. V noci na dnešek mě začal zase bolet prstík, snažila jsem se to nedat na sobě znát a potichounku jsem se plížila v noci do pelíšku. Panička mě ale přistihla. Achjo, bylo mi jasné, že to nevěstí nic dobrého, že asi bude náš odjezd na flyball do Trmic ohrožen.
    Ráno se mi to už zamaskovat nepovedlo a tak panička zoufale volala sháněla nějkého pana doktora. Žádný z těch "našich" ale neordinoval a tak nastalo zmatkování ke komu zajít. Nakonec nám dala tip Kačka Jackinková, děkujem;) a my se s paničkou vypravily až na Ládví za panem doktorem MVDr. Otáhalem. Mně se ale povedlo tam bravurně zahrát, že mi nic není... nicméně, protože je asi ten pátek třináctého, paničce se povedlo přesvědčit pana doktora, že skutečně kulhám a tak mi naordinoval klid. Achjo, a mám po běhání :-/
    Odpoledne ale negativní vliv tajemných sil pominul a já mohla konečně paničku doprovodit k Zuzce Coufalovic a podívat se tak na slibovaná Sisinčí miminka. To bylo něco, to vám povím. Takoví malincí koblížkové. Od Sísy jsem sice na začátku dostala takovýho výchovnýho facana, ale kouknout mě pak nechala a dokonce si i čichnout. Panička měla strach, abych na ně nebyla moc hrrr. Ale copak by se to dalo na takový roztomilý bezbranný zlatíčka. Tedy řeknu vám, oni mě úplně dostali...
Fotky najdete ve fotogalerii


návštěva u miminek



15. - 22. červenec 2007 - AGILITY TÁBOR VĚTŘKOVICE 2007 (poprvé)
        Neděle - den 1. - Cesta z města
    Rok se s rokem sešel a byl tu opět čas letního agility tábora. Volba byla jednoznačná a tak jako loni jsme vyrazily směr Ostrava.
    Tento tábor ale nebyl až tak úplně plánovaný. Tedy byl, ale až na srpen. Nicméně souhra náhod přispěla k tomu, že letos jsme měly v plánu jet do Větřkovic hned dvakrát.
    Tento turnus byl takový zvláštní, byl to vlastně "vosí" tábor převážně pro členy OSA Vosa Ostrava a pak doplněný pár dalšími agiliťáky ze zbytku republiky. Moc jsme se tam s Babsi těšily. Ale na poslední chvíli byl odjezd ohrožen Babsinčiným kulháním, které ale bylo snad jen planý poplach. Nečekaně se ale tím vyřešil můj odjezd tam, protože původní plán byl jet o víkendu ještě na flyballové soustředění a teprve po příjezdu zpět domů zjišťovat v neděli nějaký půlnoční vlak směr Ostrava. Jelikož jsme ale na flyball do Trmic nakonec nejely, mohla jsem v klidu vybrat vlak, který do Ostravy přijížděl krásně v 6 večer. Cesta uběhla v poklidu, dokonce jsme s Babsi urvaly i fleka k sezení.
    Na nádraží už na nás čekala dvě rozesmátá Sluníčka, Škodovečka stovečka a samozřejmě Lucinka. Cestou směr kemp jsme ještě vyzvedly poslední ze sluníček a to pidiflekopudlici Dorinku.
    Večer jsme konečně dorazily do Větřkovic, kde jsme se ubytovaly v chatičce číslo 1. Vůbec se ale teď divím, že jsme tam dorazily živy a zdrávy, po tom, co Lucinka neuvážlivě zastavila málem na kolenou prosící stopařce. Stopařka se ihned s vervou rozběhla k našemu brzdícímu autu a čím blíže byla, tím více nám tuhla krev v žilách, jak dotyčná vypadala. Naštěstí na Lucinčino horlivé "Ne, ne, NE!" nenastoupila a my jí vysvětlily, že po pár metrech už uhýbáme do kempu. Docela vzrušo, museli byste ji vidět.
    Naše další spolubydlící Ája Pralinková s Buffinou a Ritou už byly na místě. Následovala večeře a poměrně brzké zalezení do pelíšků.
        Pondělí - den 2. - Večer plný pohádkových přání
    Od rána děsný pařák, skoro čtyřicítky. Naštěstí naše trenérka Luca ještě byla ne cestě z MEJ a tak jsme byly ušetřeny mučícího tréninku. Ráno dorazil zbytek táborníků z řad Vos. Po snídani následovala cesta k nedalekému rybníku. Tam jsme se my i pesani snažili marně se v teplé vodě zchladit. Než jsme ale došli zpátky, bylo to, jako kdybychom vůbec ve vodě nebyli a cesta na přímém slunci byla natolik vyčerpávající, že v dalších dnech jsme u vody byli jen párkrát.
    Odpoledne jsme pak všichni svorně mrtvolně leželi ve stínu hlavní budovy, který se pro nás stával odpoledním útočištěm až do konce tábora.
    V podvečer dorazila Luca, která nás bavila historkami a zážitky MEJ, zejména pak tou O Autobusu :). Večer následoval první trénink. Babsi jsem držela pokud možno v klidu i na vycházkách chodila pro jistotu na vodítku.
    Po setmění jsme se sešli na terase a povídali a já dostala k mému velkému překvapení, i když jsem to měla tušit, dárek k narozeninám. Lucinko moc a moc děkujů, cédéčko Písničky z Rosy jsem sháněla už nějaký ten pátek! Zbytek večera se pak nesl v duchu nostalgie při znělkách známých i méně známých kreslených pohádek.
        Úterý - den 3. - Buchtičky s krémem a probdělá noc
    Ráno začalo v 5:30 překvapivě první ale taky poslední rozcvičkou tábora :)))) Málem jsem při běhu umřela… Pak následoval trénink štěňátek, smolíků s medíkama a largů. Babsinka vypadala v kondici a tak jsme se už opatrně účastnily. Problémy se žádné nevyskytly a tak jsem se rozhodla, že trénovat budeme.
    Celý den byla opět tropická vedra a tak jsme dopoledne zalezlí na verandách ve stínu očekávali čas oběda a hlavně pak 3 odpoledne, kdy už se dalo ve stínu za hlavní budovou pobývat ve více lidech. Takto jsme vyčkávali na večeři, tento den buchtičky s krémem.
    Jana Podolinská nám vyprávěla historku z dětských let, kdy jí buchtičky nesedly a od té doby je nemůže ani cítit, někteří se ale i tak na večeři těšili. Třeba já. Už ale krátce po mi začalo být nedobře. Následoval trénink a já už mírně polozelená jsem hrdinně prohlašovala, že trénovat budu. Trénovala jsem, sprinty vedle kladiny mi ale po chvíli skutečně nedělaly dobře a tak jsem si sedla s tím, že s Babsi bude běhat Luca. Po dalších pár minutách jsem ale musela běžet vyhledat záchod… bylo mi o 100% líp a tak v domnění, že mi také jen nesedla večeře, vrátila jsem se zpátky běhat. Jenže to nešlo. Postupem večera se intervaly navštěvování oné místnosti zkracovaly až na konečných 10 - 15 min. K táboráku jsem opravdu sílu jít neměla a spolu se mnou začala vyhledávat mísu i spolubydlící Ája. O půlnoci, když to pořád neustávalo, jsme se dozvěděli, že před 14 dny byl v kempu tábor, kde podobnou virózu postupně chytaly všechny děti a že to trvá jen 1 den. Okolo 2 hodiny ranní jsem v sobě konečně udržela trochu Smecty a v klidu spala venku na terase až do rána. Tímto bych chtěla moc poděkovat Luce i Lucince za bdělou stráž, za to, že s námi byly vzhůru až do 4 do rána a za to, že na rozdíl ode mě ten další den musely i normálně fungovat.
        Středa - den 4. - Suchý rohlík a Granny Smith
    Celý den jsem tak nějak prolenošila, dospávala, jedla rohlíky a pila hořký čaj. Odpoledne se to konečně obrátilo k lepšímu a já dostala i chuť na jídlo, žaludek mi nakonec spravilo moje kouzelné ovoce - jablíčko brčálníčko. Bohužel ale onu skutečně naštěstí jen jednodenní virózu začali chytat další a další.
        Čtvrtek - den 5. - Táboráku plápolej
    Vcelku běžný den. Ranní trénink - snídaně - ležení ve stínu - oběd - ležení ve stínu hlavní budovy - večeře - večerní trénink a pozor změna - táborák. Opět jsem si ho jako vždy moc užila. Peťa hrál na kytarku, pilo se, jedlo se, Verča připravovala úžasný opékaný uzený sýr, MŇAM, ale hlavně se zpívalo. Jej, já už se tak těším na srpen na koncert!
    Spát se šlo docela pozdě, někteří v hoooodně moc veselé náladě, že? :-P
        Pátek - den 6. - Bowling a bouřka
    Opět standardní den. Ráno ale začalo záhadou uklizeného ohniště. :) Večerní trénink se pro neskutečné vedro nekonal, ale místo toho jsme se vypravili hromadně na bowling do Opavy. Byla to docela sranda akce, ale i tam bylo úmorné vedro. Spát se šlo poměrně brzy. V noci nás pak probudila neskutečná, ale opravdu neskutečná bouřka. To jsem opravdu ještě nikdy neviděla. To bylo totiž několik bouřek nad sebou a venku to bouchalo a burácelo, to se nedá popsat. Jednou to praštilo úplně blízko nás a my vylítli ze spacáků hrůzou. Po nebi lítaly blesky, že to vypadalo jako na nějaké laser show a vůbec tam bylo jak ve dne.
        Sobota - den 7. - Mistrovství v IPO
    Ráno byl první chladnější trénink, bylo to hned znát, pesani běhali jak zběsilí. Pak následoval další hromadný výlet tentokrát na Mistrovství ČR v IPO. Byl to zážitek, zvlášť pro některé z nás, kdo to ještě takhle naživo neviděli. Nejkrásnější byly "kontroláky" v obraně.
    Večer začali odjíždět domů první z táborníků. Nakonec zůstali v kempu jen "Vosy" a něco málo dalších. My ještě večer trénovali. S Babsi jsme si v posledních trénincích zopakovaly jaké to je, zůstávat na parkuru poslední a nemít se s kým už střídat. Nejednou jsem se vracela do chatičky úplně zmáčená.
    Byl poslední rozlučkový táborák.
        Neděle - den 8. - Cesta zpátky
    Ranní trénink se už nekonal. Po snídani jsme si stihli jen zabalit, vyklidit chatičky a v 9 už opouštět spolu s Lucinkou, Dorinkou a autíčkem Sluníčkem kemp. V 10:10 jsem už nasedala do rychlíku směr Praha. Celou dobu jsme s Babsi tvrdě prospaly a cesta skutečně utekla rychlostí blesku a už jsme vystupovaly na Hlavním nádraží, kde u na nás čekala mamina, aby nám pomohla s věcmi. Doma jsme já i Babsi opět padly jako zabité.


