10. listopad 2013  - INTENZIVKA MARŤOU KONEČNOU - Kyje - To, že jsou pejskaři magoři, to se obecně ví. Pak už asi nikoho nepřekvapí, že jsem z nedělní odpolední intezivky u Marti Konečné v Kyjích přijela skrz naskrz promáčená, promrzlá, špinavá tak, že jsem byla ráda, že jedu autem a ne MHD. Ale zároveň neskutečně šťastná a plná endorfinů.
    A přitom to vzniklo tak nevinně. Měla jsem v plánu odpočinkový víkend. Počasí přálo, sluníčko svítilo, a tak když mi Bláňa v sobotu psala, zda si nechci přijít druhý den narychlo jako náhradník potrénovat, moc jsem se nerozmýšlela a kývla jsem.
    I nedělní dopoledne se neslo v duchu krásného slunečného podzimu, a tak mě ani nenapadlo, dívat se na předpověď, že by snad něco mohlo být o pár hodin jinak. Zabalila jsem obě holky, sobě pro jistotu nepřibalila bundu (proč taky) a vyrazily jsme směr Kyje. První prohlídku jsme ještě stihly za sucha a dokonce i Babsinka se proběhla venku. Poté už začalo pršet a lilo až do konce.
    Ajtíková ale běhala luxusně, úžasně, statečně a hrozně jsem si to s ní užila! K Martině jsem se dostala po dloutánské době a hrozně mi její sekvence sedly. Navíc se sešla bezva parta trénujících a tak i přes nepřizeň počasí byla fakt sranda a dobrá nálada. A byli jsme všichni nějací strašlivě šikovní, protože jsme měli odběháno a zbývala ještě hodina. Tak pani trenérka začala improvizovat a přidala nám ještě nějaké sekvence. Ty už ale musely být bohužel voleny s ohledem na stav terénu. Cvičák začínal nápadně připomínat bažinu.
    Marťa nám ještě na závěr poradila nějaké fígle, za což jsem jí neskutečně vděčná a mohlo se začít uklízet. Proboha, proč mají Kyjští tolik sad překážek?! Tohle jsem si citelně uvědomila při připlácnutí si na sebe v pořadí už ani nevím kolikátého zpraseného tunelu. Mít dopředu bazének v kopačkách se ukázalo též jako výhoda. Při sklízení rozměrných překážek, přes které jsem neviděla, kam šlapu, vůbec nevadilo, pokud jsem zvolila cestu zrovna přes největší kaluž v okolí.
    Uf, uklizeno, honem rychle sundat promáčené ponožky, vyhrnout nacucané nohavice, zaplout naboso do suchých tenisek a jít dělat společnost Babsince do auta. Chudinka, to byl teda výlet. Původně jsem měla v plánu ji na některou sekvenci vytáhnout, ale vzhledem k situaci si myslím, že mi mohla být vděčná, že byla po celou dobu v suchu v dece v autě.
    Ovšem pro mě bahenní lázně nekončily. Dostat se do auta suchou cestou se ukázalo být vzhledem obrovitánské louži, ve které stálo, zcela neproveditelné. A tak jsem vhodila do auta Eterku a chvilku váhala, zda se mám sama zouvat a zachraňovat aspoň částečně suché boty. Nakonec jsem to vzdala, prošla rybíkem, nasedla, zabouchla, naplno zapla topení a už se těšila, až se doma ponořím do horké vany.
    Ale bylo to naprosto SUPÉÉÉR! Díky moc za uposřádání, trénování a za pozvání. Škoda jen, že nikdo nebyl natolik odvážný, aby tento vtipný trénink jakkoliv dokumentoval.. Tak alespoň jedno závěrečné autentické foto ;)





17. - 21. srpen 2013  - VÝLET DO BESKYD - Neplánovaně jsem se mi poštěstilo mít až do konce srpna prázdniny a toho se muselo využít. Započala jsem je na chaloupce na Chlumu, následovaly nějaké záležitosti v Praze, běhání po úřadech a pak už jen zasloužené volno.
    Dostala jsem mnoho nabídek jet i na druhý VIT tábor k Lucce do Větřkovic, ale já nakonec po zvážení všech pro a proti zvolila raději dvě srpnové Luca-intezivky a mezi nimi ještě dovolenou s Pavlikem.
    
    INTENZIVKA ve Frýdlantu nad Ostravicí
    A tak jsme v sobotu 17. srpna vyráželi do dalekého Frýdlantu, kde Krista Vojkovská pořádala intenzivku s Lucou. Ajtík akorát začala hárat a možná to bylo tím, možná neskutečným horkem možná něčím úplně jiným, v sobotu se jí zkrátka nechtělo moc běhat, ani pracovat. Výborným osvěžovadlem byl ale skvělý brodící potůček hned v sousedství cvičáku. Ovšem, do té doby, než jsem si sama se brouzdajíc všimla gigantických pijavic, co v něm žily :))
    Noc jsme přečkaly u hodné přehodné Efky a ráno pokračovali v tréninku. Vyměnilo se osazenstvo a poprvé se mi na tréninku v těchto dalekých končinách stalo, že kromě trenérky jsem nikoho v tréninkové skupince neznala. Běhalo se nám o hodně lépe, než v sobotu a i když jsme se sice nedopracovaly konce parkuru, byla jsem spokojená a dokonce se nám poštěstilo si vyzkoušet parádičku zvanou královská otočka a kterou jsem dokonce sama pro optimální vedení navrhla. Yes :)
    
    DOVOLENÁ V BESKYDECH
    Pak už jsme se rozloučili, popřáli si, že se uvidíme zas za 14 dní a vyrazili na oběd na hřeben Beskyd za Lucinkou a Ondrou. Poté nastal čas, k přesunu do Rožnova pod Radhoštěm, kde se nám farma plná nejrůzněšjích zvířat a penzion Hradisko staly útočištěm pro následující 3 noci.
    Během následujících dní jsme stihli nádherný západ sluníčka na zřícenině Rožnov, stylové snídaně na penzionu, adrenalinovou cestu se dvěma batohy a 2 psy na dvojsedačce na Pustevny, sluníčko a pohodičku v trávě na hřebeni, turisty obklopeného Radegasta, náročný sestup dolů, oběd ve slezské kolibě, relax v městečku ve skanzenu, vegetariánské večeře přímo od paní domácí, noční vyjížďku na fjordíkovi, zamlženou cestu po hřebeni na Soláň, během které jsme nepotkali téměř živou duši, výhled na probouzející se Rožnov z rozhledny, skvělé dopoledne s dobovými lidmi ve skanzenu v Dědině, zakončené nákupem vynikajících vdolků neboli frgálů, coby výslužky domů. A pak už jsme doopravdy museli domů. Ale abychom si ještě dovču o kousek protáhli, vzali jsme to zajížďkou přes Letohrad, kde kamarádky Anča s Evou pořádaly psí tábor. Pomohli jsme vybrat vítěze v táborovém karnevalu, domluvily s Ančou návštěvu u ní a pak se už skutečně vydali k domovu. Takhle unavené pejsky jsem už dlouho neviděla a na pokojíku i doma dobrovolně zalézaly do pelíšků a kennelek dobíjet baterky. Na druhou stranu, já se po dlouhé době po víkendu a po dovolené domů nevracela totálně zničená. Ale jenom trochu a o hodně víc zrelaxovaná.

Celá FOTOGALERIE




3. srpen 2013  - 3ZKOUŠKY PŘI ÚSTECKÉM PSÍM FESTIVALU - Trmice - Když jsem plánovala na jaké závody nás přihlásím v měsíci srpnu, který jsem chtěla pojmout více odpočinkově a intezivkově, nakonec volba padla na 1denní 3zkoušky pořádané v Trmicích v rámci zejména dogfrisbeečkové akce zavné ÚPF, neboli Ústecký Psí Festival.
    Ráno začínaly trojky a tak jsme si dokonce mohli i trochu přispat. Parkury stavěla čerstvá rozhodčí Michaela Glossová a co jsem shlédla konec trojek, zdály se mi poněkud bez nápadu jednoduché.
    Dvojky to potvrdily. S Babsinkou jsme doběhly 2 běhy ze tří. Vždy se skočeným áčkem a poctivě zastavenou kladinou. Jednou z toho bylo 3. místo, podruhé 5., k mému zděšení ale pokaždé dala 1. místu (podotýkám že bez trestných bodů) neuvěřitelných 11 vteřin, druhému nejrychlejšímu času vteřin 7. To mě přišlo trochu moc, zvlášť když Babsa zrovna nepatří mezi nejrychlejší small psy. Navíc dvojkové zkoušky byly opravdu jedničkové tratě, kolikrát i téměř celé na jednu ruku.
    Zafandili jsme kamarádům, kteří závodili ve freestylech v dogfrisbee a už se stavěly jedničky. Eterku jsem na tyto závody pořádané hned vedle frisbee placu nahlásila záměrně, ať se holka otrkává. Soustředěnost měla opět velice špatnou a tak z toho byly ve všech bězích vždy seběhnuté nezastavené a následně do klidu a ukázkově opravené kladiny. na zbytek běhu se vždy po restartu na kladině ale už hezky zapla a pracovala k mé spokojenosti. K úrovni jedničkových parkurů jsem měla pár výhrad, úhly byly pro rychlé jedničkáře zbytečně ošklivé, horší, než měly dvojky a to mi přišla škoda. Přitom vždy stačilo pouze trochu poupravit kurs a hned by se běhalo plynuleji. Aspoň se psem raketou. Ale na druhou stranu nikdo učený z nebe nespadl a já doufám, že se paní rozhodčí bude jen zlepšovat. Do té doby, ale nemám potřebu její tratě dál pokoušet.
    Na závěr dne jsem ještě holky vzala na vyprázdněný frisbee prostor a zaházela Eterce, která k mému překvapení chytala mnohem lépe, než při posledním pokusu venku v Chucheláku. Babsinku si naopak vzala jen tak pro srandu zkušená Míša a holkám to nevěřitelně šlo a Babsa pochytala jak mazák, co mohla. No, myslím, že Babsinka si ještě zaslouží se někde na nějaké frisbee akci předvést, jak chytají krátkonožky, když jim to někdo fundovaný opravdu umí hodit ;)
    Poseděli jsme, pojedli maso z grilu a vydali se na cestu dom. A protože se celou cestu okolo nás všude děsivě blýskalo, neodolali jsme a zastavili, abychom zkusili vyfotit prát blesků. Nakonec nás vyhnal déšť zpět do auta a přeci jen domů.
    

Celá FOTOGALERIE




20. - 21. červenec 2013  - AGILITY NON-STOP CUP Dobříš - Červenec je měsícem agility závodů pořádaných na umělé trávě, a tak po hvězdně nabitém Moravia Openu jsme už tradičně (podruhé:) závodily na Agility Non-Stop Cupu v Dobříši. Kromě parádního povrchu byla velikým lákadlem zejména finská rozhodčí Sari Mikkilä a také program ostatních kynologických disciplín v rámci svátku kynologie CACITu, který v celém areálu po celý víkend probíhal. A tak to bylo na frisbeečko, canicross nebo sportovku co by kamenem dohodil.
    My jsme ale hlavně jely obhájit náš převeliký loňský úspěch, kdy si Babsinka vyběhala nejen účast ve finále, ale také v něm obsadila naprosto nečekaně úžasné 2. místo. Laťku jsme tedy měly nasazenou vysoko.
    Na místě jsme utvořili základnu, přidalo se pár známých a bylo moc fajn. I počasí letos doopravdy přálo, svítilo sluníčko, v neděli možná až moc :)
    A co bylo největší překvápkem celého víkendu? Obří bannery s Babsinkou a Eterkou v nadživotní velikosti, které visely podél parkuru a také diplomy s Babsinkou. Jupík.
    