Obyvklá sestava - namačkáni ve stínu naší chatičky, jen Luca se sluní
zleva:
klobouček - Luca, Vedulka + Renča + Barry, Já + Babsi, Lucinka + Dorri, Petra + Iky, Ňamka + A3Šulínka

        Závěrem...
    Musím se všem moc omluvit za dlouhý předlouhý článek a upřímně obdivuju ty, kteří ho dočetli až sem, ale já skutečně musela popsat vše a nic nevynechat, i když jsem určitě na něco stejně zapomněla.
    Jinak tento článek jsem zapsala já, neboť Babsi byla po většinu hlavních zážitků zavřená ve stínu v chatičce v domečku, aby alespoň trochu odpočívala, protože ona by byla schopná jet několik dní v kuse na maximum a klidně i nespat. Postupem týdne ale už i ona odpočívala a tak odpoledne trávila ve stínu na dece. Myslím si, že si to tam užila stejně jako já… dokonce už i pozná, když se do kempu blížíme a je na ní vidět, že se těší. Tréninkově jsme se zase posunuly o kousek dál. Trénovaly jsme nové prvky a hlavně já se začala soustředit na svoje časté chyby. Tak snad se to postupně bude zlepšovat.
    Mám z Větřkovic radost. Postupně se víc a víc stává to místo mojí srdeční záležitostí a vracím se tam pokaždé moc ráda. Byla to dovolená se vším všudy, krásné šumění lesa na dobrou noc, čisté a jasné nebe plné hvězdiček, které v Praze rozhodně vidět nejde a hlavně super lidičky všude kolem. Jo, jsou tam parta a já si moc vážím, že mě vzali mezi sebe, že nám vůbec nabídli jet a že jsme od nich s Babsi dostaly ještě jednu nabídku, kterou si musíme nechat vážně projít hlavou :)
zapsala panička
Fotky najdete v samostatné fotogalerii




25. - 27. červenec 2007 - U ANDULKY - Ve středu ráno jsme vyrazily s paničkou směr námi poslední dobou velmi často navštěvované pražské Hlavní nádraží. Cesta vlakem ubíhala vesele, jelikož si k nám do kupé přisedli dva studenti z Číny studující ve Velké Británii momentálně na prázdninové cestě po Evropě. Panička se svojí šílenou Angličtinou byla nucena "konverzovat" ale byla to sranda. Celou cestu si mě neustále fotili a možná, jestli to panička nezkonila, dostaneme nějaké fotky na mail.
    Za hodinu a půl jsme už vystupovaly v Chocni, kde na nás čekalo přistavené taxi v podobě řidičky Anči a jejího vozu, které nás dopravilo až do Litomyšle.
    U Andulky doma jsme strávily s paničkou krásné 3 dny. Chodily jsme se koupat (holky do bazénu, my pejsci do rybníka), chodily jsme na procházky, trhaly špendlíky a švestky. Já se učila stopičky (podle slov Anči jsem prý rozený talent) a vůbec se mi tam líbilo. S Theunkou a Bertou jsme si moc rozuměly, až se paničky divily.
    Ve čtvrtek jsme pak jely na výlet do Nových Hradů, ze kterých jsme pěšky udělaly asi 12 km kolečko po okolí. Bylo to super a já mohla jít celou cestu na volno a brouzdat se ve všudypřítomném potůčku. Přidaly se ke mně i Berta s Theunkou a jednou dokonce i Andulka.
    Cestou jsme se prý několikrát ztratily, když paničkám zmizela červená značka, ale já bych si toho ani nevšimla. Výlet to byl moc příjemný, počasí nám docela přálo a tak se šplhání do příkrých kopců dalo i přežít. Zpátky domů jsme jely neskutečně unavené.

Anča, já - Babsi, panička, Thea, Berta v lesích u Nových Hradů

    Poslední den jsme víceméně prolenošily s jednou větší procházkou.
    Moc se mi u Andulky a její rodiny líbilo. Dokonce tak moc, že jsem odmítala i spát, abych náhodou něco nepropásla a holky se mi pak smály, že usínám ve stoje. Jenže copak já za to můžu, že jsem všechnu tu havěť, co tam byla musela hlídat. No dovedete si to představit? V pokoji, kde jsem spala, bylo akvárko se želvou. No děs, musela jsem pořád kontrolovat, jestli náhodou želvička nechce vylézt ven, abych se na ní podívala zblízka. Ale aby toho nebylo málo, nad hlavou mi tam lítaly dvě přidrzlé andulky. Snažila jsem se je chytat, ale ony ne a ne slítnout níž k zemi. Potvory. Však počkejte příště. No a vrchol všeho byla kočka Mikunka, která mě ale neskutečně zlobila tím, že si ze mně nic nedělala a ani panicky neutíkala. To pak není žádná sranda a přeci jen mám z kočičích drápků trochu nahnáno. Venku pak už jen voněla fretka, ale ta moc ven nevylézala a tak jsem se soustředila na viditelnou kořist.
    Škoda, že jsme musely tak brzo odjet, protože to tam bylo fakt super a panička vypadala taky víc než spokojeně, hlavně si chválila paní hostitelku Ančinu maminku. Tak snad zas všichni brzy na viděnou - ahój.
Fotky z Výletu na Nové hrady zde

        
      Babsi a želva                        Na Výletě                    Mikunka v houslích                   Ve vlaku          




29. červenec 2007 - STROMOVKA DISCDOG FREESTYLE - - Kačka Jackinková nás přemluvila tak jsme se vypravily s Babsi na první závody v dogfrisbee. Musím se přiznat, že jsem z toho měla strašný strach, a vůbec se mi přihlašovat se nechtělo, dala jsem ale na Kačku a na její dojmy z Kácova a riskla to. A dobře jsem udělala, skutečně jsou lidi pohybující se okolo dogfrisbee naprostí pohodáři a akcička to byla velice příjemná. Takhle přátelská atmosféra se jen tak ve sportu nevidí. Ale ke všemu se nám s Babsi i dařilo.
    Soutěžily jsme v kategorii Bonsai = pejsci do 38 cm kohoutkové výšky a to v disciplíně Super Minidistance (v časovém limitu 60 s chytal pejsek talíř, podle vzdálenosti dostával tým za jednotlivé chycené disky body, za chycení ve výskoku byla navíc ještě bodová prémie půl bodu, na závěr se sečetlo 5 nejvyšších bodových ohodnoceních). Naše "malá" kategorie, čítající 8 závodních týmů, začínala jako první. Vylosovaly jsme si s Babsi číslo a šly na start jako třetí. Myslela jsem, že se mi talíř z ruky nervozitou vypadne, ale nestalo se tak a mé starosti pramenící z neúspěšných pokusů o trénink v předešlých dnech se rozplynuly ve chvíli, kdy jsem hodila. A hod to byl normální a pěkný a i ty další létaly tak, jak měly. Normálně se mi dařilo, a upřímně, i když to tak teď asi nevypadá, jsem to nečekala. A nejen to, Babsi dokonce krásně chytala bez jiného zaváhání. No a světe div se, málem se mi podlomily kolena, protože jsem po tomhle kole měla pocit, že minimálně jeden tým na tom musel být lépe než my, my 1. kolo těsně o 1 bodík vyhrály :) Tak to byla radost a odhodlání do druhého kola pokusit se to zopakovat. Pak nastalo dlouhé předlouhé čekání. Zezačátku ale v pohodě a zábavné, vyplněné koukáním na více či méně zkušené závodníky v kategorii freestyle. Třešinkou na dortu pak bylo vystoupení zahraničních mistrů světa Sabine Bruns a Marcuse Wolfa. Při jejich výkonech se mi tajil dech. Bylo to fakt nádhera. Jejich představení do Stromovky vylákalo mnoho diváků a samozřejmě taky plno pejskařů kamarádů. Odpoledne se pak poněkud protáhlo. Na řadě byla soutěž pro diváky a následovala 2. kola všech disciplín všech kategorií. Okolo čtvrté hodiny, kdy měl celý program podle propozic končit, začalo drobně ale vytrale pršet a na place zbyli už jen závodníci.
    Jelikož byly všechny starty disciplín hned od rána v časovém skluzu přišlo naše druhé kolo na řadu bohužel až jako předposlední asi v půl 7 večer večer. Za deště jsme se řadili na start, my s nejvyšším počtem bodů z prvního kole jsme šly na řadu až jako poslední. Výkony téměř všech týmů byly kupodivu mnohem lepší a tak Julča s Chrisem dokonce vyházela rekord. Ve druhém kole jsme skončily s Babsi až jako 3. ale i tak to ještě stačilo na 1. místo (přesněji tedy 1. - 2. místo), o které jsme se nakonec dělily společně s Kačkou a Jackie. Na třetím místě potom skončila Julča s Chrisem ... takže stupně vítězů byly čistě russellí :)
    No a pak už jsme jen přebraly ceny a po téměř 12 hodinách jsme se naprosto vyčerpané vydaly cestou k domovu, nevím proč bylo poněkud nesmyslně vymyšleno, že naše kategorie a disciplína nejen celý soutěžní den zahajovala, ale i téměř ukončovala...

    Jsem moc ráda, že jsem nás přihlásila (aby taky ne, že jo:) ale myslím to i z jiného pohledu. Téměř po roce jsem totiž měla možnost vidět zas holčiny (Lucka, Verča a Maky), které my vůbec poprvé tenhle sport loni na táboře v Mladé Boleslavi ukázaly a který jsou takoví nadšenci, že strhnout i lidi kolem. Zas bylo o čem povídat a možná že se přeci jen ještě někam "zaházet" vypravíme.. i když tím myslím opravdu jen zaházet. Sportů už takhle děláme až až a freestyle to není nic pro mě, to se už opravdu musí trénovat a dřít a nezáleží už na štěstí které při nás tentokrát stálo víc než hodně :-P
zapsala panička
Fotky ve fotogalerii
Podrobné výsledky najdete -> zde



5. - 13. srpen 2007 - 9-DENNÍ SRPNOVÝ MARATON
        Flyballový turnaj (5. 8. 2007)
    Začal srpen a nás čekal nabitý program. Vše začalo v pátek, velmi brzkým (cca 5:00) odjezdem do Brna, kde jsme měli flyballové závody. Vezla nás Ála a cesta byla fajn. Závody se vcelku vydařily. Počasí přálo a sluníčko svítilo. I když družstev byl úctyhodný počet - 7, i tak to bohužel nestačilo na 2 divize a běhalo se jen v jedné. Dopolední systém byl Speed Trial a družstva se snažila zaběhnout co nejrychlejší čas. Prágům se dařilo. I když jsme vyjeli do Brna jen v pěti, hned z kraje zaběhl náš tým svůj nový rekord 18,77s v sestavě: Fessy - Jim - Sára - Pretty. Na Dreamsy to ale nestačilo. A k naší velké smůle začala Fessynka kulhat. Celý zbytek turnaje jsme tak běhali jen 4, v sestavě: Sára - Jim - Babsi - Pretty. Každý z nás si oddychnul jen jeden jediný běh. O to větší byly odpoledne nervy. Běhalo se na dvě prohry a my bohužel hned v úvodu prohráli a to se stále se zlepšujícíma Sprinterama. Toto zaváhání se ale už neopakovalo a o to větší překvapení bylo, když jsme se v sestavě se dvěma malýma pejskama probojovali až do finále. Na Dreamsy běhající v plné síle celé své sestavy jsme už ale nestačili a obsadili jsme tak stříbrnou pozici.
     Zde nejdete reportáž ze stránek HopTrop


Fotky z turnaje zde

    Odpoledne jsme se nechali s Babsi vysadit v Brně na benzínce a čekaly jsme na Zuzku Coufalovic, jedoucí z Prahy, která nás měla nabrat a pak společně pokračovat na tábor do Větřkovic. Nemilé překvapení pro nás ale bylo, že byli stále ještě v Praze, a to znamenalo nejméně 2 hodiny než dorazí. S Babsi jsme ale byly obě totálně unavené a tak jsme v záři odpolední sluníčka usnuly obě na lavičce v altánku u benzínky. Nakonec to docela uteklo, až na to, že jsem byla totálně rozlámaná.
        Agility tábor Větřkovice 2007 (podruhé) (5. - 12. 8. 2007)
    Přijeli jsme asi ve 22:00, kupodivu v táboře to celkem žilo. Jako jednu z prvních jsem potkala Lucu a této se moc omlouvám za to, v jaké náladě jsem se s ní přivítala. Ale fakt jsem toho měla až až... kdo ví, pochopí :) Ale jinak už to bylo jen dobré a lepší. Počasí nám celkem přálo, nebylo ani vedro ani zima. Sem tam deštík. Občas pořádnej. Ale pohoda. Na chatičce jsem bydlela s holkama Coufalovic Zuzkou, Eliškou, s kavalírama Tempem, Sísou a čtyřma kavalíříma miminama. První noc byla šílená, ale postupně jsem víc a víc byla otupělejší k jekotu malých vřískotů :)) a stále více imunní vůči šlapání do loužiček. Jo, na štěndo je ještě čas, ještě nejsem dostatečně připravena.
    Tréninky super, vysílací časy se postupně měnily, aby se všichni prostřídali v ranním brzkém stávání, které jsme si my vybrali hnedka první den. Cvičilo se 2 krát denně a i když ten pocit osobně nemám, asi jsme se zas posunuly o kousek dál. Minimálně na mě už Luca neřve, ať se nepředkláním, jen se mi stále ještě nedaří v praxi předvést, že křížení za psem chápu a že ta druhá ruka se mi tam vloudí jen a pouze pokaždé omylem :)
    Co ale bylo naprosto bomba bylo setkání s Olomoučákama. A tak jsem každou volnou chvilku trávila v jejich přítomnosti. Házeli jsme si s talířem a já se snažila s větším či menším úspěchem předvádět a snad i naučit nějaké efektní dogfrisbee hody. Jak se ale znám, když nemám buzeraci doma, zas se na to vyflajznu... chjo, já bych se to ráda naučila a Babsinka je super frisbee pes, ale dělám toho fakt hodně a tak se přemlouvám k trénování jen těžko. Ano, vim, vim, to jsou jen výmluvy.
    S postupem týdne na slovo přišlo i veleoblíbené několikahodinové člobrdo pro 6 lidí a pro mě doteď nepochopitelné prší, které jaksi na Moravě nehrají s normálními mariášovými kartami. No, a tak se stalo, že jsem zase byla za atrakci, i když teda mě spíš srandovní přišli oni. :-P S Markét Chuckienkovou jsme vylepšily člověče nezlob se. Přidaly jsme tzv. Červí díry, neboli políčka s růžovým klanem KUKLUKSKLAN :))) a to vám panečku pak byla hra, to se muselo rázem přemýšlet. I když to šlo občas s večerními posilňovači dost špatně. Ale Markét, musíme si na to dát patent!
    Parta se tam sešla bezvadná. A dík za ni. Luca, víkendová Lucinka, Olomoučtí.. no prostě samý smíšci a tak i z tohohle tábora máme několik památečných hlášek. Například motto tábora: "plavčíkům zmar!" :-P vzniklé již předem. Ale také nové pokřiky a vlastně celé nové názvy klubů agility :-D A tak například OSA VOSA byla přejmenovaná na OSA SADO MASO vedenou PANÍ VOSOU (s bičíkem:-D) a v pokřiku by pak měli místo závěrečného BZZZZZ výstižnější AU AU :))) a Olomouckým už asi navždy zůstane přiřazení k jednomu milému domácímu zviřátku aneb OSA KiriCan přejmenována na OSA SVIŇKY OLOMOUC Chrrr Chrrrrr.... No, ne, nezbláznila jsem se, byla prostě bžunda. No a na mě zůstala pravděpodobně samostatná OSA VOKIR ;-)
    Kromě těchto prázdninových známých ale byli na Táboře i Pražáci Péťa s Maxíkem a Larou a tak jsem po knížce, kterou jsem měla pro jistotu s sebou, nešáhla ani jednou.
    Při porovnání s červencovým táborem takhle s odstupem bych ale asi váhala, oba měly něco do sebe, první byl ale přeci jen takový lepšejší :-P a díky němu se mi jednodenní větřkovická viróza v srpnu vyhnula, už jsem asi byla imunní :)
    Na závěr tábora se konaly agility závody. S Babsi jsme se samozřejmě přihlásily (nic jiného jsme ani na výběr bohužel neměly...) a já nervózní zas jako nikdy kazila co šlo a byl z toho dvakrát DIS. První byl jumping, kde jsem špatným vedením vytlačila Babsi místo do tunelu na vzdálenější skočku a ve zkoušce jsem se po slalomku hezky předklonila a Babsi mi tam ustřelila do špatné díry tunelu. Ale já byla moc spokojená. Oba běhy se nám jinak podle mě moc povedly. Babuša hezky sbíhala zóny, i když míček asi hledala zbytečně dlouho a vůbec jsem měla radost, že mi nevypadla ani ze slalomu ani neskočila vedle kruh a neshodila žádnou laťku. Co víc si přát. Já myslím, že se dařilo až až, další zkušenost za námi a já se nemusím stresovat, že máme splněno a běží nám lhůta na přestup do dvojek :-P než se s Babsi vyběháme (záměrně nepíšu, než se Babsi naučí běhat, protože ta už bohužel umí všechno a jen panička jí brání v postupu v kariéře) je času ještě dost a pak, pak se třeste!!!
    Večer jsem Babsinku a zavazadla naložila k Coufalům do auta a vyrazila směr domov. Já jsem ve Větřkách ještě zůstávala až do neděle. V noci mi bylo v chatičce samotný smutno a hlavně strašidelno :))))


Více fotek z tábora ve fotogalerii agility

        Koncert Jarka Nohavici - Hukvaldy (12. 8. 2007)
    A dloooooooouho očekávaný den D byl tu. Jupí nedělé a já jedu na koncert na koncert Jarka pod širým nebem, těšila jsem se několik předlouhých týdnů.
    Vezmu to ve zkratce, protože už takhle je to psaní zas dlouhý až až. Prostě to byl jedním slovem MAZEC. MAZEC NEJVĚTŠÍ! Doteď tomu nemůžu uvěřit, ale my (já, Lucinka, Peťa a Luca) přišli (a to zdaleka na mezi prvními), my zkrátka přišli a získali místa přímo před pódiem, 7 m od něj. Peťo, nechápu jak to děláš? No mazec, seděli jsem tam pohodlně opřený asi s otevřenýma pusama, protože lepší místo by tam člověk nenašel. Zvlášť když tam nakonec bylo téměř 9 tisíc lidí. No takže my seděli a pak už jen poslouchali, zpívali, dojímali se. Nemám slov. Bylo to úžasný a moooc děkuju Lucince za sehnání lístku. BOMBA, zážitek, který vstřebávám ještě teď týden po...
    Po koncertě jsme zavezli Lucu zpátky do tábora a spolu s Peťou, jsme odjeli do Ostravy, ulehnout na 3 hoďky k Dostálkům do bytečku, a pak vyrazit časně z rána vlakem směr Praha. No jaké lepší zakončení si člověk mohl přát? Já myslím, že není co dodávat. Prostě super akce jedna za druhou...

  
na koncertě... (foceno mobilem :)


Osamocená obora                  Tisíce lidí...                          Kdo mě najde?                  Jarek Nohavica
        
Foto: © M. Homola ABCphoto; použito se svolením ze stránek www.nohavica.cz

    A kdopak mi to dluží zazpívat Dulo(c)k?!
zapsala panička



26. srpen 2007 - TRMICKÝ MÍČEK - A je za námi další flyballový turnaj, který byl tentokrát maličko jiný než ostatní. Změna byla v tom, že jsme ho nepořádali my Hoptropáci, ale Trmická lavina a jak už z textu vyplývá, konal se v úžasném flyballovém prostředí Trmic u Ústí nad Labem. Tím, že pořadatelství měl na starost někdo jiný, mohli jsme si dovolit přijet na místo téměř na zahájení. Za odvoz tam i zpět děkujem Kačce Jackinkové, nevím, co bychom, si bez ní počaly :)
    Naše týmy jely na tyhle závody trošku v rozpacích. To, jak dopadl čtvrteční trénink před, jde jedním slovem popsat jako katastrofa a je vůbec zázrak, že všichni psíci vyvázli bez fyzické či psychické újmy. Naše kníračka Prettynka se srazila s Leáčkem a byla to pořádná šlupka. I další pesani různě vyváděli. Možná to bylo tím, že se celou dobu tréninku blížila bouřka a blýskalo se všude kolem a nakonec nás i zastihla a tak se stalo, že žádné napáchané chyby jsme nestačili ani opravit. Na závody jsme tedy jeli velice zvědaví, jak to dopadne Ale naši pesani jsou už profíci a tak to zmákli (naštěstí) všechno na jedničku ;-) Poprvé po dlouhé době jsme vyráželi na závody opět v plné sestavě všech našich 6 stálých psů.
    V turnaji se sešlo celkem 8 týmů rozdělených do 2 divizí (konečně:). My patřili společně s našimi Dreamsy, Sprintery a domácí Lavinou do divize první. Dopoledne se běhal tradiční systém Round Robin aneb "každý s každým" a našemu týmu se dařilo! Povedlo se nám zaběhnout nejlepší dopolední čas a obsadili jsme tak průběžné 1. místo. Pejsci běhali jak o život a páníci nekazili střídačky.
    V odpoledním systému Double Elimination česky "na dvě prohry" jsme si prohru vybrali hnedka zkraje a to opět jako v Brně se Sprintery. To nevypadalo dobře. Zvlášť když našimi dalšími soupeři měli být sami Dreamsové. Naštěstí i oni urpěli odpoledne jednu porážku od neuvěřitelně sehraných Sprinterů, kteří se bez jediné prohry lehce dostali až do finále. O druhém finalistovi se mělo teprve rozhodnout soubojem mezi námi a Dreamsy. I když se dopoledne všichni naši psíci prostřídali, odpoledne byli Leo a Prettynka spíš jen připravení v záloze a nasazovala se toho dne osvědčená nezměněná sestava: Fessy - Jim- Sára- Babsi, kvůli strachu před možným zaváháním z případné změny, kteréžto jsme si nemohli dovolit. Skutečně šlo o všechno, kdo z nás se do finále ke Sprinterům dostane. Nervy pracovali v obou týmech. Ale nebylo nad čím váhat, prostě se to muselo dát buď a nebo. A dařilo se. Dramsové hodně chybovali, míčky jim lítaly, ale bohužel na naší straně taky zrovna Babsince vypadl, při návratu se pak nevešla zpátky na dráhu a jednu skočku vynechala. Byly to děsný nervy a já věděla, že ji muším zavolat, čapnout, vymámit z ní co nejrychleji míček a ještě se pokusit jí poslat na opravu. A ono to vyšlo. Ten moment si nevybavuju příliš zřetelně, ale povedlo se to rychleji než soupeři a bod putoval k nám. Nakonec štěstí stálo více při nás a Dreamsové díky chybám podruhé prohráli a zůstalo na ně tak třetí místo.
    No a před námi bylo už jen finále. Byl to krásný pocit, který jsme si všichni od oběda tajně přáli a když to tady teď bylo, bylo nám jasné, že Sprinterům už další body nesmíme darovat. A povedlo se, střídačky byly myslím úplně ťip ťop a minimum chyb, ve finále snad nebyla u nás jedna jediná a tak jsme vyhráli 3:0. Jelikož ale Sprinteři tímto prohráli odpoledne teprve poprvé, bylo na řadě opakované finále. Byly to nervy, ale ve druhém rozběhu jsme jim opět nedarovali ani bod a vyhráli tak podruhé 3:0. Sprinteři si ale účast ve finále plně zasloužili. Během turnaji se vylepšili rekord až pod hranici 20 vteřin a skutečně to byli důstojní soupeři, o kterých bude určitě ještě slyšet. A myslím, že finále i tak bylo velice koukatelné a neměli jsme výhru úplně zadarmo.
    Turnaj se našemu týmu povedl naprosto na jedničku. Zaběhli jsme (snad poprvé) také nejrychlejší čas dne ze všech týmů a ty 18vteřinové časy jsme dali k naší radosti vícekrát a dokonce jsme zas o kousínek ZLEPŠILI REKORD TÝMU NA 18,72 s v sestavě s Babsinkou. A jsem moc zvědavá na rozbory časů, protože mi připadá, že v Trmicích jí to běhá s ještě větším nasazením, než kdekoliv jinde. Je vidět, když pomineme veškeré chyby, že český flyball začíná být konečně vyrovnaný. Kde už není o překvapení nouze a časově se všechny družstva dotahují. Rozhodně spolu v rámci divize soupeří již srovnatelné týmy a tipnout, kdo vyhraje, už nejde tak jednoduše jako dřív ;-) A to je jedině dobře!
    Na závěr bych chtěla poděkovat organizátorům za parádní neskutečně bohaté a originální různorodé ceny a také hoptropům za bezva atmosféru a hlavně Prágům, že jsou takoví, jací jsou a je radost běhat právě za ně, zvlášť když se to ještě takhle podaří. A nesmím zapomenout na to, že domů jsme si s Babsi odvezly nádherný pohár. Prágové děkuju!
zapsala panička
Fotky ve fotogalerii
Tady už tradiční Reportáž na hoptropáckých stránkách