    SOBOTA
    V sobotu se první běželo Agility. Bála jsem se prohlídky pro oba psy a jaký mezi nimi budu mít na startovce rozestup. Nakonec to všechno šlo, parkur patřil k jednodušším zahřívacím a jako první šla na start Eterka. Na startu jsme se trochu po všechny běhy domlouvaly, kdo bude mít poslední slovo, ale jinak jsem byla spokojená. A hned první běh byl naprosto soustředěný a až na pár oblouků se nám povedl vystřihnout doposud nás nejlepší a nejpreciznější výkon. Odměnou nám za to byl bezkonkurečně nejrychlejší čas a 1. místo. Postupovku, kterou Eterka tak hned v úvodu nastavila už se nikomu ze všech velikostí nepodařilo během víkendu překonat.
    Ale nemohla jsem se moc dlouho radovat, šla na řadu Babsinka. S tou se nám běh také moc vydařil, a klasicky skočeným áčkem doběhla s 5. nejlepším časem, pouhé 3 vteřiny za Eterkou. Byla jsem na holky pyšná.
    U Eterky pak měl výkon už sestupné tendence. Zkoušku jsme dokončily s velikánským výletem a stačilo to na stupně vítězů, v posledním běhu dne jumpingu jsem jí nevěřila při náběhu do slalomu a hodně jsme se tam při opravě zasekly.
    Za to Babsa válela. Ve zkoušce si tedy skočila zónu na kladině, ale jumping dokončila čistě na krásném 4. místě a v takto rychlém běhu na vedoucí parsony dlouhonožky ztrácela pouhé 2 vteřiny!
    Do nedělního finále byla Eterky nominovaná hned z prvního běhu, Babsince to o chloupek uteklo.
    Užily jsme si vyhlašování, Eterka posbírala spoustu cen, navíc jsem neodolala a pořídila jí rozkošný růžový postrojek a mohli jsme jet domů nabírat síly na neděli.
    

    NEDĚLE
    Paní rozhodčí postupně na parkurech přitvrzovala. Eterka byla od rána hodně roztěkaná a nesoustředěná a byl z toho hned z kraje DIS. Za to Babsa opět válela a opět předvedla krásný rychlý jumping. Bohužel z toho bylo znovu trochu smolné 4. místo, opět pouhé 2,5 vteřiny za vedoucími parsony. Jelikož se ale vítězové nominovali do finále už z předchozích běhů, měla jsem tímto výsledkem ve finále i Babsinku.
    Zkoušku Babsa doběhla se skočeným áčkem. Eterka pokračovala ve svém rozjíveném pojetí a DIS.
    Poté jsme byly fandit Pavlikovi na canicrossu, kde si letos zazávodil po boku vypůjčené borderky Julie.
    

    A už tu bylo finále. Jako první jsem startovala s Eterkou a byl z toho DIS hned na 3 překážce. Běh jsme sice dokončily, ale projev to byl bohužel opět velmi nesoustředěný. Babsinka šla na start jako úplně poslední závodník a tedy musím říct, že si vybrala všechno za celý víkend. Diskla se mi o překážku dál než Eterka, odskočila kladinu a ještě zbourala, co mohla :/ Takže úspěšný loňský rok se nekonal. A nebo konal?
    Byla jsem na obě holky a jejich výkony moc pyšná. Babsa opravdu válela a 3 čistě doběhlé otevřené běhy (áčko se nepočítá;) a dvě 4. místa s minimální ztrátou na prvního jsou toho, myslím, důkazem. Jí umělý povrch opravdu svědčí. A ve finále už bylo vidět velikou únavu. Navíc počasí bylo zejména v neděli opravdu horké, umělka vysypána černou gumou a těsně nad povrchem se vzduch vedrem jen tetelil, takže obzvlášť pidipejsci měli podmínky opravdu náročné.
    No a Eterka? Ta až se jednoho dne srovná se závodní atmosférou a nenechá se rozptylovat, to bude taky něco. Už teď je vidět, že když se zasoustředí a já zamakám, je z toho moc pěkný čas a to i s několika oblouky. A navíc je ještě maličká ;)
    Závody to byly opět parádní, i když konkurence byla pro letošek poněkud slabší. Ale možná jsem jen rozmazlená po nedávno proběhlém MO. No a rozhodně se máme v plánu zúčastnit i příští rok, kdy se zase zkusíme probojovat do finále a třeba i zase všechny tři.
    

foto: Pavel Humpolec, Verča Hříbalová, Kristýna Machková

Celá FOTOGALERIE




5. - 7. červenec 2013  - MORAVIA OPEN 2014 - Rožnov pod Radhoštěm - Moravia Open, svátek všech agiliťáků. Letošní ročník byl navíc takovým malým MS, protože startovka byla známými a nabušenými týmy naplněná. Polovina startovního pole byla z ČR, zbytek zpoza hranic. A pak jsme tam také byly my. :)
    Po zkušenostech s minulými ročníky, kdy si počasí vybíralo extrémy na opačných koncích teploměru a dešťoměru, jsme letos nic neponechali náhodě a včas zarezervovali chatičku v přilehlém kempu. A bylo to zaručeně to nejlepší ubytko, jaké jsme mohli vybrat. Navíc chatka měla 4 postele a tak nezbývalo než obsadit zbývající dvě. Nalákat se nakonec nechali Verča s Honzou a teriéřími kluky. Ti sice nezávodili, ale zato nám vydatně fandili a na rozdíl od nás se podívali i po okolních kopcích a zdolali Radhošť, kam se už několik let po sobě toužím podívat, marně, závody jsou každoročně náročné.
    
    PÁTEK (zkoušky)
    Začínalo se tradičně v pátek dlouhou cestou, přejímkou s panákem slivovice a frgály a pátečními zkouškami.
    Po dlouhém váhání, jestli obě, nebo kterou psici na závody nahlásit, nakonec padla volba na Ajtíka s tím, že to pro ni bude především velká škola. Ale aby to Babunce nebylo líto, tak právě páteční zkoušku si mohla užít jen a pouze ona.
    Parkur stavěl sympatický rozhodčí Sasha Grunder a na úvod měl i milý proslov, abychom si závodění v první řadě užívali. Babsa to musela slyšet, neb si svých 30 vteřin slávy před publikem na tribunách užila po Babsím. Sestupku na kladině odpálila zhruba v polovině :) Ona je vážně miláček. Parkur jsme trochu zmateně doběhly a tím Moravia Open pro krátkonožku skončil, ale program rozhodně ne.
    

    SOBOTA + NEDĚLE (otevřené běhy)
    Hned v sobotu byla svěřena do péče Verči a Honzy a dělala společnost Spikovi s Beebou a jako jediný člen naší rodiny už zvládla na vlastní oči vidět Radegasta. Užívala si výletování, zatímco my s Eterkou zápasily s nervozitou, rozptylujícím prostředím 2 parkurů a ohromným počtem lidi, diváků, atmosférou a především přetěžkými parkury obtížnosti A3. Požadavky organizátorů zněly jasně a to bylo dobře, protože v podání světových i českých špiček bylo rozhodně na co koukat.
    A jak se nám dařilo? :) Byl splněn jednoznačně účel, neb na Ajtíčka byla atmosféra eM Óčka zkrátka příliš. To překvapivé nebylo. Co však ano, že byla celá natolik vyjukaná, že nestíhala na startu ani štěkat. :))) Naší velkou slabinu. A proč to? Protože kolikrát ani nestačila sledovat, kam od ní ze stratu odcházím. Tak moc byla vykoukaná a roztěkaná. Brouček.
    Hned v úvodním sobotním jumpingu, taktéž od Sashy Grundera, se nám podařilo na prvních 5 překážkách 3x disknout. Takže asi tak. :) Nutno ale říct, že až na souboj s koncentrací zejména v úvodních parkurech každého dne se naše souhra a výkony lepšily. Zejména parkur Lenky Pánkové, ve kterém kdyby se Eterka nezakochala nad zónou kladiny a neztratily jsme tak cenné vteřiny, byly bychom tímto jedním doběhlým během nominované do finále. Takže to zas tak strašné být snad nemohlo. ;)
    Spokojená jsem byla i v sobotním běhu agility od Jana Egila Eideho, kde se mi dostalo dokonalé podpory a rozboru trati přímo od Lucy a která byla tak hodná, že se mně s Eterkou věnovala i v prostoru před během. Jo, oddělující boxíky na startu, to bylo pro dlouhonožku také něco. :))) V tomto běhu se nám náramně vydařil přesně podle představ začátek, na ten jsem byla opravdu pyšná.
    Stejně tak se nám skvěle vydařil start posledního nedělního agility, kde jsme se rozpojily až v druhé polovině.
    

    SUMMA SUMÁRUM
    Těch světlých okamžiků, když to nyní sumarizuji, bylo nakonec docela dost. Rozhodně jsem neodjížděla se špatným pocitem, i když bilancí byl jen jeden dokončený běh s 1 odmítnutím a 22. místem.
    Co se týče chyb, tak ty jsme si dopřávaly navzájem. Já ne vždy dobře načasovaným vedením a Eterka neschopností udržet na mě koncentraci. Ale tohle se poddá, tomu já věřím. Máme ještě moře času a zkušenost to pro obě byla k nezaplacení :)
    Moravia Open splnil přesně očekávání. V sobotních finále bylo na co se se zatajeným dechem dívat. Navíc jsme měli velkou podporu, v Luce, Pavlikovi, ale i Verče s Honzou. A Ajtík třeba už příště nebude tolik překvapená, až kolem parkuru bude víc lidí, než pár jedničkářů na dvojzkouškách. ;)
    Jsem ráda, že se u nás pořádají takovéto závody špičkové úrovně, nejen co do obsazení, ale i pořadatelství týče a že jsem po 2 nuceně vynechaných ročnících a 3 letech pauzy opět mohla stanout na startu jako závodník. A jsem na sebe i náležitě pyšná, protože vidím, že jsem se za ty 3 roky posunula v agi tak, že je to vidět. Díky všem trenérkám a díky Pavlikovi, který je mi tou největší oporou, hlavním agilitím podporovačem a ochotným taxikářem. A za rok se všichni naši small soupeři třeste. Letos jsme si to ošahaly a okoukaly a za rok už doopravdy předvedeme to, co zatím ukazujeme na intezivkách a sem tam pomalounku už i na závodech. Máme v plánu vás potrápit.

 
foto: Pavel Humpolec a Verča Hříbalová

Celá FOTOGALERIE




29. červen 2013  - AGILITY TROJZKOUŠKY KÁCOVSKÝ TUPLÁK I - Kácov - Jedny závody měsíčně - minimálně. Tak znělo moje pravidlo, když jsem se rozhodla Eterku vpustit naplno do závodního procesu. A červen se už blížil ke konci a my neměly splněno. Na poslední víkend jsem vesměs napevno nic naplánovaného neměla. Chtěla jsem minimálně 1 den "nedělat nic", zkrátka být prostě jen doma. Ale druhý den, konkrétně v sobotu jsem našla v okolí Prahy hned dvoje dvojzkoušky - V horních Počernicích pískal Tomík Glabazňa a v Kácově Alice Glöcknerová. Ani nevím, co bylo tím impulsem, ale v týdnu jsem ještě na poslední chvíli platila závody (nakonec trojzkoušky) v Kácově.
    Jel se mnou Pavlik a při pohledu na startovku jsem si říkala, že mi asi i bude hlavním společníkem po celý den. Začínala kategorie A3 a tak jsme ani nemuseli vstávat časně ráno a přijeli po chvilce bloudění a navigování od místních až dopoledne. Společnost nám nakonec dělaly russellí kamarádky Alča s Pájou. A den to byl prima. Holky zůstaly dokonce až do konce jedniček a byly nám s Eterkou velkou fandící oporou, díky!
    Jako první šla ale na řadu Babsinka. S tou jsem nevyužila možnost připlatit si na místě 3. zkoušku a běžela jen dvě.
    V první zkoušce SA 2 se nám zadařilo a bylo z toho jen skočené áčko a bohužel padlá poslední laťka. To jsem považovala za ohromný úspěch, neb parkur byl poměrně hodně z kopečka a tak jsem byla více než přesvědčená, že to Babsce bude činit potíže a bude padat do překážek. Neshazovala! A ta poslední skočka byla jisto jistě má.
    Ve druhém běhu jsem dělala francii za kladinou a Babunce se nějak nepodařilo zastavit do pozice. Mávlá zóna to sice nebyla, ale já si jí opravila celou. Následovala pasáž, kterou si troufám tvrdit, že jsme vyřešily naprosto nejlíp ze všech a bez ztráty na čase, či velkých oblouků. Byla jsem na nás pyšná. Pak slalom, za ním francie a houpačka, také pěkně samostatně vypracované. I když jsme opět neposbíraly žádné ceny, byla jsem z našich výkonů maximálně spokojená. Babsa šlapala, já byla všude včas a před ní, že ani neměla čas po mně vrčet :) prostě dobrý pocit.
    Poslední zkoušku A2 jsme tedy vynechaly a já šla protáhnout před výkonem Eterku. Holky byly naprosto spokojené na louce a hrabaly a hrabaly.
    
    V první zkoušce SA 1 mi Eterka netáhla dopředu do tunelu a vzápětí minula kladinu. Pak jsem ji ještě hodně doprovodila u slalomu a nestihla ji v závěrečné rovince ukočírovat do cíle - DIS.
    Ve druhé zkoušce naběhla nejprve správně do slalomu, ale hned nečekaně vypadla mně přímo pod nohy a znovu netrefila kladinu. Tu jsem si opravila i s opětovným náběhem z tunelu, tudíž další DIS.
    Třetí zkouška byla lehká, rychlá nezáludná a já se jen děsila startu. Doteď byla oba starty Eterka potichu a tak jsem se zvládala i soustředit pěkně na běh. Tady se rozhodla štěkat. Vracet jsem si ji musela dvakrát, ale pak už to naštěstí vydržela. Nadejít jsem si musela až k druhé překážce a pak vyslovit povel ke startu a valit, valit, valit. A to jsme také obě udělaly a bylo z toho s postupovkou 5,93 m/s suverénní 1. místo ze všech jedniček. Druhý small (turbobordík) ztrácel 4 vteřiny. Nevěřila jsem a měla jsem obrovitánskou radost! Protože to sice byla už 3. složená zkouška pro postup a podruhé, co jsme stály na nejvyšším stupni vítězů, ale poprvé to byl běh, který byl plynulý a prostě na můj vkus sehraně zaběhnutý. Měla jsem obrovitánskou radost!
    Holky prostě obě šlapaly jak hodinky a já myslím, že to byla docela příjemná generálka na další závody, co nás v červenci čekají.
    Navíc areál až na svažitý plac byl super, parádní překážky, upevnění tunelů, rychlé zpracování výsledků a prý i super kantýna s langoši a lívanečky. Sem se též moc ráda vrátím... Třeba už na podzim.

foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE
VIDEO Eterky vítězného běhu




15. - 16. červen 2013  - AGI INTENZIVKA S LUCOU - Ostrava - Hurá, Luca bude mít intenzivku v Praze. Pro jednou taky nebudeme muset nikam daleko. Radovala jsem se ale marně, příroda to zařídila po svém, když červnové povodně zaplavily kyjský cvičák.
    Ale to by nebyla Luca, aby nevyužila náhle volného víkendu a to bych nebyla já, kdybych se nenechala ihned nachytat. Po krátkém váhání jsem se nahlásila na její nově vypsanou intenzivku v Ostravě.
    Jak se blížil čas odjezdu, říkala jsem si, že jsem přeci jen blázen bláznivá a že bych si mohla už dát pokoj a udělat si volný víkend. Naštěstí to ale byla asi nejpohodovější tréninková víkendová akce na východ od Prahy, co jsem kdy zažila.
    V pátek večer se jedna Vosa vdávala a tak většina účastníků intenzivky byla s ní do velmi pozdních nočních (nebo spíš brzkých ranních?) hodin. A tak, zhruba ve stejnou dobu, co jsme opouštěli ráno postýlky a Prahu, oni do postýlek přicházeli.

    SOBOTA
    Důsledek byl, že intenzivka začínala v 11 hod dopoledne a i my proto pohodlně vyráželi až v sobotu.
    Příjezd byl trochu adrenalinový, když jsme hledali kudy že to na cvičák a orvali jsme si spodek auta. Naštěstí zůstalo pojízdné i na zpáteční dalekou cestu do Prahy.
    Já běhala tentokrát s oběma holkama dopoledne, a jelikož bylo i pekelně teplo, dostala jsem řádně do těla. Ony i holky vypadaly, že toho mají až až. Babska po prvních sekvencích vypadala, že umře, ale pak se dala dohromady a hezky jsme si zaběhaly a motanice uprostřed nám vyloženě sedla. Eterka mě potrápila odložením, ale pak pracovala jak hodinky, zvládala krásné vysílačky a vůbec mi dělala radost.
    Nejlepší, ale na celé sobotě bylo to, že po skončení tréninku přijela druhá tréninková banda a my už měli padla. Ajtík dostala nařízený klid v kennelce, ale Babsinka měla povolení být venku a náležitě si tu ve společnosti lidí a jídla užívala. Všichni totiž na cvičáku zůstali a roztopil se gril a za přetláskaní se všeho možného od masa, zeleniny, sýrů až po zmrzlinu jsme prolenošoli celé pohodové odpoledne.
    Večer jsme v poklidu strávili u Lucy a ta byla tentokrát ale doopravdy mrtvá a usnula jako první, následovaná Pavlikem a já měla po dlouhé době konečně trochu času si v klidu číst.
    
    NEDĚLE
    Mé poslední obavy z toho, že místo toho, abych si užila poklidný víkend a nabrala energii, jsem se vypravila jak magor zas na agility přes celou republiku, se rozplynuly v neděli ráno. Nad ránem jsem s Lucou šla venčit společně se štěňátkem i své holky a tak, když jsem se pak znovu a finálně probudila, už jsem z postele nemusela. Opět jsem šáhla po knížce a užívala jsem si klidu. Naprosto pohodový a ideálně naplánovaný víkend. Pak se probudil Pavel a nakonec i Luca, přesto jsme dál proflákali celé dopoledne debatami o knížkách, psech, knížkách, válkách, Židech, tréninkách, knížkách,...
    Trénink začínal až v 1 hodinu. Šla jsem v první skupince a běhala jen Etera. Tentokrát jsme se hodně moc natrápily a vůbec se nám nedařilo. Nakonec jsme to prolomily a přeci jen se někam v rámci zapeklitého parkuru dostaly. Ale byl nejvyšší čas se rozloučit a vyrazit dom.
    Kdyby mi někdo dopředu řekl, že si na intezivce u Lucy vlastně odpočinu a naberu síly, nevěřila bych mu ani náhodou. Ale opravdu to tak bylo a já rozhodně nelituju, že jsem se na další šílenou cestu na východ společně s Pavlikem vypravila.
    Díky Luco a díky i všem Ostravským, kteří nás berou jako vlastní ;) bylo fajn potkat staré známé a někdy i dlouho neviděné tváře.

 
foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE




31. květen - 2. červen 2013  - SEMINÁŘ S KRISTOU KABAI A ALEXEM BEITLEM (Praha) a následný přesun na INTENZIVKU S LUCOU do Větřkovic - Tak jsem si v práci domluvila neplacené volno na pátek, chtěla jsem v průběhu dne i půl den na čtvrtek. Vzhledem k nepříznivému počasí jsem nakonec byla i docela ráda, že přišlo dostatek práce a já propustku dostala jen v ten předem domluvený pátek. Volný den jsem chtěla strávit jako divák v Kyjích, kde Krista Kabai a Alex Beitl pořádali seminář.
    Ve čtvrtek večer dorazila vzácná mezinárodní návštěva z Ostravy, Luca, Terka a Renan. Všichni se semináře účastnili už ve čtvrtek a přijeli totálně zablácení. Lilo celý den. Večer byl nezvykle poklidný, teda až na velmi nevhodně vybraný a ještě ke všemu dlouhý televizní program, kterým se stala má videa z posledních 2 agi závodů a jedné intenzivky a který mé trenérky velmi pobavil. :)
    V pátek jsme vstávali za začínajícího deště. Terka a Renan jeli napřed, pak prchnul Pavel do práce a poslední jsme se vydaly do Kyjí já s Lucou. Na place už bylo po prohlídce a trénovali první odvážlivci. Já pokecala s pár známými a pak už jsem vyzbrojená holinkami a deštníkem šla na plac poslouchat teorii. Dopoledne u Kristy a odpoledne u Alexe. Tratě se mi moc líbily. I když jsem byla ráda, že jsem nahlášená pouze jako divák a neběhám. Celé dopoledne vytrvale pršelo a povrch se postupně měnil v jezírka a bahenní bažiny. Navíc bych neměla ani s kým běhat. Babsinka je přeci jen z jiné doby :) a už by na takový seminář nezapadla a Eterka je zas příliš málo zkušená. Navíc v rukou nepříliš šikovného handlera, který by jí nic neušetřil, a ona by mu naopak moc nepomohla. No, asi takto. U Kristy bychom se těžko dostaly přes prvních pár překážek. Velmi důsledně totiž nutila účastníky svoje běhy opakovat a opravovat a trať byla opravdu velmi handlersky náročná… celá. Velmi mě pobavilo, že si sebou trenéři přivezli vlastní čísla a parkury obsahovaly optimisticky přes 40 překážek.
    Odpoledne u Alexe bylo též velmi inspirativní. Parkur byl na pohled jednodušší, ale moc krásný a běhaly na něm Luca s Terkou. Bylo pěkné porovnávat jejich a zahraniční styl.
    Bohužel jsem ale musela předčasně prchnout domů a zabalit se na víkend. Pokračovali jsme z Prahy večer na intenzivku s Lucou, protože ta byla tak „hodná“, že mě zařadila do sobotní první skupinky, která začínala o půl 8 stavbou parkuru. Není nad to mít dobré kamarády :-D Váhali jsme, ještě zda jet rovnou do Větřkovic a nebo přespat v Ostravě. Tam jsme nakonec dorazili až někdy před půlnocí.

    VĚTŘKOVICE
    Ráno nás probudil déšť. Do Větřek přijelo pár odvážlivců a za deště jsme stavěli i parkur. Ale předpověď nekecala a krátce po 8 hodině pršet přestalo. Dopoledne dokonce sem tam vykouklo sluníčko a déšť se opět spustil až v podvečer.
    Sešla se docela známá banda lidí z tábora a bylo hrozně fajn. Sobotní parkur inspirovaný Alexem Beitlem se mi hrozně moc líbil. Dokonce se nám na něm s Eterkou i dařilo. Dostaly jsme se poměrně bez větích problémů až do konce, jako ostatně většina. V mezičasech jsem měla venku Babsinku, která si užívala pozornosti, kladinek a házených balonků. Po skončení tréninku jsem si dala sprchu a pozor, asi poprvé v životě ve Větřkách něco uvařila. Když už se mnou byl ten chlap, tak jsem si řekla, že bych se měla snažit se starat. „Studentské“ špagety jsme snědli u parkuru. Před další skupinkou jsem pak ještě vzala ven Ajťáčkovou, aby nám Luca zkonzultovala naše kladiny.
    Původně jsem měla v plánu po tréninku zalézt na chatičku do spacáku, pustit si nějaký film, nebo dodělat s noťasem na klíně nějaké resty. Ale to se prostě nedalo. Seděli jsme a kecali u parkuru a zvedali laťky další skupince. Nakonec jsme se přeci jen rozhoupali k odebrání se směr spacák, aspoň na chvíli, než se začne grilovat. Venku totiž začalo pršet. Ale při cestě na chatičku nás v jídelně odchytili chlapi a tak jsme zůstali tam. Večer jsme grilovali to, co Pavlik nakoupil a přivezl z Opavy a povídali a popíjeli do půlnoci. Chudák Péťa Pupík, kterému kleklo auto a pro kterého se vypravili v noci rodiče, aby zvládl v neděli v Nymburku posuzovat své první závody v roli rozhodčího.
    V neděli ráno jsem se úlekem probudila 5 minut před naplánovanou stavbou parkuru. Zapomněla jsem si nastavit budík. Proběhla jsem koupelnou a chtěla jít venčit holky, ale Pavlik už byl též vzhůru a tak jsem mu pejsky nechala na starost a šla stavět a procházet parkur.
    Vůbec se mi nelíbil a nebyla jsem sama. Dlouho jsem si ho procházela a dlouho jsme strávili i na komentované prohlídce. K mému překvapení jsme se ale hned v prvním kole tréninku dostaly až na kladinu (zhruba třetina parkuru). Poté jsme se sice trochu zasekly a pálící sluníčko zapracovalo na Eterčiné malé výdrži, ale na to, jaký jsem z parkuru neměla při prohlídce dobrý pocit, se mi ve výsledku moc líbil. A když člověk byl včas, tam kde měl být, pro psa byl naprosto nelámavý a plynulý. Jak jen to ta Luca dělá?
    Po tréninku jsem opět proběhla sprchou a ještě chvíli jsme se s holkama válely v trávě a užívaly si sluníčka. Do toho na fb přibývaly katastrofální zprávy o tom, co se děje v Praze, zejména pak v Kyjích.
    Upřímně, vůbec se nám zpátky do Čech nechtělo, ale vyrazili jsme. Nezvykle brzy už po obědě.
    Zhruba okolo Hradce Králové se počasí rapidně zhoršilo, sluníčko zmizelo a vystřídal ho vytrvalý déšť. V Praze jsme jako správní čumilové jeli ještě se zajížďkou podívat se, jak to vypadá u Mánesa - uf, jez nebyl téměř vidět.
    Přijela jsem ale jako za starých časů, opět maximálně nabitá a i Pavel byl z Větřek nadšený. Byl tam sice už podruhé, ale poprvé si je užil se vším všudy. To je prostě dokonalé místo a tím spíš, když se tam sejde dokonalá parta a nejlepší trenérka. Jak jen dostat ale teď z hlavy, že není úplně nereálné se k Větřkovicím přestěhovat blíž? :-P