     



28. srpen 2007 - VÝLET DO PARDUBIC - Panička pořád někde přes den pobíhá a nemá na mě čas. Buď je v práci nebo ve škole na zkouškách a tak jsem byla hrozně překvapená, když v úterý vstala a začala balit věci do batůžku včetně těch mých. Nemohla jsem se dočkat, kam vyrážíme.
    Na Hlaváku jsme nasedly do vlaku za hodinu a kousek už vytupovaly v Pardubicích. Hned na nádraží na nás čekaly Helča s Jessynkou. Tak tohle byly ony, o kterých panička poslední dobou pořád mluvila. Moc prima holky. Dostala jsem dárečky (kokínka a pískací hračku) a krásný obrázek od Helčiný sestřičky Editky. Moc děkujem! Panička předala ňaminky a vyrazily jsme směr k Jessynce domů odložit nepotřebné věci, jako tašku do vlaku, aby nám při procházce nepřekážely. Teda ta Jessynka se ale má. Doma má tolik zvířátek na hraní a ona si jich ani nevšímá. To já bych si hned hrála. S morčátkem, korelou, s želvičkou. No jejej, jen mě k nim nechtěli pustit :-/
    Pak se šly paničky naobědvat a po té už jsme vyrážely směr město. Nejdříve zámeckým parkem na zámek, kde jsem byla na větvi z pávů, a pak už pryč podél Labe směrem k chatičce holek. Cestou jsme s Jessynkou běhaly a aportovaly talíř, pózovaly pro foťák a předváděly, co která umíme. Procházka to byla moc příjemná a myslím, že i paničky si to pořádně užily. Ani nezvařely pusu, jak spolu pořád povídaly.
    Hrozně rychle to uteklo a už bylo pozdní odpoledne, a tak jsme se pak trochu ve spěchu vracely domů pobrat věci, přivítat se s mamkou Helči a rychle upalovaly na nádraží na vlak. Bylo to ťip ťop, ale České Dráhy nezklamaly a vláček měl 10 minut zpoždění. V něm už na nás čekala Andulka, která s náma jela k nám domů přes noc, aby mohla jít druhý den do školy na zkoušku a představte si, že byla tak hodná, že i od ní jsem dostala dárek - pneumatiku na přetahování. Já jsem musela být asi táááák hodná :)
    Tak Jessynko, zase brzy naviděnou;)
Fotky ve fotogalerii

        
Obrázek od Editky :o)                  ...zámek...                      ... prima holky ...          ... dárky se mi moc líbily!



1. září 2007 - PŘEDVÁDĚČKA CTĚNICE - Tak jako každý rok, i letos jel náš flyballový klub Hop Trop Flyball předvést do Ctěnic mezi koňáky, jak se takový flyball běhá, abychom naoplátku mohli v zimě v prostorách jejich jízdárny trénovat.
    Cesta po Praze nám utíkala rychle, protože jsme jely společně s Anet a Šivou. Na Palmovce nás vyzvedla Jitka s Majkým a jelo se.
    Tam už na nás čekaly známé flyballové tváře. Chvíli jsme poseděli, já byla úplně u vytržení z těch velkých divných psů s kopyty. Paníci se vrhli na klobásky a míchané drinky a pak už na nás přišla řada.
    Dráhy byly postavené v mžiku a mohlo se jít na věc. Byla to celkem sranda, protože na zemi nebyla tráva, ale měkké hluboké podloží jízdárny. Hrozně špatně se mi skákalo, ale zvládla jsem to dobře a přihlížejícím lidem se to moc líbilo a to bylo to hlavní. Našich 5 minut slávy bylo za námi a mohlo se jít balit a vyrážet směr domů.
    Cesta domů už ale neproběhla tak hladce jako cesta sem. Byly jsme nemilosrdně vyhnáni z metra na stanici Křižíkova a odtud jsme se pěšky tedy přesouvaly směrem k nějaké rozumně jedoucí tramvaji. Nakonec jsme nasedaly do tramvaje a "milý" řidič zavřel dveře těšně před Anetou a ta zůstala venku. Ale dorazila nakonec zdárně domů, tak jako my.
Všechny fotky od na kole přijeté Terky najdete zde
Níže jen pár vybraných... (sledujte, jak se panička ksichtí :-P)

        

... já už chci běžéééét ...
  



9. září 2007 - MISTROVSTVÍ ČR VE FLYBALLU a ohlédnutí za flyballovým rokem 2007 - Vrchol flyballové sezóny je za námi. A že pro nás byla tahle sezóna přímo přelomová snad psát už ani nemusím. Ale tak udělám malé (spíše velké, když to teď po sobě čtu) ohlédnutí. Přesně před rokem jsme s Babsi poprvé ozkoušely oficiální flyballovou závodnickou atmosféru a to hnedka na Mistrovství ČR co by členky týmu Nimbus Hop Trop. Závody pro nás tenkrát dopadly vcelku velice dobře a předurčily nám tak dráhu flyballového závodníka. Když by ale někdo tehdy řekl, jaké bude to příští mistrovství, asi bych se mu vysmála.
    Na podzim šla Babsi na operace a já se jen modlila, ať dopadnou tak , jak mají. Stalo se tak a s příchodem nového roku, tedy přesněji března, jsme se vrátily opět do tréninku. Babsi nezapomněla za tu dobu vůbec nic, a krásně se předváděla. O to větší šok byl, když nám bylo nabídnuto přestoupit z Nimbusů do týmu Hop Trop Prague a zařadit se tak mezi českou špičku. Po krátkém zaváhání jsem souhlasila a bylo to rozhodnutí, které nám s Babsi předznamenalo velkou flyballovou sezónu .
    Vše začalo květnovým mezinárodním turnajem Eager´s Cup, kterého jsem se bála neskutečně, jelikož to byl první velký turnaj v barvách Prágů. Pro mě to byli společně s Dreamsama až do té doby neskutečně elitní týmy a já se strááášně bála, zda Babsi svými ne tak úplně rychlými časy nebude týmu spíše na obtíž. A právě Eager´s Cup to rozhodl. Babsi se projevila jako platná posila, která dostatečně snižuje překážky úplně na minimum a přitom časově oproti "snižovačům" z ostatních týmů rozhodně nezůstává pozadu, ba naopak. V poměru výška - rychlost si vede velice dobře. A navíc po celý den má víceméně stabilní výkony, což se také hodí. Zkrátka a jednoduše tyto první letošní závody pro nás a naši Prágovskou premiéru dopadly na jedničku. Já si vyzkoušela jak pevné mám nervy a jak moc mám odvahu na střídačky a Babsi si zaběhla svůj osobní nejrychlejší čas.
    Následovaly další a další závody. Pražský letňanský Turnaj sladkých nadějí byl zlomový v tom, že jsme se poprvé utkali v jedné divizi s Dreamsama - nejlepším českým týmem. A ačkoliv měli nad námi časově stále o kousek navrch, měli dost problémů s novým boxem a jejich psi hodně chybovali. Do finále nakonec ani nepostoupili a my tak obsadili první příčku, aniž bychom s nimi změřili síly.
    To jsme si nakonec mohli vyzkoušet na dalším turnaji při dnech BCCCZ. Už loňské neuvěřitelné finále MČR předznamenávalo velké souboje v této sezóně a taky že ano. Dreamsové a Pragové se stali celkem srovnatelnými týmy. S tím, že Dreamsové jsou o malý kousek rychlejší a Prágové zase jako tým spolehlivější. Smůlou ale bylo, že do Brna jsme jeli v oslabení a ve výsledku odběhali celý turnaj jen ve 4 psech, dokonce se dvěma prcky. O to neuvěřitelnější je, že dokonce i se dvěma malými pejsky jsme se probojovali až do finále, i když teda znovuzrození a posílení HT Sprinters předvedli naprosto neuvěřitelný návrat. A svými slušnými devatenáctkovými časy se ihned zařadili mezi české nejlepší týmy. Nicméně ve finále jsme Dreamsům již podlehli. Musím říct, že pesani byli pro tuto sezónu skutečně ve vrcholné formě. A padly první úvahy nad blížícím se vrcholem sezóny - Mistrovstvím České Republiky. Úvahy nad tím, že letos by to Prágům mohlo třeba i vyjít, když jim to tak šlape, a konečně jednou zvítězit nad dosavadními králi českého flyballu - Dreamsy.
    Zbýval poslední turnaj a to Trmický míček. Vyráželi jsme poprvé za letošek ve své nejsilnější sestavě 6 stálých psů a bylo to znát. Zaběhli jsme si nový rekord a také nejlepší čas dne. Ve finále jsme ale na Dreamsy opět nenarazili, za to jsme měřili síly se Sprintery, kteří nám vítězství nedali zadarmo. Ale už tu bylo MČR 2007.

    A jaké tedy bylo? Jedním slovem famózní. Devět českých družstev (ohromný posun oproti loňským 5) bylo rozděleno do 2 divizí. Velice vyrovnaná 1. divize zkušených týmů: HT Dreams, HT Prague, HT Sprinters a Lavina a početná 2. divize s týmy známých jmen i nováčků: Nimbus HT, The Rebels I, Alea - Tým naději, Alea a mix a Adrenalin Flyers.
    Už dopoledne jsme se s naším největším soupeřem utkali a bylo to strhující. Mně hned v první běhu nevydržely nervy a nebo to bylo tím, že Babsi byla skutečně ve vrcholné formě a byla o fous rychlejší, a prostě jsem zkazila střídačku. V dalších bězích jsem si už dávala větší pozor (i když, no, stejně tam byl jeden OK:) a skutečně oba týmy nechybovaly a běhaly velice vyrovnaně. V jednom běhu se dokonce Dreamsové velice přiblížili českému rekordu a to časem 18,43 s a my si vylepšili rekord o jednu setinku :) na 18,71 s. No pocit naprosto skvělý, ale kolena se mi teda klepala. Bylo to úžasné s nimi závodit. Tajil se mi úplně dech a myslím, že i bylo na co koukat. Dreamsové byli skutečně ve vrcholné formě a tvářili se, že dneska chybovat nebudou. Začali jsme se smiřovat s tím, že králové opět obsadí příčky nejvyšší.
    Odpoledne jsme porazili Lavinu a čekali nás opět Dreamsové. Nešlo nad ničím přemýšlet a muselo se riskovat a dát to tam "co nejvíc natěsno". Běhalo se na 3 vítězné běhy a neuvěřitelné se stalo skutečností. Opakoval se opět nervy drásající úžasný souboj, kdy skutečně psi na obou drahách běhali téměř současně a nakonec jsme z tohoto rozběhu vyšli vítězně. No to bylo radosti. Tím spíše, že tento rozběh se tvářil skutečně jako právoplatné měření sil bez zbytečných kolapsů, kterých bylo tento rok hodně. Bylo to krásné a bylo to ještě úžasnější, že poprvé vyšlo najevo, že na Dreamsy máme, a že i časově jsme se jim téměř vyrovnali. Touto výhrou jsme se dostali automaticky do finále a čekali na soupeře.
    Těmi se stali opět Dreamsové a jelikož se běhalo "Na dvě prohry" museli by nás porazit případně dvakrát po sobě, aby se stali vítězi. Bylo ale vidět, že po odpoledních bězích, kterých měli, tím že jednou prohráli, nakonec více než my, už toho měli jejich pesani dost. Finále jsme potom odběhli velice rychle, až nečekaně rychle. Tím, že Dreamsům chybovala jejich startovní fenka, která skutečně za to odpoledne naběhala až až, vzešli jsme poměrně lehce vítězně se skóre 3:0 a stali jsme se tak MISTRY ČR 2007!!! Další téměř neskutečnou zprávou bylo, že jsme si v předposledním běhu dne dokázali po celodenním vypětí ještě i vylepšit zas o kousililínek náš rekord družstva na hodnotu 18,69 s. Huráááá. Sláva. Jsme mistři! Byl to nádherný pocit, když nám hráli hymnu a předávali překrásné trofeje. Na tu chvíli asi jen tak nezapomenu.
    Finále sice nebylo tak strhující jako loňský rok, ale předposlední rozběh s Dreamsy by se za takové finále dal také považovat. Tam se skutečně závodilo o každý centimetr trati a tam bylo rozhodnuto o všem! Takže tajné přání se vyplnilo a tento nejtěžší soupeř a zároveň nejrychlejší tým České Republiky skončil letos poprvé až za námi. 3. místo pak obsadili naši úžasní HT Sprinters a také Nimbusové se umístili ve 2. divizi na krásném 3. místě!


    A co dodat? Při ohlédnutí zpátky na celý tento flyballový půlrok jsem jedním slovem nadšená. Oproti loňskému roku jsme s Babsi zaznamenaly obrovský posun a jsem moc vděčná, že jsem mohla vstoupit právě do týmu HT Prague a dostat se tak skutečně na českou špičku a navíc být přítomna tomuto letošnímu krásnému postupu. Také jsem zjistila, že mé obavy z přílišné pomalosti Babsi byly zbytečné a že pro tým posilou skutečně jsme! A já moc a moc děkuji všem Prágům za to, že nás vzali mezi sebe a že nálada v tomhle týmu je vždycky pohodová, a to pro mě moc znamená. Samozřejmě, že dík patří i všem ostatním Hoptropům, protože jak jsem už psala, všechny "naše" týmy jsou jedna velká rodina.

     

    Letos náš čeká ještě poslední flyballový turnaj a to v Českých Budějovicích. Po jeho skončení dojde k vyhlášení seriálu Českého flyballového turnaje - Purina Dog Chow Cupu, o jehož vítězi je téměř jistě rozhodnuto už nyní. Vyhrají naši HT Dreams a tím, že oni získají tuto trofej a tím, že Prágové letos několikrát vybojovali první pozici se ukazuje, že český flyball se začíná stávat skutečně vyrovnaným sportem a rozhodně se už závodí se vším všudy včetně toho nervy drásajícího adrenalinu, který je pro flyball tak typický. No, můžeme se tedy těšit na poslední závod sezóny... ale hlavně pak na velký flyballový rok 2008, kdy naše země pořádá Mistrovství Evropy. Tak držte palce, ať to českým týmům běhá stále tak dobře a ještě líp!
zapsala panička
Fotky z MČR fotogalerii
Zde Reportáž z hoptropích stránek




15. září 2007 - BARRANDOVSKÝ VOŘÍŠEK - (NEŘÍZENÁ STŘELA aneb zanedbaný teriér) - Tak to se vám musím pochlubit. U nás na sídlišti se konal 1. ročník vořískiády. Panička mě nepřihlásila, ale i přesto jsme se šly na akci podívat. Slibovala mi, že tam potkám kamarády. A taky že jo.
    Hned po příchodu jsme uviděly Míšu Rexovou, která s sebou měla celou smečku na vystavování. Za chvilku dorazila i Terka s Cliffem a Hedou. Vrcholem dne pak měly být ukázky agility, které připravila Bára Pavlíková a její OSA Panda.
    Paničce bylo nabídnuto zaběhnout si ukázkový modelový pakur a já se moc těšila. Poslední dobou (tedy přesněji přesně týden) mě panička naprosto zanedbávala. Vymlouvala se na špatné počasí, nebrala mě na tréninky, které prý nebyly a když náhodou nebyla v práci, ale doma, tak stejně pracovala. Měla jsem strašnou chuť hrát si lítat a tak jsem se už nemohla dočkat, až budu moct konečně vyběhnout na mé milované překážky.
    To co pak následovalo panička asi nečekala :-P Chachá, však já jí ukážu, co to je zanedbávat teriéra. Neměla nejmenší šanci mě stihnout či snad zadržet. Na startu se mi nechtělo čekat. Překážky jsem prolítla šílenou rychlostí, že panička v rovinkách a bez kopaček jen sledovala, jak jsem už na druhé straně parkuru. Za zónou na mě čekal balónek a pak už jen hop hop, nějaké skočky, o ty jsem se nestarala a tak laťky lítaly na zem jedna za druhou. V té rychlosti jsem se také nějak nevešla do slalomu a pak už mě panička chytla, ať se prý uklidním Ts! Ne nééé! Já nechcí! Pusť mě! Já chci BĚŽET! Ve zběsilém tempu jsem se nechala do výšky vynést houpačkou a ukázkovým obloučkem odpálila přímo zvrchu. Nebudu se přeci zdržovat, než se uráčí klesnout dolů. Paničku braly mdloby, ale podle reakcí přihlížejících lidí, se jim to také moc líbilo. Byla jsem se sebou mooooc spokojená.




23. září 2007 - AGILITY INTENZIVKA S LUCOU - Dnešek jsme celý s paničkou strávily na cvičáku ve Stodůlkách. Do Prahy přijela príma Paní Vosa a tak jsme toho využily a domluvily si s ní agility trénink. Jednalo se o celodenní intenzivku, kde se sešlo plno známých lidiček od nás ze cvičáku v Motole. Byla tam Zuzka s Vikinkou, Peťa s Laruškou a Maxíkem, Míša s Ediem, Nety s Šivou, Terka s Hedou... no prostě bezva parta. Počasí bylo super, překážky byly super, běhalo se mi super a paničce stejně tak. Vylepšila si křížení a vyzkoušely jsme i freestyle. Zas se divila, co všechno umím, aniž by to čekala ... Celou akci jsme si krásně užily. Domů se nechaly odvézt by MurakTaxi a tak mockrát děkujem, a už se opět těšíme na další podobnou akci. Snad bude brzo :-P Tak já splnila, co jsem měla, a nezlobte se, ale jdem se s paničkou natáhnout a užívat s ten krásný pocit unavenosti a pohodové nálady.




27. - 30. září 2007 - AGILITY INTENZIVKA OSTRAVA - A máme za sebou další výlet na severní Moravu. Před blížícími se závody se panička rozhodla ještě něco málo potrénovat přímo v tamním prostředí a přihlásila nás na letos už ani nevím kolikátou intenzivku v pořadí. Tentokrát se ale nekonala na našem veleoblíbeném místě v agility kempu ve Větřkách, nýbrž přímo na domovském ostravském cvičáku OSA VOSA. To pro nás znamenalo přijmout nabídku ubytování přímo u Dostálků. Bylo to super. Ve čtvrtek jsme vyrazili večír z Prahy a v půl 1 ráno jsme už uléhali ke spánku. Druhý den byl celý v duchu tréninků. Od rána až do večera jsme v dešti, větru, slunci pečlivě zlepšovaly techniku našeho běhu. Panička se lepšila každým během a Luca nás hodně podporovala a chválila. Večer jsme trochu hekticky dorazili zpět k Dostálkům, kde jsme byli my pejsci ponecháni sami sobě na pospas a páníci vyrazili do kina. Přijeli ve veselé náladě a ta pokračovala i na dále, když se panička s Lucou večer bavily nad lahvinkou vína. Sobota začala tím, že Luca musela odjet do práce a panička si myslela, jak se pěkně dopoledne prospí. Chyba! Peťa jí vytáhnul z postele, že prý jedem na vejlet. Bylo to překvápko a moc milé, přijeli jsme na chaloupku za Lucinkou a Drinkou. Chvilku tam pobyli, zašli na procházku a pak uháněli zpátky do Ostravy, kde po obědě začínala další porce intenzivky, tentokrát jen půldenní.
    Běhalo se hezky, počasí bylo o mnoho lepší a dokonce se za náma přišly podívat i internetové JRT kámošky s paničkama. Oba dny byly z tréninkové hlediska úplně parádní a panička říkala, že nám to zas hodně moc dalo. No uvidíme, jak se zadaří v Třebovicích. Večer jsme jeli ještě všichni na večeři do lvíčkové domácnosti a pak už k Dostálkům, kde paničky zas popíjely. No a ráno ve 4 jsme měli budíček a nechali se odvézt zpět do Prahy.
    Za celou akci moc děkujem naší vrchní trenérce Luce a jejímu chotíkovi za odvoz tam a zase zpátky. A už se moooc těšíme za týden!