foto: Pavel Humpolec

Celá víceméně neagilití FOTOGALERIE




25. - 26. květen 2013  - REKREAČNĚ ZÁVODNÍ (ale hlavně mokrý) VÍKEND - Relax na Chlumu a závody v Mrtníku - Po prvním celotýdenním trápení se v mé nové práci, jsem se na nadcházející víkend těšila jako snad ještě nikdy. Naplánovaná byla pracovně regenerační sobota na chaloupce na Chlumu a nedělní přejezd na agility závody do Mrtníku u Plzně.
    Z Prahy jsme s holkama vyrážely v pátek večer. Pavel měl v Praze ještě nějaké povinnosti a dorazil za námi až v sobotu vlakem. Čekala nás roztopená světnice a jelikož jsem byla po celém týdnu hodně unavená, usnula jsem brzy.
    
    SOBOTA
    V sobotu bylo ošklivo a zima, střídavě pršelo. S mamkou jsme tedy makaly uvnitř. Meřily a řezaly jsme polystaren na zateplení a docela nám to i šlo od ruky. Holky ale byly poměrně nespokojené, neb kvůli chladnému a sychravému počasí nemohly courat ven a dovnitř. Tak alespoň vylouskaly za dopoledne neskutečné množství oříšků. Po výborném obědě v hospůdce dorazila Jendy dcera s dětmi a tak bylo živo. Babsinka si užívala pozornosti a i Eterka se chovala velmi způsobně. Během dne jsme podnikly jen pár kratších procházek na vyhlídku a ke studánce a holky celý den lítaly jak smyslů zbavené a šílené a v jednom kuse venku nebo uvnitř se praly a hrály si. A pak jsem už jela do Hořovic vyzvednout na nádraží Pavlika. Večer jsme opět strávili v hospůdce.
    
    NEDĚLE
    V neděli jsme se podle původních pravidel měly přesunout do Areálu Brabcovna nedaleko Plzně, kde probíhaly agility závody - jumping a dvojzkoušky. Poctivě jsem si naplánovala minimálně jedny závody za měsíc, abychom si s Eterkou obě zvykaly na závody a na květen kromě Lahoviček vycházely ještě tyto závody se zajímavou rozhodčí Mirjou Lapanjou. Ta byla na poslední chvíli bohužel vyměněna za Tondu Grygara, což mě trochu mrzelo. Nicméně předpovědi byly více než nepříznivé a s Blankou na telefonu jsme váhaly, zda jet či nejet. V 6 hodin ráno jsme nakonec při pohledu z okna (v Praze polojasno, na Chlumu zataženo, ale bez deště) rozhodly, že vyrazíme.
    Po pěti minutách v autě se spustil déšť, ale to už jsme se vracet do teplého spacáku zas nechtěli. Nakonec pršelo celý den.
    Areál jsme našli snadno a zaprezentovali se. Bláňa dorazila za chvíli a šla rovnou kvůli kluzkému povrchu odhlásit Lexe. Já se bála hlavně o svůj kotník a o Babsinky zádíčka, ale povrch se zdál být úplně rovný a zatím neporušený. Až na to, že mi pořadatelé dali na startovce holky ob jednoho psa ale dobré. První jumping byl vzdušný a pro obě holky jsem musela volit naprosto rozdílné vedení. S Babsinkou jsme nakonec do cíle doběhly s jednou odmítačkou, ale bylo to takové usmolené, nedotažené a musela mě zachraňovat. S Eterkou jsme startovaly po domluvě až jako poslední.
    Odložení zvládla a do cíle jsme se dostaly čistě, ikdyž se mi po rovných tunelech dvakrát otočila na špatnou stranu. Aspoň vím, co máme dotrénovat. :) Nakonec z toho k mému úžasu a překvapení bylo první místo! Mé první první místo v otevřeném běhu za celou dobu, co se agility věnuju. Hurá :) Babsinka ztrácela asi 5 vteřin. :)
    Pršelo vydatně a Tonda přidával jednu vrstvu za druhou, až skončil zakuklený jako sněhulák. Nicméně parkury stavěl pěkné, vzdušné, s nápadem a úměrné mokru. Byly rychlé, většinou okolo 16 překážek a stejně tak rychlí byli pořadatelé. Výsledky byly venku hned po běhu.
    Následovala zkouška SA 1. Jediná zónovka byla kladina, která se šla dvakrát. Bohužel jsem zvolila špatné vedení, Eterka nenaběhla do slalomu a pak už to bylo celé kostrbaté a ne tak, jak jsem si prošla prohlídku, ale i tak to stačilo na 2. místo.
    První běh SA 2 byl opět rozpačitý, a díky mé chybě Babsa minula kladinu. Pak jsme ještě nasbíraly dalších 10 trestných bodů a poprvé v životě jsme se jako jediní umístily na posledním místě. Nikdo se totiž nedisknul a my byly 7./7 :)
    Druhý běh SA 1 byl pěkný, s áčkem a houpačkou, která se nám stala osudnou. Mokrá totiž velmi velmi klouzala a i když se Eterka snažila sebevíc a brzdila, co to šlo, přejela jí jak na klouzačce. Následně jsem ji z tréninkového hlediska opravila a byl to tudíž DIS. Kdybych pokračovala, asi bychom opět stály na bědně coby vítězové, protože bez chyby nebo odmítnutí tento běh nedokončil ani jeden závodník.
    Poslední náš běh zkouška SA 2, tam jsme si s Babsinkou konečně po celém dnu sedly a nebýt skočené zóny na kladině (a samozřejmě áčku), byla bych velmi spokojená. Takto to byla oprava DIS.
    I přes nevelké úspěchy Babsinky a šeredné počasí jsem nakonec byla hrozně ráda, že jsme jely (díky Bláňo za pomoc při rozhodování.) Zejména pak proto, jakou radost mi udělala Eterka. A to nejen umístěním, ale hlavně všemi 3 odloženími, které všechny zvládla naprosto ukázkově hned napoprvé. Jupí! Velmi tomu, myslím, pomohlo, že v doběhu byl obrovský otevřený prostor, kde se i díky dešti netísnili připravení závodníci, narozdíl od těsných Lahoviček. Vše ostatní pak byl už jen bonus a já věřím, že jak budeme nabírat víc a víc závodních zkušeností, budeme se i víc a víc sehrávat a já jí budu při běhu víc a víc věřit. A to si ona opravdu zaslouží!
    Vyhlašování jsme si náležitě užily. Využili jsme ještě možnosti nechat si vytisknout přímo ze závodů fotku, přecpali jsme se báječnými buchtami a krkovičkou naprosto luxusně vybavené kantýny a všichni v němém úžasu obdivovali místní povrch, který i po celodenním dešti a proběhlých závodech nejevil sebemenší známky použití. Ani jedna jediná louže, nebo snad vyběhané místo na bahno. Ani ve slalomu. Prostě zázrak. Sem se moc ráda vrátím. Úžasný areál, kterému nepřálo jen počasí. Ti, co byli tou dobou na bahenních kvaldách mohli jen závidět. A díky moje psí holky, že jste i v takovém počasí podávaly maximální výkony. A díky Pavlikovi, že se s námi i v takovém nečase vypravil a byl nám oporou.

   
foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE




18. - 19. květen 2013  - AGI INTENZIVKA S MARŤOU - Lysá nad Labem - Intenzivka Marťou Konečnou byla prostě fajn. Sobota sice začínala deštěm, ale pak se počasí vylepšilo a v neděli jsme si dokonce užili nefalšovanou opalovačku a první letošní běhání v tílku a kraťasech. Sekvence byly krátké, ale zabavily náš řádně. Já byla zejména v sobotu naprosto marná. Dokonce tak moc, že se mě Martina ptala, jestli nejsem nemocná. :-D No, naštěstí jsem se potom dala trochu dohromady. Neulehčovala mi to Ajťáková, která byla velmi, ale velmi roztěkaná. Martina z nás byla nějaká celá vykolejená. :)
    V sobotu běhala jen Eterka a potrápila mě zejména na odložení, jak jinak, a rozpačitými kladinami. Společnost nám dělal Evik s Agnes, Bláňa s Babetou a buchtou a bylo to příjemně strávené dopoledne, které jsme zakončili ve cvičákové kantýně buřtgulášem.
    V neděli jsem kromě Eterky oprášila i Babsinku a ta byla nadšená, padala do překážek, odskakovala áčko co nejvíc nad zónou a vůbec byla se sebou moc spokojená a trénink si užívala. Ajtíková se snažila a zvládala i odložení a pěkné vysílačky. Martiny tréninkové sekvence nám ale daly zabrat, tolik jsme neopravovaly už dlouho. Kantýna nás opět nenechala pomřít hlady a nechali jsme se zlákat na palačinky.
    Na závěr jsem si ještě vyzkoušela osvěžení v nedalekém potůčku, do kterého se Eterka chodila chladit tak dlouho, až tam jednou zapomněla balonek a ten začal odnášet proud do rákosí. Nezbývalo, než abych se pro něj vydala já. Málem jsem v bahně ztratila pantoflíčky, ale zabojovala jsem a balonek zachránila.
    Evik byla tentokrát v jiné skupině, ale společnost nám ve slunečný den dělala spousta russellíků a zejména pak Verča s Beebou, díky které máme i spoustu fotek. Pavlik s námi byl po oba dny, ale většinou natáčel, i když i od něj nějaké obrázky máme. Za to video máme sice natočené, ale obávám se, že ke zpracování takového množství materiálů, které se za ten necelý měsíc nashromáždily, se už nedostanu nikdy. Možná, až dám výpověď. :)

   
foto: Verča Hříbalová

Celá FOTOGALERIE




5. - 10. květen 2013  - VIT AGI TÁBOR - Větřkovice - Letošní Větřkovický tábor byl atypický tím, že jeho první turnus proběhl už na začátku května. Trochu jsme se obávala, zda to po letošní obzvlášť dlouhé zimě nebude moc brzy. Jestli už pejsci na takovou hardcore zátěž, jakou na tomto intenzivním táboře zažívají, jsou už dostatečně připravení. Ale nakonec se ukázalo, že jako vždy jsou těmi slabšími články páníčci. Počasí vyšlo parádně. Ani hnusně, ani vedro, bylo celou dobu tak akorát na běhání.
    Ubytovaní jsme letos byly s Barčou Š. a Joyankou a bylo to naprosto super. Ve stejném složení jsme jely i společně z Prahy (Brandýsa) a zpátky domů. Stejně tak jsem si po dlouhé době opět užívala, že můžeme být jen 2 na chatce s téměř neuvěřitelným celkovým počtem pouhých 3 psů. Většinou bývali tak 3 lidi a cca 6 psů, takže letos luxus. A na chatičce vládla pohoda a holky si ihned sedly.
    Parta lidí se každoročně u Lucy schází s malými obměnami dosti stálá a letos to byla téměř celá tréninková skupinka z kurzů z Ovy + my a Polky.
    Tábor začal naším pozdně večerním příjezdem, tradičními špagetami a úvodním slovem v jídelně v neděli.
    
    PONDĚLÍ
    V pondělí ráno jsme byli nemilosrdně vyhnáni na rozcvičku – novinka letošního ročníku. Evka nás vyštvala s tlampačem a obuškem v ruce a už jsme obíhali kolečka po parkuru. Naše mučení se neslo v duchu policie a bohužel nebylo pro tento týden poslední. Trýzněni jsme takto byli každý den a každý den na jiné téma. Ale jak jsme skuhrali první den, tak myslím, že většina z nás si rozcvičky v holinkách i nakonec docela oblíbila.
    Po snídani jsme odvezli Lucu do nemocnice, kde skončila na kapačkách. Po obědě nám ji ale už vrátili a ona byla zas plná sil nás od úterý trápit na parkuru. Ona je fakt šílená. Byli jsme rádi, že se dala tak rychle dohromady, protože vypadala fakt příšerně. Díky tomu měla naše tréninková skupinka volný den. Využili jsme ho k procházce k rybníku. Po 8 letech, co jezdím do Větřkovic, jsem zjistila, že v okolí je víc rybníků, než jen ten jeden jediný, kam jsme chodívali a který byl teď zcela vypuštěný. :) Odpoledne jsem ještě vytáhla na parkur po Terčiné skupince Babsinku, která byla letos pevně na táboře pouze jako rekreant a příležitostný běhálek.
    
    ÚTERÝ
    Probudila jsem se šíleně rozbolavělá. A vzhledem k tomu, že pondělí byl naprosto proflákaný den, bez tréninku, došli jsme ke zjištění, že za to mohla rozcvička.
    Oba tréninkové bloky jsem ale byla úplně nejvíc pyšná na tu mojí nohatici. Běhala jako Bůh a musím si to pamatovat, neb zvěčněné to nemáme… :) Dopoledne sekvence s kladinou, odpoledne parkur 25 překážek, který jsem si nakonec zaběhla i s Babsinkou a téměř napoprvé jsme ho daly. Holčičky mi dělaly radost. Večer jsme chvilku poseděli na lavičkách a odpadli všichni okolo 22. hodiny.
    
    STŘEDA
    Ve středu měli mít pejsci volný den a my lidi jsme měli padnout do celodenních spárů tyranky Evky. Terčiná skupinka tak dokonce i skončila a my se jim z parkuru jen smáli, poněvadž my si ve středu nahrazovali pondělní odpadlý trénink. Dopoledne jsme trénovali freestyle na velmi vzdušném parkuru s tunely po obvodu a kladinou a houpačkou uprostřed. Eterka opět válela. Po obědě jsme byli ale už přinuceni účastnit se Evčiného programu. Po troše teorie jsme šli ven a rozdělení do dvou družstev jsme formou štafety běhali různá cvičení. Naše skupinka sice vyhrála, ale nic z toho nekáplo. :)
    Po fyzické přípravě psovodů měla Terky skupinka volno a my se vrátili pěkně na parkur na odpolední sekvence s tunely a tentokrát obíháním bočnic. Eterka byla opět moooc šikovná. Škoda jen, že jsem si v posledním běhu zvrkla kotník.
    Aby to Babunce nebylo líto, vzala jsem si jí dopoledne i odpoledne ven s diskem a tvářila se, že jí nějaké agi vůbec nechybí. ;)
    Večer byl táborák, který se ale trochu zvrtnul v diskohity a konzumaci …. Bylo veselo. Hlavně na opačné straně ohniště. :)
    
    ČTVRTEK
    Dopolední trénink byly na pořadu dne řady. S Ajtíkem jsme se hodně natrápily, ale nakonec jsme je pokořily. Kotník jsem ale musela mít zafačovaný a bolel.
    Navíc když jsem brala ven Babsinku, abych si s ní zkusila vysílačky na tunely a slalom (mimochodem, Babůnka ho zvládla úplně celý samostatně jen na povzbuzování hlasem), tak při běhu za balonkem najednou zaječela a podklesly jí nožičky. Krve by se ve mně nedořezal. Měla jsem podezření na kolínko, ale ihned se postavila a vypadala a pohybovala se v pořádku. Jenže ona je tvrďák paličatá, co na sobě jen nerada dává bolest znát.
    V odpolední sekvenci přišla krize. Typický třetí tréninkový den, no. :) S Ajtíkem se nám nedařilo vůbec, odložení příšerné, do kruhu se netrefovala, trénink byl utrpení pro všechny zúčastněné, včetně Lucy :-D
    Ale večer jsme si s klikrem a pamlsky šly pocvičit jen samotný kruh a bylo to o moc lepší.
    Brala jsem ven i Babsinku, ale byla taková jiná. Moc se jí ani nechtělo za pamlsky pracovat. Tak jsem ji nechala v klidu a večer jsme na lavičkách jedli, kouřili vodnici a zpívali s kytarkou asi do 1 do rána. V noci byla Babsinka ještě divnější, že ani neseskakovala z postele po mém příchodu do chatičky. :( A to už bylo jasné, že zakřičení nebylo kvůli kolínku, ale kvůli zádům, které měla velmi citlivé.
    
    PÁTEK
    Ráno jsem ji nechala prohlédnout od veterinářky Marti a dostala nařízený klid, teploučko a back-on-track. Ostatně byla ráno o dost lepší jak večer, bobek malej. I Babsinka není nezničitelná a budu na ní muset dávat větší pozor a více ji rozhýbávat. Na to se vůbec obecně dbalo po celý tábor. A před i po tréninku jsme pejsky hodně vychozovali.
    Dopoledne Luca postavila sekvence s těžkým náběhem do slalomu doplněný navíc o psychickou bariéru. Eterka to nakonec všechno zvládla a byla moc šikovná. Pak už nastal čas balení a hromadného focení. Na závěr nás čekaly rovinky. S Eterkou se nám dařilo, měla krásné vysílačky. A 2 sekvence bohatě stačily. Babsinka měla smůlu, i když odpoledne už zas byla plná elánu. Následovala rychlá sprcha, dobalení, loučení se s ostatními a v 5 odjezd. Cestou jsme se ještě zastavily v Litomyšli na véču U Medvěda a pak už uháněly směr domov. Druhá polovina cesty byla šílená. Pršelo, bylo sotva vidět na silnici a ještě jsme měly štěstí na samé blbce za volantem. Barča byla solidární a byla celou cestu vzhůru. O půl 11 jsem ji vysadila doma a pak mě přemohla šílená únava, že si z cesty k nám domů nepamatuju nic až odbočku k nám do ulice. :).
    Původně jsem ještě chtěla v noci pokračovat na Chlum, ale byla jsem úplně mrtvá, že jsem to odložila ráno. Byl to krutusální týden, kdy jsme chodili spát většinou v 10 a kdy jsem za celou dobu vypila jen jeden jediný hrneček vína a jedno maličké Frisco. Tak moc jsme byli vyřízení. Ale nemělo to chybu a už teď se těším na další ročník a závidím těm, které letos tábor teprve čeká.

Celá FOTOGALERIE




1. květen 2013  - 1. LAHOVIČSKÉ DVOJZKOUŠKY - Praha - Na prvního května jsem Eterce naplánovala její první oficiální prověření zónovek v závodním prostředí, aneb její první dvojzkoušky pořádané jen v 10 minut od nás vzdálených Lahovičkách.
    A aby to závodění bylo veselejší, už v úterý večer dorazila k nám na Barrandov Lucinka s Algidou, které také závodily.
    Trochu jsem se bála, v jakém rozpoložení a stupni (ne)únavy psí holky na závody pojedou. Na prodloužený víkend jsme totiž s Pavlem odjeli neplánovaně na výlet do Holandska a holky hlídala mamina. Nakonec ale vše dopadlo nejlíp jak mohlo, víkend všichni strávili na chaloupce a teriérky byly unavené akorát. Zato Pavla dovolená natolik zmohla, že ulehl s horečkou.
    Ve středu ráno jsme tedy vyrážely směr Lahovičky jen v holčičím složení.
    Pro pořadatelskou skupinu to byly první závody a tak vznikaly zpočátku trochu komplikace a začínalo se se zpožděním. Parkury stavěla Alice Glöcknerová a moc se mi líbily.
    První zkouška SA1 byla skutečně nezáludná a chyběla houpačka. Eterka se pochlapila, na startu vydržela sedět bez muknutí a pohnutí naprosto soustředěně. Reagovala pěkně a tak bohužel zareagovala i na mé vytlačení z náběhu do slalomu a bylo z toho odmítnutí. Běh jsme i přesto dokončily v naprosto suverénně nejrychlejším čase a dokonce to stačilo na 3. místo.
    Druhá zkouška SA1 byla katastrofa. Mezitím totiž přijela většina závodníků SA2 a bylo všude dvojnásob lidí co ráno. Ajťáková navíc objevila, že se u nás v autě vyskytují latexové balonky a umanula se na ně. Sice jsem si ji pak natáhla na náš balonek na šňůrce, ale v kombinaci s velkým mumrajem lidí a psů kolem byla už před startem velmi velmi nesoustředěná. To co pak předvedla na startu předčilo veškeré mé nejhorší představy. Ječela a ječela a ječela a ječela… ani nevím, kolikrát jsem ji na start vracela. Pak už jsem ani nevěděla, jak se zachovat. Nakonec ale vydržela sedět potichu a já si nadešla až ke třetí překážce. Úvod parkuru se nám vyvedl hezky, i houpačku překonala ukázkově, ale pak jsme se rozpojily a zbytek běhu už byl příli roztěkaný a poznamenaný nevydařeným startem.
    Suma sumárum jsem ale byla s našim výkonem moc spokojená. První běh se opravdu povedl a chybovala jsem jen já. Naopak druhý běh mi ukázal, že Ajtíček si bude muset na spoustu rozptylujících činitelů ještě hodně zvykat. Závodní atmosféra na ní byla tentokrát moc. Proto jsem nám naordinovala každý měsíc minimálně jedny závody a věřím, že si obě zvykneme a otrkáme se, a že nám závody natolik zevšední, že přestaneme být nervozní ;)
    Po odběhání jedniček následovaly dvojky. Vyměnilo se osazenstvo závodníků, přijely další známé tváře. Alice přestavovala velmi rychle a tak to odsýpalo. Babsinka trochu zlobila s odložením a popocházela. V první zkoušce jsem jí vyrobila nedotaženým vedením 2 odmítačky, ale i s těmi měla naprosto super a konkurenceschopný čas, což mě velmi potěšilo.
    Ve druhé zkoušce jsme velmi slibně začaly a na náběhu do slalomu neztratily žádný čas. Ale pak jsem udělala pozdě francii a Babsa minula tunel. Poté ještě skočila potvora zónu na kladině a tak by z toho byl DIS tak jako tak. Takže opět většina chyb způsobená mou vinou a mou neschopností přepnout se z freestylověji vedené Eterky na méně samostatnou Babsu.
    Závody to ale byly fajn a moc jsme si je užily, zejména vyhlašování jedniček :-D

 