6. - 7. říjen 2007 - DVOUDENNÍ ZÁVODY + OŠRA - OSTRAVA TŘEBOVICE - Další agility závody - tentokrát v SKK Rychlé Tlapky v Ostravě jsou za námi. Pokusím se to shrnout, i když nevím nevím, nějak mi ty krátké příspěvky nejdou.
    V pátek v podvečer nás vyzvedlo MurakTaxi a za 4 hodiny jsme už vystupovali v Ostravě. (Chudáčci Dostálci, opět nás vyfasovali na celý víkend O:-) Druhý den hned po ránu pak nastala fáze "ježiš závody" No, ještě stále se úplně v ten den necítím dobře a proto jsem se právě vypravila směr severní Morava, abych si zvykala v prostředí více než přátelském. Den to byl super, sice počasí bylo poněkud zamračené a ráno bylo dlouho mokro a celý den zima, ale jinak paráda. Cvičák bezva, organizace taky, počet startujících příjemný a celkově úžasná atmosféra.
    První se běžela zkouška (video) a musím říct, že se nám povedla zaběhnout moc hezky. Babsinka ale svými blbec-skoky srazila 2 laťky a v konečném součtu nám to vyneslo 4. místo. Takže začátek byl naprosto super. Následoval open (video), který by dopadl dle mého názoru moc hezky, kdybych na parkuru trochu víc pracovala a nenechala Babsi zaběhnout do nesprávného tunelu:) Poslední jumping (video) byl poměrně lehký a tak, i když jsme ho dokončily jen s jednou shozenou laťkou, bylo z toho umístění až někde ke konci startovky.
    Takže sobota dopadla dobře, opravdu jsem si ji užila a mezi Vosama jsem se cítila moc příjemně. Po vyhlášení, kde jsme i my dostali za 4. místo ve zkoušce pytlík brambůrek, jsme se odebrali s pejskama domů, kde jsme se trochu zkultůrnili a vyrazili na večeři a na bowling.

     

    Neděle začínala openem. Zdál se docela záludný, ale nám se povedl zaběhnout čistě (!). Nakonec z toho bylo k neuvěření nádherné 2. místo ! (jen škoda, že tento jediný běh nemáme zachycený na kamerku.. ) Takže pro mě osobně jsme měly maximálně splněno:) To jsem však ještě nečekala, co přinese další běh. Byl to jumping a v něm jedna poměrně obtížná pasáž. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem na to místo tak urputně myslela nebo vyšinutím Babsi, ale prostě tenhle běh byl v její neřiditelné režii :) První chyba byla moje, špatně jsem si ji posadila, ovšem ty další už moc nechápu, no co, jak jsem napsala, osobně splněno jsme už měly a Babsi si asi řekla, že je čas na kulturní vložku:)) No byl z toho DIS, když jsem šíleného psa chytila a snažila se klidnit. Nejobtížnější pasáž jsme nakonec přešly více méně zdárně, i když ne příliš plynule a jako korunu jsem v závěrečné rovince nasadila držkopád - jak široká tak dlouhá. No, kdo se chcete pobavit, zkoukněte toto video a doporučuju k tomu zvuk :)
    Den ubíhal opět příjemně a v mezičase, kdy jsme fandili zbylým týmům, se hromadně vymýšlela Vosí hymna. Je na melodii včelích medvídků a celý zbytek dne nebylo 10 minut, aby nezazněla. Nejvíce pak při vyhlašování vítězů, kde se neobešla snad jediná kategorie bez Vosího zástupce na bedně a tak se bučelo jak o život:) Závěrečný běh pak byla opět zkouška (video), kde Babsi škrtla o dálku a s naší historicky 2. splněnou zkouškou na Výborně jsme se umístily na 7. místě. Byla jsem maximálně spokojená, Babsinka sice shazovala, ikdyž ne moc, ale hlavně měla po oba dny všechny zóny a to přímo naprosto luxusní!!! Vosímu kolektivu děkuji za příjemnou atmosféru po celou dobu! A tak se musím přiznat, že jsem neodolala a pořídila Babsince obojek v posvátných vosích barvách... :))

        
foto z www.osavosa.cz

    Navečer jsme pak opět uložili pejsky doma a jelikož ten den hrál Baníček odjeli Lucinka a Peťa fandit a my s Lucou se vypravily na komentovanou prohlídku centra Ostravy, kterou jsme zakončily v příjemné čajovně. No, a pak se už jelo domů, kde jsme téměř hned doslova vytuhli a mě a Peťu pak čekalo vstávání v půl 3, abychom ráno mohli být už v Praze.
    Musím přiznat, že víkendy v Ostravě a mezi tamníma lidičkama na mě působí doslova jako balzám na duši a vždycky se zpátky vracím s úsměvem od ucha k uchu a sluníčkovskou náladou. Doufám, že budeme moct s Babsi absolvovat tyto ozdravné pobyty tak často, jak jen to půjde...

    A na závěr poděkování snad úplně všem! Luce, Peťovi, Lucince, Vosičkám... no kdybych měla vyjmenovat za co všechno, byl by ten zápisek dvakrát tak dlouhý ;)
zapsala panička

  



13. říjen 2007 - O BUDĚJOVICKOU TLAPKU - Závěr letošní flyballové sezóny se konal v Českých Budějovicích. Na tyto závody jsem se pár dní předem vůbec, ale vůbec netěšila a to hlavně z důvodu, že jsme měli jet jen ve 4 psech. Prettynka nemohla a pár dní před se rozhárala Fesska. Jimeček začátkem týdne kulhal a tak se to vlastně celé sypalo předem.
    Nakonec bylo rozhodnuto, že jedem a tak jsem v sobotu ve 4 ráno vstávala, abych pobrala batůžek, domeček a Babsi a vydala se směr Nádraží Holešovice, kde nás nabírala Kristýna Leová, které moc děkuji za odvoz tam i zpět domů. Cesta ubíhala v pohodě až do okamžiku našeho příjezdu do Českých Budějovic. Samozřejmě, že jsme ani jedna nevytiskly instrukce a tak jsme tam bloudily a ptaly se každých 100m kolemjdoucích lidí a nakonec po třičtvrtě hodině dorazily na místo. No, myslím, že náš pozdní příjezd byl tak akorát, na place pomalu vznikaly dráhy
    Dosyta jsme se všichni pak nasnídali u věčně dobrůtek plného stolečku pod Hoptropím stanem a užívali si pocitu, že tyhle závody nepořádáme my a nemusíme tudíž nic dělat. A pak už tu bylo zahájení a první běhy. Týmů se sešlo celkem 12 a tudíž se rozdělily do 3 divizí. My společně s Dreamsy, Sprintery a Lavinou patřili do té první. Jelikož jsme měli jen 4 psy (Sára, Jim, Leo a Babsi), nebylo zapotřebí složitě taktizovat při výběru sestav a heslo pro dopoledne znělo jasně, zkusíme zaběhnout co nejlepší čas. A to se taky dařilo. Hned v úvodu jsme se dvakrát o setinku přiblížili našemu rekordu. A ani další běhy kromě jednoho jediného nebyly nad 19 s. Zdálo se, že je náš tým opravdu ve vrcholné formě. Jediným problémem pro nás byly neznámá světla EJS a tak jsme ztráceli cenné desetinky. Kdo ví, jaké časy bychom měli na našem EJS. Tím spíš, že odpoledne, kam jsme nastupovali z 2. místa jsme hned v úvodu zaběhli náš nový rekord a to hned 18,54 s! který nakonec byl i nejrychlejší čas dne vůbec.
    V dalším běhu jsme pak potkali Dreamsy a tam to duo Babsi - Dejna pěkně kazilo. Nejdřív jsem tam já šoupla v nádherně rozběhnutém běhu předčasnou střídačku a ke všemu jsem si nevšimla chyby 4. psa u soupeřů a nestihla jsem tudíž včas opravit. A v dalším běhu si Babsinka usmyslela, že ten balonek mimo dráhu, který tam zahlédla, bude přeci jen lepší, a tak vyběhla, ale ne směrem k boxu, ale úplně mimo dráhu pryč... No, trošku teriéřího zpestření, ale není se čemu divit, vždyť stejně jako zbytek našeho týmu, neměla odpočinek a odběhala všechno, co šlo, a psychická únava mohla být znát.
    Nicméně, pak jsme se vzchopili, nad Sprintery jsme vyhráli a opět nás čekali Dreamsové ve finále.
    No, moc toho vymýšlet nešlo, prostě to tam dávat na doraz. A tak jsem opět nevydržela a jedna střídačka byla předčasná. V dalším běhu tam byl brzo Leíček, ale bojovalo se o každý fous trati a pak jsme dokonce zaběhli čas 17 něco :-D No jo, ale háček byl v tom, že vedle běhající Áťa se prostě rozhodl, že se od boxu vrátí po naší dráze a tam se málem střetl s Babsi, doběhl však do cíle pár metrů před ní :)) No, rozhodně nebylo o napětí nouze, zvlášť když všichni 4 pejsci na dráze byli s těma od Dreamsů téměř srovnatelní. Málem jsem si vykřičela hlasivky, abych přivolala Babsi do cíle dřív než tam doběhne vedle parsonka Jackie. Běhy to byly infarktové a naprosto strhující. Za stavu 2:2 nás čekal závěrečný adreanlinový běh. V tom jsme měli více štěstí a tudíž následovalo opakované finále, protože Dreamsové i my jsme utrpěli zatím po 1 porážce.
    Po čtvrthodince oddychu se šlo na věc. Sára se rozhodla, že půjde pohrozit pejskovi na druhou dráhu a moc dobře to nezačalo. Jenže to byl poslední karambol a pak už jsme si doběhli po vítězství.
    Teda, kdyby mi někdo předem řekl, že máme šanci tyhle závody v takové sestavě vyhrát, nevěřila bych ani za nic. Naprosto neuvěřitelná zpráva pak byla, že v i v posledním běhu dne, kdy toho zvlášť naše startovní Sára, ale i všichni naši ostatní pesani, měli naběháno až až, jsme dokázali zaběhnout osmnáctkový čas. No, že v až v takové kondici naši pejsci budou, to nečekal asi nikdo.
    Premiéra se Českobudějovičákům povedla na jedničku a tak to byly závody moc příjemné a je jen veliká škoda, že kvůli nekompatibilnímu EJS a notebooku nebudou detailní rozbory jednotlivých běhů. Viděli bychom, kolik jsme kde ztráceli na střídačkách a jaké časy jednotliví pejsci zaběhli. Ale i tak si myslím, že celá sezóna nemohla být už ani o kousek lepší a nejspíš se máme na co těšit v té příští!
zapsala panička
Fotky najdete ve fotogalerii
Zde reportáž z hoptropích stránek



20. říjen 2007 - PRAŽSKÝ SRAZ JRT A PRT - V sobotu proběhlo v Praze velké neoficiální setkání jack a parson russell teriérů a jejich páníčků, přátel a příznivců. Jednalo se o půldenní procházku překrásně podzimně zabarveným Prokopským údolím a přijít se podívat a projít se mohl každý.
    Celá organizace plynula z iniciativy úžasných lidiček scházejících se na fóru o JRT na www.celysvet.cz. Nakonec se poměrně chladného říjnového dne sešlo na Barrandovském sídlišti přes 30 russellíků. Já společně s Helčou a Jessynkou, které jsme s Babsi cestou ze cvičáku vyzvedávaly, jsme dorazily o půl hodiny později, ale akorát se vycházelo.
    Hned zkraje se několik pejsků odpojilo ale i tak jsme do Červeného lomu dorazili v úctyhodném počtu 29 pejsků a vytvořili jsme ihned fotodokumentaci.