Celá FOTOGALERIE




13. - 14. duben 2013  - AGI INTENZIVKA S LUCOU - Lysá nad Labem - Uteklo 14 dní a už jsme zas vyrážely na intenzivku k naší úžasné trenérce Lucce Dostálové. Tentokrát opět dorazila za námi do Čech, konkrétně do Lysé nad Labem.
    V sobotu jsme se setkali až na místě určení. Konečně se počasí umoudřilo a meteorologové slibovali slunečný víkend, takže jsem s optimismem do tašky přibalila i kraťásky. Nakonec sice sluníčko mezi temnými mraky sem tam zasvítilo, ale hlavně foukal neskutečný vichr, který shazoval laťky a nadzvedával houpačku, takže jsem nakonec byla ještě ráda za kulíška :)
    Sobotní parkur byl krásný, běhavý, vzdušný a dle slov Lucky i jednoduchý. A asi jí musím dát za pravdu. Běhala jsem s oběma holkami a s Babsinkou jsme se všech 27 překážek pokusily zdolat najednou a až na malé zaváhání u houpačky se nám to i téměř podařilo. S Eterkou jsme opravovaly více, ale i s tou jsme se dopracovaly až k poslední překážce. Je pravda, že příliš pastiček tu nebylo, ale zas velmi pěkné věci na vyzkoušení vedení.
    Po obědě jsme ještě chvilku pobyli, zatímco druhá skupinka měla prohlídku. Babsa s Ajtíkem se ještě proběhli s bordeříma klukama Neem a Dieslem a Pavel nacvakal nějaké fotky, než jsme se vypravili domů.
    Večer za námi dorazila Luca a opět následovalo hodování, klábosení a příprava parkuru „na míru“. Měla jsem na prosbu ohledně zařazení ne moc často se v tréninku objevujícího dvojáku a pak ještě kruhu a látkáče. A i když jsme šly poměrně brzo spát, neb ta bláznivá z Ostravy, co se v pátek účastnila koncertu, domů přišla dlouho po půlnoci, aby už zas ve 4 vstávala a vyrazila na dlouhou cestu do Lysé, ehm!, toho přeci jen měla večer dost :-P, nakonec z toho přeci jen bylo ještě dlouhé rozebírání historie a otázky holocaustu.
    V neděli jsme směr Lysá jely ráno jen já a Luca, Pavlik zůstal doma. Sluníčko svítilo a dokonce nefoukal žádný vítr. Trochu se prostřídala tréninková skupinka a byla s námi Jíťa. Konečně jsme měly po čase zas prostor pořádně pokecat :)
    Z parkuru „na míru“ se nakonec vyklubalo totální peklo a jelikož dobrák Luca všem řekla, že za to můžu já, byla jsem v tu ránu velmi oblíbená :))
    Děkovala jsem svému skvělému rozhodnutí, že v neděli mám nahlášenou jen Eterku. Nejen, že bych se dvěma psama padla asi hodně rychle na ústa, ale hlavně byla trať na freestylovější vedení, se kterým se společně s Babsinkou docela trápíme.
    Na úvod byla vražedná rovinka, po které následovala pořádná technická motanice. Ta mně a Ajtíka zabavila po zbytek tréninku. Nakonec jsme se i přes ni dostaly a z celkových 34 překážek jich zdolaly úctyhodných! 17 :-D Nicméně kruh, dvoják, látkáč i nepěkný náběh do slalomu jsme si zvládly vyzkoušet.
    V sobotu jsem byla z našeho výkonu nadšená, v neděli už méně. Ale po upravení videa musím říct, že ani neděle nabyla tak hrozná, jak mi nejprve přišla. Babsinka je prostě už zkušený miláček a Eterka je čím dál lepší, ale co mě činí ještě větší radost je to, že pokroky pozoruji i na sobě. Že teď pravidelné tréninky u Lucky opravdu začínají nést ovoce a že se mi běhá líp a líp a že se i při pohybu na parkuru začínám občas cítit správně a v ten pravý moment. Velké díky patří Lucce na intenzivkách, ale také Pavle na pravidelných trénincích v týdnu, a že nám nedarují nic zadarmo.

 
foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE
VIDEO ETERKY z treninku




1. duben 2013  - AGI INTENZIVKA S LUCOU - Zdice - Po příjezdu z Budějovic jsme narychlo vybalili a vzali útokem supermarket, abychom doplnili zásoby a mohli důstojně přivítat naší nejmilejší návštěvu Lucu z daleké Ostravy. Ta už nám noc předtím hlídala byteček a právě vedla intenzivku pro Pražáky ve Zdicích. Na druhý den jsme se už s Eterkou měly též připojit. Babsinka měla po závodech naplánovaný odpočinek.
    Ještě před večeří zatímco jel Pavlik neplánovaně od den dřív obhlížet, kde že to vlastně budem trénovat a zachraňovat Lucčin netbook, pani trenérka mě pod pohrůžkou násilí donutila pustit na naší obří televizi videozáznam pořízený na právě uplunulých budějických závodech. A krásně mě zkritizovala :) Nutno podotknout, že jsem si to opravdu zasloužila:)
    K večeři jsme se následně přecpali plněnými žampiony, bramborovou kaší, bramborami s plátky krkovičky a gorgonzolovým dipem, vínem a hroznovým vínem a kozím sýrem... no myslela jsem, že prasknu. Ani povídat jsme tentokrát nevydržely dlouho do noci, jak bývá zvykem, asi Luca stárne nebo co :)) Ne, měli jsme toho všichni dost a dost a čekal nás další den intezivek.
    Ráno to vypadalo, že se sněžení přesune i do Prahy, naštěstí to byl jen letmý poprašek a stejně tak ve Zdicích. Povrch zmrzlý nebyl a kopačky se osvědčily.
    Parkur byl dle slov Lucy lehký, ale možná únava po víkendových závodech, nebo má neschopnost se řádně zkoncentrovat nám ztrpčily začátek tréninku. Přesně první 3 překážky. Když jsme se přesunuli dál od našeho kritického odložení (opět si docela často zaštěkala) bylo to o něc lepší. Ale i tak to bolelo. Trénink se nesl v duchu stáleho opakování sekvencí o cca 4 překážkách :))
    A zatímco ostatní si prošli dva parkury, nám na celé dopoledne vystačil bohatě jeden :) Musím ale Ajtíka pochválit za velmi obtížné náběhy do slalomu a že to se mnou vydržela. Naopak jsme zjistili, že se budeme muset zaměřit na lepší vypracování kladiny. Ale to se nebojím, že bychom nevylepšily, neb Lucu teď budeme až do léta potkávat skoro stále! Třeba hned za 14 dní, kdy k nám do Čech opět zavítá.
    Počasí bylo skutečně aprílové, sem tam padaly vločky, ale dokonce vykouklo i sluníčko a byl to příjemně strávený půlden. Pavlik nás hodný natáčel a Domča nám zas cvakla pár fotek, tak máme i dokumentaci a Eterka konečně zas nějakou agi fotku :-P

foto: Domča Kohoutová

Celá FOTOGALERIE
VIDEO ETERKY z treninku




30. - 31. březen 2013  - O BUDĚJOVICKOU TLAPKU - Jumpingový speciál - České Budějovice - Už od podzimu naplánovaný závod s puncem obnovené premiéry Eterky na závodech. Tentokrát ale se vším všudy na vážno, pokusit se předvést, co jsme se společně za ty dva roky spolu naučily... :))
    Závody to měly být fajn. Alespoň ty loňské vyšly minimálně co do počasí luxusně, sluníčko, běhání v mikince. Plná optimismu jsem se těšila, jak letošní ročník bude podobný. Plány nám ale zhatila letošní poněkud netypická (a nebo naopak typická?) zima, která vypadá, že už nikdy nehodlá skončit.
    Ještě ve čtvrtek přes den jsem napjatě sledovala webkamery přímo z Budějic a myšlenkami napomáhala rychlejšímu tání sněhu, který pokrýval celé město. Při přílišné nepřízni počasí jsem byla ale rozhodnutá přesto jet a potrénovat naše zbrusu nové tiché a teprve měsíc učené odložení. Prosby však byly vyslyšeny a díky slunečnému pátku opravdu veškerý sníh slezl. Hurá.
    
    SOBOTA
    Vyráželi jsme až v sobotu brzy ráno. Na místě už na nás čekala Marťa Konečná a za chvíli dorazil i Evik s Agnes a Amy, pro kterou to též měla být závodní premiéra. Ještě před startem jsem se byla domluvit s rozhodčí Lenkou Pánkovou, že si budu opravovat starty, tak abych případně nezdržovala. Jak mile jsem byla překvapená, když mi Lenka řekla, že čas mám zaplacený, ať si bez problému potrénuju, jak budu potřebovat. A ještě mi později přišla sama říct, že to tak hrozné není ;)
    Marťa běhala jen se Speeďou, a tak mně i Evikovi, které jsme běhaly s jednou v jedničkách a s druhou ve dvojkách byla velmi nápomocna, co by rádce při prohlídkách, trenér, nosič hraček a odchytávač v cíli. Prostor pro parkur byl velmi maličký a tak byl doběh přímo do diváků a do čekajících závodníků. Trochu jsem se bála, co to udělá s Eterkou, ale všechno jsme nakonec zvládly!
    JUMPING OPEN 1
    První otevřený jumping jsme s Eterkou až na poměrně těžký náběh do slalomu a odmítnutí zvládly nad očekávání. I odložení se podařilo na jedničku a kdybych trochu makala a nekochala jsem se pejskem kam běží, bylo by to super. Babsinka mě v tomto běhu vyškolila. Byla hodně přetočená a vrčela na mě téměř od začátku. Slalom sice trefila, ale za to mi po něm přeběhla za nohama a pak už jen čučela po mně ne kam má běžet a byla z toho odmítačka na tunelu. Blbuna :)
    JUMPING SA 1
    Jumping pro SA 1 mi přišel poměrně zbytečně složitý pro rychlé pejsky, s krutým náběhem do slalomu zejména pro large. Ani my bychom ho plynule nezaběhly. Diskvalifikovaly jsme se ale hned na startu, když si Eterka zaštěkala. V rámci dodržení stejných podmínek jako na tréninku jsem ji znovu vracela na start. Druhý pokus už se povedl. V tomto běhu mě nejvíce potěšila, když se krásně samostatně trefila do slalomu.
    JUMPING SA 2
    Jumping SA 2 jsme s Babsou byly už více sehrané, i když byly příšerné oblouky a nepomohla jsem jí do slalomu, takže z toho bylo odmítnutí a konečné 3. Místo. Babsinka se po nějaké době zase dostala na bednu! :)
    JUMPING OPEN 2
    Poslední druhý otevřený jumping jsme šly opět nejprve s Eterkou. Na startu si opět jednou štěkla a tentokrát jsem měla možnost si ji znovu posadit bez diskvalifkace, jelikož jsem nepřekročila úroveň první překážky. Až na kochání se pejskem (místo abych koukala na cestu) a tudíž příííšerné oblouky a pak špatně zvolenou otočku za překážkou a z toho plynoucího odmítnutí, jsme běh dokončily ve velmi slušném čase.
    S Babsinkou nám tenhle běh neuvěřitelně sedl! Povedlo se mi všechno, co jsem si tam naplánovala, škoda, že se mi Babska nepochopitelně vrátila z tunelu těsně před cílem a nakonec z toho byl až DIS. No nevadí.
    Odebrali jsme se na parádní ubytovnu, kterou zařizovala Marťa, ponechali tam pejsky a vydali se na véču do Globusu. Pořídili jsme ještě vtipnou karetní hru o kachnách a trošku adrenalinově se vrátili zpět za pejskama. Večer jsme propařili nad kachnama a poměrně brzy usnuli. Přeci jen se v důsledku změny zimního času na letní zkrátila o hodinu noc.
    
    NEĎELE
    Ráno, zděšení! Při pohledu z okna všude bílo, nasněžíno pár cm. Evik byla nahlášená stejně jen na sobotu, tak ta se vypravila rovnou dom. My s Marťou jsme se vydali směr výstaviště. Parkur už stál, ale celý zasněžený včetně překážek. Na prohlídku se vydala spousta odvážlivců, včetně mě. Lenka ještě na úvod řekla, že závody odposuzuje, ale že je vše na zvážení a zodpovědnost závodníků. Po první prohlídce byl povrch řádně rozrytý, napůl břečka a klouzalo to neskutečně. Začínali small. Rozhodla jsem se jako většina, Babsu nevzít na start vůbec a Eterku jen a pouze proto, abych si potrénovala odložení, když už máme zaplaceno. Po té nejrychleji opustit parkur pro odměnku. Podivili jsme se ještě zbytku, kteří své psy byli ochotní na takový příšerný povrch nahnat a vydali jsme se směr domov.

    SHRNUTÍ
    A bilance? Organizace závodů bylo tentokrát katastrofální. Minimum pomocníků, tunely a laťky si upravovala sama paní rozhodčí. Zmatky byly jak ve startovkách, tak v časomíře, tak i ve výsledcích, které se rozcházely z s tím, co bylo zveřejněno následně v systému. A k tomu ta zima. I když počasí v sobotu dopadlo ještě dobře.
    Společnost naopak byla víc než luxusní. Celý den byla sranda, pomáhali jsme si navzájem, natáčeli se a venčili a večerní karban byl moc fajn.
    A holčičky? S BABŮNKOU se mi běhalo fajn, byla veselá, makala jak blázen, i když toho přes zimu celkově moc nenatrénovala a spíš se válela O:-) Jen musím zapracovat na tom, ji v momentě, když řve, došťouchat tam, kam potřebuju a taky jí víc pomáhat, když můžu. Ale prostě si spolu už doopravdy na trati rozumíme, věříme si a k tomu bonus, že nepadání do latěk je skutečně snad už vyřešenou záležitostí. I když elegantní skokan z ní nikdy nebude, ten odhad je a bude už vždycky horší ;)
    AJTÍK si zaslouží jednu obrovitánskou veřejnou pochvalu. Odložení bylo z 50% tiché, ale i to je podle mě ohromný úspěch, na to, jak krátkou dobu ho děláme, a jak ještě afektovaně vypadalo před pár týdny. Takže vydržet, to půjde! Krásně ustála koncentraci a mou nervozitu. Ta se hodně podepsala na tom, jak nemožně jsem ji vedla, jak jsem se místo soustředění na svůj pohyb kochala tím, kam se hýbe Ajtík a vůbec jsem jí to neulehčovala a všechny otočky dělala pozdě. O to větší mám radost, jak pěkně to zvládla a přitom i relativně makala. A že jsme doběhli jako jediní SA 1 oba otevřené běhy a umístili se v součtu na úžasném 7. místě!
    Za měsíc nás čekají první dvojzkoušky i se zónovkami a pak pravidelně 1-2 závody za měsíc, abychom si obě zvykaly a abych se otrkala a vůbec, abychom se seběhaly. Natrénováno do začátku snad máme, tak teď si na sebe jen zvyknout a věřit si navzájem. Přeci jen je to velikánský rozdíl ve vedení Babsinky na ruku a freestylové Eterky. Ale já věřím, že to zvládnem!

   
foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE
VIDEA: BABSI a ETERA




8. - 10. březen 2013  - AGILITY INTENZIVKA - Čeladná - Další úžasná intenzivka na Čeladné je za námi. Opět báječná, ostatně jako vždy. A poprvé jsem viděla okolí bez závějí!!!
    Z Prahy jsme opět jeli už v pátek s Lucinkou a rovnou k ní a Ondrovi domů (ještě jednou za děkujeme, nemělo to stejně jako minule chybu) a rovnou na luxusní večeři s velmi vtipným panem čísníkem. Mňam. Oproti lednové intenzivce jsme v sobotu vyfasovali tréninkovou skupinku hned od rána a tak se neopakovala skvělá dlouhá snídaně, ale my si to zas vynahradili odpoledne/večer.
    Oba dny jsem tentokrát trénovala s Ajtíkem u Lucky. Výhodu to mělo tu, že jsem se tak prostřídala na obou parkurech a tudíž i na všech překážkách. Dobré vědět!
    Tratě byly pěkné, obzvlášť ta nedělní poměrně jednoduchá a vzdušná. Běhalo se mi fajn a i jsme se prokousávaly sekvencemi až do cíle. Největší pochvalu zaslouží ale Eterka za ODLOŽENÍ. Zhruba před měsícem jsem se rozhodla, že takhle by to dál nešlo a že na klidném startu budu muset zapracovat. Velké díky patří pak Evičce a Anče, které mi daly počáteční impuls a ukázaly první kroky jak na to. Doma jsem to pak rozmýšlela a do tréninku přidala ještě další kritéria a vrhly jsme se na pravidelný nácvik a zvyšování hodnoty odložení. Vůbec jsem nečekala, že by se po 14 dnech mohly dostavit až takové fantastické výsledky. Tím spíš, že ještě před rokem, jsem Eterku lovila uřvanou na druhém konci haly, kde jí až příliš lákali jiní trénující pejsci. Teď se na mě krásně zvládala soustředit. A i když se to kolem jinými psy jen hemžilo, zvládla na startu sedět i v takto rušivém prostředí potichu a bez hnutí. Dokonalost sama! Toto byl největší úspěch celého víkendu.
    Ajťáková ale šlapala oba dny jako hodinky. Jen v neděli bylo ke konci už znát únavu a tak se rapidně zhoršila v točení kolem bočnic, naší věčné slabině Nastává nám období domácích úkolů a návrat k točení a klikání.. Jinak ale paráda a opět jsme si domů odvážely spoustu námětů k zamyšlení, potrénování, vylepšení a hlavně ten báječný euforický pocit.
    V sobotu si stejně jako minule Babsinka užívala pánskou společnost Ondry v teple domova a až jsme se vrátili z tréninku byla naplánovaná časná domácí večeře. Tak dobré plněné žampiony jsem ještě nikdy nejedla. Následovala super zábava, pití vínka, tláskání všemožných pochutin a hraní domina. Parádní to bylo, ale takhle přejedená jsem po víkendu nebyla už dlouho.
    V neděli jsme ráno jeli na Čeladnou sami. Lucinka byla až v odpolení skupině. Jela s náma tedy rovnou i Babska, která si též vyzkoušla v mezičase překážky v hale a vypadala velmi spokojeně.
    V poledne jsme měli odtrénováno, rozloučili jsme se a vypravili se dalekou cestu dom. Ta utekla jako nic, tentokrát bohužel bez zastávky v Litomyšli. A já už se nemůžu dočkat dalších akcí pod vedením Lucky a že jich máme do léta naplánovaných docela dost.

   
foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE
VIDEO z tréninku




3. únor 2013  - SEMINÁŘ ZÁCHRANAŘINY - Praha - Trochu nezvykle jsem se rozhodla proniknout do tajů další kynologické disciplíny. Je jasné, že pro nás je sportem číslo jedna agility. Proto jsem s Eterkou nezačala trénovat třeba takový flyball, který nejde dělat jen na půl plynu. Ve frisbee jsem si velmi vědoma svých mantinelů a rekrečně, na bázi házení si venku, se mu už věnujeme, poslušnost mě neláká, co bych tedy vyzkoušela dál a proč bych vůbec něco měla zkoušet?
    Na diskuzním fóru, kam čas od času chodím je aktivní i vlákno záchranařiny. Sem tam si počtu, prohlédnu fotky a poblahopřeju nejen naší příbuzné k pokrokům. A pak někdo přidá odkaz na pořádaný seminář v Praze a já si říkám, že v únoru toho na rozdíl od dalších měsíců moc nemáme, tak proč bych se nepřihlásila? Pro Babsinku to určitě není, ale uřváně Eterka by se na to mohla hodit a mohlo by jí to bavit. Ostatně co jí vlastně nebaví :)
    Seminář pořádal Bc. Filip Štrach (www.iprk.cz), který sám je velmi zkušený záchranář a člen pražské policie, vlastník všech možných atestů ministerstva vnitra. Takže člověk evidentně na svém místě. A protože nepatří pod pražskou brigádu záchranářů jako takovou, má i vlastní pravidla pro nováčky, tréninky a všechny akce. Netřeba u něj býti členem žádné organizace, tréninky má otevřené všem, kdo se u něj zúčastní tohoto vstupního semináře a to mě nadchlo. A nejen proto mě záchranařina svým způsobem oslovila, určitě na to má vliv i moje sice už skrytá, ale stále podvědomá slabost pro zdravotnictví jako takové.
    Od semináře jsem si slibovala nabytí teoretických poznatků a vyzkoušení prvotního nácviku vyhledání osoby s tím, že po jeho absolvování bychom se třeba čas od času mohly zúčastnit již zmiňovaných tréninků, nicméně bez větších ambicí. V podstatě jsem si to chtěla jen osahat, vyzkoušet, promyslet a případně se někdy přidat právě na trénink, byl by Filip ochotný se věnovat i někomu, kdo tuto aktivitu nehodlá do budoucna dělat nějak více vrcholově. A tak seminář splnil přesně má očekávání.
    Sešla se nás malá skupinka lidí a strávili jsme příjemný den za přednášení Filipa. Připadala jsem si jako zpátky ve škole, ale na předmětu, který mě baví a tak jsem si den moc užila. Navíc svítilo sluníčko, takže i venkovní nácvik, který asi třikrát přerušil teoretické povídání a videa, byl velmi příjemný.
    Eterka potvrdila mé domněnky o tom, že by jí zrovna toto mohlo bavit, neb má ráda lidi a jako nejoblíbenější činnost ve svém životě má štěkot :) Ani se nemusela pobízet a na Filipa, který držel její balonek řvala o 106 a to samé jako profík dělala, i když se jí utekl schovat za zástěnu.
    Na závěr jsem vyzvídala, jak je to právě s tím „členstvím“ a plněním tréninkových plánů a postupů a jsem ráda, že s Filipem bude teoretická možnost se čas od času přidat na trénink. Já zafiguruju ostatním, Ajťáková si zahledá a vyřve se a budeme obě spokojené. To jsem si přesně od případné další kynologické aktivity představovala.
    Den to byl vážně moc příjemně strávený, Filip je opravdu sympaťák a ví, o čem mluví, používá hodně pozitivní přístup k psovi a opravdu se mi seminář líbil moc. Ajtíkovi tuším taky, neb po příjezdu domů její vyštěkaná hlavička upadla do komatu a spala a spala. Tak snad bude brzy vypsán nějaký otevřený trénink!

   
foto: Lucije Hájíčková

Celá FOTOGALERIE




26. - 27. leden 2013  - NONSTOP JAHODOVÁ PARTY - Kladno - Máme za sebou druhé „letošní zimní“ kladenské halovky, na které jsem se opět velmi těšila. Ty lednové jsou specifické tím, že se jmenují Nonstop a že se běhá od rána do pozdních nočních hodin, je přihlášen dvojnásobek závodníků na dva rozhodčí. Small+medium běhali od rána a large až odpoledne. A jako obvykle u nás bytařili Ostraváci. Jelikož tentokrát ale přijeli v kompletní large sestavě, využili sobotního odpoledního startu a vyráželi až v sobotu.
    V pátek jsme tedy nabídli ubytko další z dalekých cestovatelek, Martě Konečné z Brna, která dojela zas jen s pinďourky. Takže návštěvami se to hemžilo a byly samé příjemné a milé.
    Téměř celý týden před závody jsem doma ležela a byla nemocná a trochu jsem se obávala, co se mnou víkend provede. Navíc v sobotu jsem po 4 dnech vylezla vůbec poprvé ven na vzduch a rovnou si zaběhat. Nakonec to nedopadlo vůbec zle.

    SOBOTA
    Ráno mrzlo až praštilo a vyrazili jsme s Martinou jen jedním autem. V sobotu stavěl pan rozhodčí Peter Kindle a parkury ve zkratce byly velmi dlouhé se spoustou se opakujících prvků a nám se na nich dařilo střídavě.
    Prohlídky se mnou procházela Marťa a já bych jí tímto chtěla velmi poděkovat. Protože obzvlášť v neděli na mě měla velmi dobrý vliv. Děkuji. Ale to předbíhám.
    První jumping byl velmi poznamenám spoustou faktorů. Jednak mou nemocí, druhak tím, že se celý leden netrénovalo v hale a tudíž jsem nemohla vzít Babsinku připomenout překážky a povrch. Tak se stalo, že mi hned do první skočky upadla a jelikož se jí to už nestává, samotnou mě to tak rozhodilo, že tím byl poznamenán náš celý výkon. Babsa byla po celý běh velmi nejistá a drobila krok a já jí zmateným vedením vůbec nepomáhala. U zdi jsem jí pak byla rozhodnutá co nejvíc pomoct, protože se na ní točilo kolem bočnice a protože zeď měla o jeden element více než obvykle a byla tak o dost vyšší než zbytek skoček. Poměrně dost psů z obou kategorií s ní mělo velký problém. A jelikož jsem Babsce pomohla se zdí, kterou hezky vypracovala bez shození, nestihla jsem ji už vytlačit na out po látkovém tunelu a byl z toho DIS.
    Ve zkoušce jsem podcenila volání a Babsinka se nestáhla na můj pohyb a oběhla mi krátký tunel a kladinu = odmítačka, ale věřím, že i bez mé pomoci toto dát mohla. Byla to škoda, neb zbytek běhu byl plynulý a pěkný včetně všech 3 zón, včetně áčka a měly bychom tak splněnou historicky první zkoušku do trojek. Haha, ale co by kdyby. Těšila mě krásná a vcelku v tempu provedené kladina i houpačka.
    Open jsme též dokončily, s jedinou chybou tentokrát už klasicky na áčku. Běh byl celkově pomalejší s mým nejednoznačným vedením, s ošklivěji provedenou houpačkou a nepřesvědčivým točením kolem bočnic. Babsinka mi tu přišla taková unavenější už.
    Mezitím dorazili do haly largové a tedy i Ostraváci. Chvilku jsme prohodili pár slov a pak jsem se nechala od Martiny odtaxikařit dom, sama pak pokračovala navštívit další Pražáky. Large běhali dlouho do noci a tak k nám dorazili až kolem 23 hod. I přesto jsme chvíli klábosili a popíjeli a snažili se utahat malého teroristu Diesla. Hlavně Ajtíková velmi překvapila. Trochu jsem se bála, aby malého nazkousla, jen ho uvidí. Ale naopak byla hodná tetička a byla to z největší části ona, kdo se snažil malého připravit o jeho nevyčerpatelné síly :)
    