29 russellíků

    Následovala odbočka do Klukovic, kde se asi polovina zúčastněných odpojila a pokračovalo se už více komorně a hlavně tam zůstali téměř samí známí. Nastal tak čas, kdy jsme se já i Babsi seznamovaly s ostatními a já se snažila s každým si alespoň slovíčko prohodit. No, musím říct, že druhá půlka vycházky byla naprosto super, sešli se tam opravdu prima lidičky a i počasí nám vcelku přálo. Byla sice zima, ale nepršelo a cestou jsme potkali jen málo cyklistů.
    Za jezírkem (které jsem poprvé v životě viděla z jiného pohledu! zvrchu) jsme se opět rozdělili na 2 půlky. Část pokračovala s Verčou Rockýskovou, která nás vedla vlastně celou cestu, směrem do Hlubočep na autobus a já dostala na povel dovést zbytek výpravy zpět na Barrandov k autům. Sice jsme maličko zakufrovali na kolejích, ale zdárně jsme našli stezičku stoupající až nahoru.


to pravé "jádro" z celýhosvětu (bohužel už ne všichni)

    A pak už následovalo loučení. Já a Helča jsme odvedly naše psí holky domů, kde okamžitě usnuly a my tak mohly odejít do pizzerky na večeři, která byla prostě vynikající.
    No, a vynikající hlavně byla celá ta akce! A už teď se těším na další sraz. Babsinka sice po příchodu vypadala, jak kdyby měla na místě umřít a v noci se jí ani nechtělo jít venčit, ale aby taky ne, když za sebou měla dopolední vymrzlý agi trénink a pak ještě 5 hodin mezi smečkou russellíků. V neděli to ale pak už zas byla moje stará Babunka, která za domem ihned přináší šišku, abych jí ji házela.
    Takže já všem děkuju, že se to tak hezky povedlo, že jsem poznala plno virtuálních tváří na živo a že všichni jsou fakt tak strašně bezva. Na závěr nesmím ještě zapomenout moc poděkovat Killince za úžasnýho psíkacího Bubáka, Páje za míček a Helče za spoustu dobrůtek... Babsi byla ze všeho úplně nadšená. Zvlášť s bubáčkem vesele pískala celý večer.
    Tak zase ahoj někdy příště!
zapsala panička
Fotky ve fotogalerii
A máme i videjka - ZDE video, které vytvořila Miri a TADY video od Křupinky, holkám za ně tímto moc děkujem




28. říjen 2007 - AGILITY ZÁVODY KYJE - Na naše letošní poslední plánované agility závody jsme nakonec nedorazily. Tedy dorazily, ale ... Panička totiž měla v sobotu sraz základky a domů se vrátila až v neděli nad ránem a tudíž místo toho, abychom časně vyrážely, tak to zalomila a k životu se opět probrala až někdy kolem půl 10.
    Nicméně pozdě, ale přece, vydaly jsme se směr Rajská zahrada a pěšky přes louku na kyjský cvičák. Strašně jsem se těšila na překážky a bylo mi divné, že panička s sebou nenese vůbec nic, žádný domeček, křesílko, vrtalo mi to hlavou.
    Pak jsem to pochopila, my jsme se totiž jely jen na závody podívat a pozdravit a podpořit kamarády. Nejdřív jsem u parkuru hlasitě protestovala a chtěla taky běhat, ale panička byla neoblomná a tak jsem jen smutně koukala, jak to běhá ostatním.
    Pozdravily jsme tam Evu s Jonáškem, Anču s Bertičkou, kterým se dařilo a také známé od nás ze cvičáku i flyballovou partu. Výlet to nebyl vůbec špatný, počasí přálo a sluníčko svítilo a tak jsme si to s paničkou přeci jen užily.




4. listopad 2007 - OBRANÁŘSKÝ DEN VE DVOŘE KRÁLOVÉ - V sobotu v poledne jsme s paničkou vyrazily směr hlavní nádraží. Tam jsme se po chvilce střetly s Anet a Šivou a mohlo se vyrazit směr nástupiště. Odtud do Jaroměře, kde jsme přesedly na motoráček a téměř za tmy dorazily konečně do Dvora Králové, kde jsme ještě musely využít služeb místní autobusové dopravy, aby nás to přiblížilo ke cvičáku Nový svět. Cestou jsme se ještě na skok pozdravili s Romčou a Juliánkem a už nás vítala hovawartí kámoška Sagetka a jedna veselá rodinka z Dolních Heřmanic, která se po oba dny starala o to, aby naše paničky neskonaly přes den hlady, večer žízní a v noci zimou.
    Večer jsme tak nějak všichni padli okolo desáté hodiny a já si tu noc užívala. Mohla jsem opět vyzkoušet všechny přítomné spacáky, abych nakonec vybrala ten sousední od paničky u Nety :-P Jen ať si panička žárlí.
    Ráno nás čekalo čekání na 14. hodinu až prý dorazí figuranti (Pavel Tauchman, Tomáš Louda a Aleš Marek). A tak jsme si dlouhou chvíli krátily u překážek agility a sledováním kurzů poslušnosti, jiní vyrazili do města do ZOO a Míša jela domů pro hovíky.
    Ve 2 hodiny začalo být rušno. Přijeli takoví tři pánové, co se oblíkli takové vtipné měkké kalhoty a nás pejsky a páníčky rozdělili do dvou skupinek. Já s paničkou jsme šly na nějakou kruhovku, či co a bylo to prý pro pejsky začátečníky a štěňátka. Chvilku jsme čekali, panička mi oblíkla postroj a připnula na vodítko a tak jsem se začala trochu nudit. Musela jsem proto začít aspoň hrabat. Když v tom naběhli dva z těch pánů mezi nás a začali pokřikovat a práskat bičem. Panička začala říkat, že to jsou šupáci a tak jsem začala hlasitě a neohroženě štěkat. Co štěkat, přímo budit hrůzu.
    No, ale jen do chvíle, než jeden z těch pánů přišel až ke mně a začal mi kůží mávat před čumáčkem. Panička mě povzbuzovala a pořád říkala, že to je šupák a že ho mám chytit. A já chtěla, moc jsem se chtěla zakousnout do té kůže, ale tak nějak jsem se, musím přiznat, bála toho figuranta. On vypadal tak děsivě.
    Pak se několik minut oba dva různě střídali u nás všech pejsků a já postupně víc a víc zjišťovala, že se vůbec bát nemusím. A začínala jsem věřit paničce, že to má být sranda. Jen teda nechápu, proč nás na začátku museli tak děsit, když chtěli, abychom se s nimi o tu kůži tahali. To měli říct hned. Ale já jsem odvážná holka a tak jsem se překonala a nakonec i po kůži pořádně chňapala.
    Následovala pauza a po té mě panička vzala opět na "plac" ale tentokrát k jinému figurantovi - Tomášovi, Něco si spolu povídali, a pak už si se mnou hrál. Sice jsme štěkala, ale čím dál tím víc mě bavilo se s ním o tu kůži přetahovat a chtít jí pořádně čapnout. Druhé kolo už jsem byla naprosto suverénní a škoda jen, že už byl konec.
    No, tedy řeknu vám, bylo to pořádné překvápko. Já přetahování miluju, ale že se se mnou budou chtít přetahovat takoví chlapi, to jsem nečekala. A že to nakonec byla pořádná sranda, takhle jsem si snad ještě nezaštěkala. Však sami uslyšíte na videjku. Prý jsem byla v absolutním amoku, chichi. Zároveň vedle kousala i Šivuška a moc jí to šlo. Chvilku jsme na ní s paničkou koukaly.
    Ale pak už jsme se musely rozloučit a rychle spěchat na nádraží, kam nás odvezla hodná Míša a ještě paničce cestou prozradila, že ti pánové figuranti mě na konci i chválili, že na to, jak jsem prý na začátku vypadala zaraženě, že mi to pak na poprvé šlo prý moc hezky.
    První polovina cesty do Prahy uběhla vtipně za přítomnosti veselého kluka, který se pořád paničce i Anetě tak potutelně usmíval a krom rad, na kterou stranu se otvírají na kterém nádraží dveře vagónu jim nabízel i občerstvení v podobě buchty. Následoval ještě vtipnější přestup do vlaku plného tak, že už to snad ani víc nešlo a pak nás náš doprovod opustil a sním naštěstí vystoupila i většina lidí ve vagónu a my se tak mohly konečně uvelebit na sedačkách a dojet pohodlně až do Prahy.
    Víkend to byl skvělý, parta lidí naprosto úžasná, poznaly jsme zas nové tváře a pohostinnost Nového světa a ještě jednou moc dík Anetě za doprovod a focení a natáčení, Míše ze veškeré služby včetně odvozu a kamery, místní Danče za pořízení hezkých fotek a nabídnutí noclehu a figurantům za tu trpělivost hlavně s paničkou, která vůbec nechápala, co má a nemá dělat.
    A já doufám, že si ještě někdy budu moct kousání vyzkoušet.

Více fotek ve fotogalerii




15. - 18. listopad 2007 - PRODLOUŽENÝ VÍKEND V LUŽICKÝCH HORÁCH - Po dlouhých peripetiích a nedomluvitelných domluvách o termínech se konečně mně a Jítě B+B podařilo shodnout na jednom víkendu a vypravily jsme se do hor. Přesněji do Lužických hor, obce Jiřetín, do chaloupky k Jitčiným příbuzným. A že jsme si to ve složení 3 baby (já, Jitka a Lucka - kámoška Jitky), 4 čubinky (Babsi, Jitčiny Bennynka a Byema, a Sunny od Lucky) a jeden pes (Lucčin Bhakti) náramně užili!
    Z Prahy jsme jely s Babsi samy, Jitka jela z Loun a Lucka z Kolína. Sraz byl až tedy opravdu v Jiřetíně a my tam dorazily busem ve čtvrtek v podvečer. Jakmile jsme se všichni sešli zatopili jsme si příjemně v chaloupce a mohl začít parádní odpočinkový víkend.
    Sněhu bylo opravdu požehnaně, na to, že celou cestu autobusem nás obklopovaly zelené louky a pole, tady bylo dobrých 35 čísel.
    V pátek jsme si udělaly výšlap na Křížovou horu a opravdu mrzlo a tak procházka netrvala moc dlouho. Navíc Babsinka zmrzlinka byla po chvíli zběsilého radostného hopsání v závějích promrzlá i v oblečku a tak jsme upalovaly zpátky do vytopené chaloupky, kde pejsci strategicky zaujímali místa u krbu, na gauči a Babsi na konferenčním stolku na kožešince, kde si udělala pěknou vyhlídku.
    Večer nás čekala návštěva u Tomáše a obhlídka jeho fungl nového domečku a psa Typa. Udělal nám drinky, mně kakao, a tak byl program na večer zajištěn. Všech 5 pejsků jsme samozřejmě vzaly s sebou... Do paměti se nám všem pak vryla hláška, kterou Tomáš zopakoval za večer nespočetněkrát a to: "Tak ho puuusť..." Myšleno tím Bhaktiho - tibetského teriéra - z vodítka. Ten by ale neváhal a vrhnul by se na Typa, jelikož si hlídal svůj fenčí harém, to ale Tomáš nějak nedokázal pochopit :)
    V sobotu jsme si přispaly. K snídani byly křupavoučké rohlíčky s máslem (prostě idyla) a pak přijela na návštěvu chovatelka od Byemky a Baktiho a přivezla napečené dobroty (co víc si přát). Odpoledne jsme šly na procházku. Bylo o poznání tepleji a tak jsme byli venku déle. K večeru jsme pak hrály, nebo se spíš pokoušely hrát, hru od T-mobile. V paměti mi utkvěla jen jedna jediná a to ta pro děti od 3 let s rozkošným názvem MLASK, jejímž cílem bylo vyhrát v potravním řetězci nejvyšší příčku a nenechat se přitom zastavit tchořem a vosí PANIKOU :))) Jelikož jsme ale pořádně nechápaly pravidla! (a nebyl v okolí nikdo starší 3 let, kdo by nám to vysvětlil) tak jsme ji odložili raději stranou.
    Neděle pak byla ve znamení co nejvíc utahávací procházky, aby byli pejsci při cestě dom hodní. Venku bylo nad nulou, svítilo sluníčko a tak všechno tálo. I tak ale byla poslední procházka moc příjemná a Babsi řádila, jak kdyby viděla sníh poprvé.
    Pak už nastalo loučení a cesta domů.
    Celé tři dny jsme si s Babsi opravdu náramně užily. Až na občasné ataky od Byemky, která si na Babsi doslova zasedla, šikanovala ji a nespouštěla z ní po celou dobu pobytu oči a párkrát se spolu i holky dokonce rafly, bylo krásně a vůbec se mi nechtělo zpátky.
    Takže tímto já moc děkuju Lucce i Jítě za dárečky, které jsme dostaly, za fajn společnost a hlavně za super azyl, domeček to byl naprosto boží a já doufám, že se nějaká podobná akce někdy zopakuje. Třeba až bude víc teplo, abychom ti Jitule ukázaly, že nejsme bábovky, kterým se nejvíc líbí v teple u krbu s plnými talíři, ale že Babsi je ten vandrpes a já bývalý skaut :))))
zapsala panička
Fotky najdete ve fotogalerii
Od Jíti jsme dostaly krásný Babsí kalendář :)