    NEDĚLE
    Ráno jsem ostravské vyspávající klice záviděla, když jsme opět za mrazivého rána tentokrát už s Pavlem nakládali pejsky do auta a hurá na Kladno. Přijeli jsme jen tak tak, ubytovali pejsky, přezula jsem se a vzhůru na připravený parkur. Tratě v neděli stavěl Tonda Grygar a opravdu moc se mi líbily. Měly nápad a zkoušky byly přímo nádherné, pěkné, běhavé.
    U jumpingu musím obzvlášť veřejně poděkovat Martině, protože mě hecla udělat dvoje záda a musím říct, že díky nim jsme i krátkonožkou Babsi měly šanci zaválet v poli rychlejších psů. Babsince jsem totiž připravila ideální dráhu a nebýt jedné jediné spadlé laťky, troufám si říct, že bychom i běh úspěšně dokončily v jednom z nejlepších časů a i se nominovaly do finále. Odpočatá Babsa opravdu valila. Takto jsme se bohužel diskly na poslední překážce, kdy mi Babsa proběhla mezi bočnicemi právě této shozené překážky. I přesto jsem byla v euforii, když jsme běh dokončily a vše, co jsem si naplánovala jsem stihla a provedla. Tento běh byl opravdu jeden z těch našich podařenějších a ani diskvalifikace mi nemohla zkazit radost a troufám si říct, že jsme hecly i další závodníky ;)
    Byla jsem v dobrém rozmaru a mezitím Tonda postavil jedničky. Trať měla minimum překážek, chyběla kladina a mně se strašně líbila, že jsem litovala, že si ji nemůžu zaběhnout s Eterkou. Fakt krásná!
    Dvojky pak byly vlastně téměř jen přečíslované, měly 17 překážek a byly opravdu běhavé. Též chyběla kladina, za to se šla 2x houpačka. My nakonec doběhly v zisku jedné chyby na áčku a 2 odmítaček na tunelu. Grrr! Babska se málo soustředila, hodně po mně čučela místo před sebe a jelikož já to tentokrát nechávala na ní, abych co nejvíc uspořila čas, moc jsem ji nepomáhala pohybem a tak míjela tunely. Trochu eror, trochu moje lajdáctví ve vedení. Nicméně trať to byla pěkná a rychlá a jediné negativum jsem viděla ve stále ošklivějším provedení houpaček. Což je ale u Babsi tak nějak pravidlem, že jednou za čas potřebuje houpačku přidržet a na závodech má zhoršující se tendenci.
    Pak už jsme se jen podívali na finále, které mě ani nemrzelo, že neběžíme. Eterka se protáhla venku a podívala se po hale. Něco málo jsme nafotili a pak ještě zůstali na jumping largů, abychom se rozloučili i s Ostraváky a jeli zaslouženě odpočívat domů.
    Už se těším na příští rok, Kladno opravdu nesmíme vynechat, protože závody takovéto kvality a komfortu, to se jen tak v ČR nevidí. Tím spíše v zimě!

   
foto: Pavel Humpolec a Monika Bystrianská

Celá FOTOGALERIE
VIDEO




11. - 13. leden 2013  - AGILITY INTENZIVKA - Čeladná - Po loňském více než mrazivém odchovu právě na Čeladné jsem se zařekla, že v zimě už podnikat výlet přes celou republiku nebudu. I když je to trénink bezkonkurenčně nejlepší, za tu zmrzlou cenu to nemá. Haha, jen co holky (Luca a Terka) vyvěsily propozice, mohla jsem se přetrhnout, abych nějaká místa urvala. Tentokrát jsem ale zvolila takticky až březnový termín, že už by snad taková šílená zima nemusela hrozit. Kvůli velmi měkkému a hlubokému povrchu jsem nahlásila jen Eterku, pro Babsu to už loni bylo utrpení. A zvolila jsem možnost trénovat jeden den u Terky a jeden u Lucky, ať z toho vytěžím maximum, když už se jednou v tomto vzdáleném kraji ukážu. Jenže Terka stihla mít na březen plno a neprozřetelně mi oznámila, že volno by měla v lednu. Jako smyslů zbavená jsem se tedy nahlásila i na leden. Tentokrát opravdu k oběma trenérkám a v březnu nakonec pojedu „jen“ k Luce.
    Jak se termín intezivky blížil, víc a víc jsem se bála, kolik pod nulou bude letos. V Praze ale po celý týden bylo až 8 stupňů nad nulou a pršelo, nicméně na víkend bylo po celé ČR hlášeno prudké ochlazení. Výborně :-D Nakonec z toho ale bylo maximálně minus 5 stupňů a vydatné sněžení ze soboty na neděli a jinak pohoda, loňský horor se neopakoval.

    PÁTEK
    V pátek odpoledne jsme nabrali v Boleslavi Lucinku a vydali se směr Ostrava. Za neustálého sledování dopravního zpravodajství, jsme zvolili cestu vrchem přes Hradec a modlili se, ať řetězovou havárku 12 aut za Olomoucí stihnou včas odstranit, stihli. Cesta byla nakonec vcelku fajn, až na asi 10 km úsek právě za Olomoucí, kde zmizela dálnice doslova. Ubytovali jsme se u Lucinky a Ondrou, kterým patří ještě jednou obrovitánské díky za neskutečný servis a zašli na večeři ještě s Lucou a Petrem.
    
    SOBOTA
    V sobotu jsme sice každá trénovaly u jiné trenérky, ale já i Lucinka jsme byly zařazeny až do odpolední skupiny, což bylo perfektní. Ráno jsme vstali, až jsme vstali, dlouze a v poklidu posnídali a teprve pak se kolem poledne vydali směr ranč. Babsinku jsme nechali v teple doma, kde jí společnost dělala hodný Ondra.
    Hala byla stejně úžasná jako loni s tím rozdílem, že při pouhých minus 5 venku se dalo v pohodě dýchat a běhat jen v mikině. Na starosti nás jako první měla Terka a postavila technický parkur. Eterka předvedla, jak je pro ní velká hala opět něco nezvyklého a fascinujícího. Pokroky oproti loňsku ale byly obrovské, žádný úprk k vedlejší tréninkové skupince se nekonal. Jen na rozptýlení bylo stále mnoho vjemů a tak zejména odložení dostalo zabrat. Zpočátku to vypadalo, že je téměř neschopná na startu vydržet bez posunutí se. Už jsem propadala zoufalství, neb úvodní 4 překážky se pro nás staly nepřekonatelné a tak jsme se znovu a znovu před první překážku vracely. Pak Terka hodila před odloženého Ajtíka laťku, aby bylo vidět o kolik se posouvá a bum, světe se div se, tato přidaná „bariéra“ způsobila, že se Eterka začala snažit ty přední nohy za ní udržet a asi prvně v životě jí to dávalo smysl. No, nejsem zastánce jakýchkoliv pomůcek při výcviku, které se pak musí zdlouhavě odstraňovat, ale musím říct, že tady pro tento víkend mi pouhopouhá berlička v podobě lajny moc pomohla. I když tuším, že tak jednoduché to nebude. Ale zpátky k našemu tréninku.
    Matlaly jsme to, teda hlavně já Eterce. V úvodu byla hodně rozjančená, nebušená, chtivá a jen těžko se zvládala koncetrovat. Nejlíp se nám dařilo v posledním třetím kole, kde už značně přiunavena, zvládla zapínat hlavičku a koordinovat svůj běh. Pak už se doopravdy snažila a nebýt mých handlingových chyb, zvládla by celý technický parkur zaběhnout mnohem lépe a mnohem víc v kuse. Takto jsme se stále vracely k úvodní pasáži, zatímco ostatní už procházeli další sekvenci.
    Nakonec se nám podařilo dostat se ale úspěšně nakonec a troufám si říct, že Ajtík začíná zvládat i delší sekvence a opakování bez všudypřítomné odměny. Hurá :)
    Sobotní večer byl mnohem kratší a poklidnější, zejména taky proto, že v neděli jsme naopak já i Lucinka byly v dopolední skupince a obě Lucky.
    
    NEĎELE
    Nedělní trať byla kombinací freestylu jak hrom a technických motanic. S námi už běhali jen samí large a tak to rychle osýpalo. Startovaly jsme hned od začátku za laťkou a fungovalo to. Potvrdila se mi teorie, že těm svým pejskům musím dělat nějaké fatální hrůzy u točení kolem bočnic, když mi to ani jedna z holek moc nevěří a tak jsme pilovaly hlavně spiny, ostatně na trati byla spousta příležitostí. S freestylovými pasážemi si Ajtík poradil bez zaváhání a já jen valila oka. Vůbec jsme celkově byly druhý den spolu mnohem víc sehrané a Eterka se snažila opravdu hodně moc. Opravdu moc, ona je úžasná. A já nabývám dojmu, že teď to všechno do sebe začíná zapadat a všechno teď už půjde. Áčka krásně sbíhá, kladinu bezchybně zastavuje a vyzkoušely jsme v sekvenci i houpačku a též všechny krásně vypracovala. Konečně mi holka dospěla a začíná jí to hlavička všechno pobírat. Hurá, moc mě s ní pracovat baví.
    A nejen tréninkově jsem měla dobrý pocit. Když jsme čekaly až na nás přijde řada a nebo naopak těsně po doběhu zůstávaly v hale a koukaly jak běhají jiní, měla jsem Eterku na volno ( Před časem ještě něco nepředstavitelného). Stačil k tomu její balonek a krásně vnímala a aportovala a nosila a i když bylo vidět, že jí stále pohyb všude kolem nadmíru zajímá, zvládala se ukočírovat a věnovat se svému míčku. Takové naše malé výhry.
    A jaké mám předsevzetí z tréninku? Dodělat točky, spiny, vše osamostatnit a lépe a plynule ukazovat a vymyslet něco na to odložení. A jelikož kromě února, budu mít až do léta každý měsíc možnost potrénovat u Lucky, nevidím to beznadějně, ona na mě dohlédne!
    V neděli jsem sebou měla i Babsinku, byla hezky v teple v zázemí klubovny a aby jí to nebylo líto, několikrát jsem si ji mimo trénink vytáhla na kladinu, slalom a nějakou tu sekvenci bez latěk. Byla nadšená a všechny kladiny zastavila, tak jsme se vlastně i trochu potrénovaly na nadcházející závody.
    V totální euforii a vyplavených endorfinů jsme se rozloučili a za světla se vydali na cestu dom. Nemohli jsme si odpustit to i zpátky nevzít přes Hradec, tj. i přes Litomyšl a navečeřet se ve společnosti naší nejmilejší. Víc takových akcí! Já už totiž skoro zapomněla, jaké to je se totálně fyzicky odrovnat, ale zároveň mít na tváři přiblblý nesmazatelný spokojený úsměv. Jaké to je se vracet z Ostravy. Navíc Ajtíka jsem takhle unavenou neviděla snad nikdy. Přeci jen je zvyklá na umělku a dostala v hlubokém povrchu též řádně zabrat. V kennelce padla a nezvedla hlavu ani na zastávce u benzínky. No a já dneska trpím při každém kroku, ale stálo to za to a už se těším na pokračování v březnu!

   
foto: Pavel Humpolec

Celá FOTOGALERIE
VIDEO z tréninku