24. listopad 2007 -  AGILITY TRÉNINK - Po více jak měsíční pauze jsme mě panička konečně zas vzala na agi trénink. Už jsem se docela začínala bát, proč nechodíme na žádné tréninky, (protože například flyball máme až od ledna), a tak jsem se rozhodla, že udělám paničce radost, budu se hezky snažit a ona mě tak za týden vezme agilitit znovu.
    Počasí přálo, nebyla ani moc zima a povrch na cvičáku byla víc než přívětivý. No trénink se prostě vyvedl na jedničku. Panička zářila úplně jak sluníčko a pořád mě chválila, jak moc jsem šikovná.
    Zuzka postavila takovou hoooodně běhavou jumpingovou sekvenci a tak panička musela makat. Ale snažila se a já taky a tak jsme téměř vše zázračně dobíhaly hned napoprvé. Dostala jsem pochvalu za styl skoků, že jsem za celý trénink shodila jen 2 tyčky a taky za hezkou ovladatelnost a za to, že jsem ani jednou neskočila špatně kruh. Tak snad to udělalo na paničku dostatečně dobrý dojem a rozhodne se dopřát mi agility i příští soboty.

Jumping 24. 11. 2007



8. prosinec 2007 -  PROCHÁZKA JEZDOVICE - Poslední dobou mě panička hodně zanedbává, domů chodí za tmy a vůbec s ní nějak není žádná zábava a já bych tak ráda něco dělala. Tento víkend se ale rozhodla mi to vynahradit a tak jsme v sobotu ráno vyrazily směr Nové Butovice, kde nás vyzvedla Nety se Šivou a za chvilku jsme už nasedaly do auta k Monče a Standovi, kterým moooc děkujeme za odvoz.
    Za 2 hodiny jsme dorazili jako první na místo určení, obec Jezdovice u městečka Třešť. Za chvíli přijeli i Fufíkovci a jako poslední i Jika s Majkym a Lucka s kokříkem Benjim. To znamenalo, že jsme v plné sestavě (9 lidí a 11 pejsků) a mohlo se vyrazit.
    Páníci sice nejdřív vyhrožovali, že my pejsci půjdeme uvázaní kvůli myslivcům, ale nakonec se obměkčili a byli jsme téměř všichni na volno. I tak mi ale panička otrávila den navlíknutím postroje.
    Procházka nebyla dlouhá, zato vedla náročným terénem a tak jsme se zpátky z autům vrátili docela vymrzlí a unavení. Ale jen trochu.
    Cestou zpátky jsme se ještě stavovali v Telči, kde si páníci šli prohlédnout historické náměstí a my pejsci čekali zatím v autě. Hned jsem usnula. Spala jsem i celou cestu zpátky a než jsem se nadála, byli jsme v Praze. Doma jsem pak dostala večeři, kostičku a teď už se mi strášně klíží oči, takže Vám všem přeju krásnou dobrou noc!
A zde najdete pár foteček

Špičák
Celá psí partička (zleva):
Arwen, Benji, šiva, Majky, Babsi, Bojar, Axa
(vzadu) Bertík, Truhlík, Aira, Fufík a Dorka



22. prosinec 2007 -  PROCHÁZKA ČIMICE - DRAHÁŇ - Protože jsem opravdu kvůli školním povinnostem na Babsi neměla poslední týden téměř žádný čas, rozhodla jsem se jí to vynahradit a taky ji pořádně zničit, aby po dlouhé době doma opravdu padla a spala a spala. No a zdá se, že se podařilo.
    V pátek jsem ji vytáhla do Chuchelského háje, který navštívil asi sám Mrazík s Berlou Mrazilkou a tak jsem nezapomněla vzít foťák a vyýsledek si můžete prohlédnout zde. No a na sobotu byla kým jiným než Jitkou s Majkym naplánovaná předvánoční utáhavací procházka z Čimic až k Vltavě a zpátky.
    Sešlo se nás 7 páníků a 9 pejsků a ti běhali a řádili jak diví. Nakonec jsme se pokusili o téměř nemožné, zachytit je všechny pohromadě a nejzdařilejší fotku vidíte dole.
    Pak už jsme putovali směr domovy a já ještě nesmím zapomenout poděkovat Karin i Nety, za strašně příjemný překvápko a já slibuju, že se polepším, nějak jsem na to ani nepomyslela a moc se omlouvám.
    No a po příjezdu domů? Babsi zbodla večeři a od té doby spí a spí a spí a ani se jí moc nechtělo vylézat na noční venčení, JUPÍ :))) Téměř tříhodinová procházka byla sice šíleně zmrzlá, ale super a ještě jednou moc děkujem za její zorganizování!
zapsala panička

předvánoční prochajda
zachycena celá čtyřnohá výprava:
Benji, Bea, Hanifek (vzadu), Babsi, Majky, Bojar, Šiva, Moony, Sendy



25. a 28. prosinec 2007 -  PROCHÁZKY - ŠÁRKA A PETŘÍN - Nadále plním předsevzetí většího se věnování mému milovanému čtyřnohému stvoření a zároveň i pomalému a pozvolnému nabírání kondice před nastávající pernou sportovní sezónou a tak podnikáme venčící lítací procházky s našimi známými, na které jsme už delší dobu neměli čas.
    Na Boží Hod Vánoční jsme si dali schůzku s Peťou, Maxíkem a šelteriérkou Laruší a vydali se společně do Divoké Šárky. Dvě hodiny utekly jako nic, pesani se vylítali dosytosti a my paničky probraly vše důležité i nedůležité a prostě jsme si všichni to odpoledne náležitě užili.
    No a dneska jsme zas měli rande na Petříně (ostatně na den přesně jako loni) ale tentokrát ne s Rockym nýbrž jiným jackatým fešákem - Milem a jeho paničkou Kill. Oba flekáčci si už od minule dobře rozumí a tak běhali, co jim nožičky stačily. Zatímco mi s Kill zoufale funěly do kopce, oni si vybírali ty nejneschůdnější a nejpříkřejší stezičky a vypadali šťastně. Nakonec jsem nezabloudila a podařilo se mi udělat i jakýsi takýsi procházkový okruh, během kterého jsme míjeli i řadu jezírek a je jen div, že ani jeden z pesanů neskončil mokrý po té, co zahlídli koupající se kačeny.
    Killinka s sebou měla i foťák a tak přikládám níže pár fotek. Zajímavé jsou asi ty, kde se jí téměř zázračně povedlo zachytit nezachytitelné panáčkující duo :)
    Procházku jsme si samozřejmě opět náramně užili, řádně jsme vymrzli a oba pesánci snad doma aspoň na chvilku zvadli.
zapsala panička

Petřín Petřín Petřín Petřín
                       Žebrající Duo                                        Fešák Milo                  studánka Petřinka



30.prosinec 2007 - 1. leden 2008 -  SILVESTR V LITOMYŠLI - Letošní konec roku a příchod toho nového jsme se rozhodly strávit s paničkou v Litomyšli u Andulky. Nakonec s náma jela i Eva s Jonáškem a spolu s Ančinou ségrou Martou, kokříma holkama Bertou a Theou a vůbec i celou rodinou Janečků,včetně té nejstarší generace, jsme si to náležitě užili.
    V neděli jsme poměrně časně vyrážely směr na Hlavní nádraží, kde jsme vyzvedly Evu a pospíchaly na vlak. V Chocni už na nás čekala Anča a zábava mohla začít. Ačkoliv v Praze se počasí na bílou zimu moc netvářilo, tady nás čekala příjemná podívaná, i když pravda spíše to byl jen poprašek. I to ale stačilo, že jsem hned první den na první delší vycházce po okolí za chvilku mrzla a panička litovala, že mě neoblékla lépe :-P.
    Zbytek dne jsme prolenošily, holky jedly, koukaly do počítače, jedly, já lovila číču Mikunku a nebo ježečka a večer jsme se pak společně bály u akt x :))) panička byla ve svém živlu!
    V noci jsme se ale měla. Směla jsem totiž do postele pod peřinu a ještě ke všemu jsem si mohla vybrat a tak jsem to celou noc střídala, jen panička mluvila něco o tom, že jsem prý mrcha nevěrná, tak teda vůbec nevím, co tím myslela? Je ale pravda, že u ní jsem se ohřála asi nejméně.
    Ráno nás čekala nová, konečně pořádná, sněhová pokrývka. Neděli jsme ale jinak strávili obdobně, pozdní vstávání, snídaně, procházka, oběd, procházka a pak večer jsem mohla opět do peřin, ale něco se dělo. Paničky nevypadaly, že hodlají jít spát, a místo toho se za hlasitého bavení u hraní hry Fantom občerstvovaly jednohubkama, alkoholem a tak. O půlnoci pak všichni jásali, a mně vrtalo hlavou nad čím, ale venku v tu chvíli začaly lítat takové barevné věci a ozývaly se rány. Chudák Jonášek, ten se docela bál, ale byl moc statečný. Já chvilku hlídala, ale pak jsem si radši zalezla spát.
    A to byl vlastně Silvestr. Ten minulý si moc nepamatuju, protože to jsem byla na hlídání u Zuzky, ale ten letošní se povedl a myslím, že i panička byla nadšená. Ančí, děkujem za všechno.
Další výstižnou reportáž pak naleznete zde

     


Jonda, Theunka a Babsí maličkost :)




Pokračujte:
2005 - 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013