ČERVENCOVÉ CESTOVÁNÍ KŘÍŽEM KRÁŽEM PO REPUBLICE -
OBEDIENCE TÁBOR (Prosečné - Podkrkonoší)
Po návratu z Evropy nám panička dala 2 dny oddech a už jsme seděly ve vlaku směr Trutnov, kde už na nás čekala Zuzka Coufalů. Tři pohodové, i když možná až příliš chladné, dny jsme strávily ve společnosti "poslušňáků" vedených úžasnou výcvikářkou Petrou Florschuetz. S paničkou jsme se víceméně rekereovaly, koukaly, jak to cvičí ostatním a poslouchaly rady "jak na to". Večer pak probíhalo i kousání na figuranta a to jsme se zapojily aktivně. I když musím říct, že já se ho hodně bála a tak jsem opět víc štěkala než kousala. Paničku mrzelo, že mám od své první zkušenosti s figuranty takový strach. Tak snad na tom ještě zapracujeme...
A ještě jedno velké překvapení na mě u Coufalů čekalo - štěně. Lavina v podobě 9 týdenního stafbulíčka jménem Faru. Ale musím se přiznat, že jak jsem z ní byla první momenty znechucená, nakonec s ní byla docela sranda a i jsme si spolu hrály.
V pátek jsme se svezly společně s Janou Ježků zpátky do Prahy.
AUTEM NA VÝLET (východní Čechy)
Sobotu jsme strávily na celodenním výletě s paničky kamarádem. Začínali jsme v Kutné hoře, pak přes zámek Žleby, kde jsme navštívili i oboru plnou provokativních ptáků, ke kterým mě panička nechtěla pustit. Dále jsme navštívili zříceninu Lichnice a výlet zakončili na přehradě Seč. Neděle pak byla v duchu lenošení.
Víkend jsme si moc a moc užily a ještě v neděli večer nastartovaly Mufa a vypravily se směr Strakonice.
NA PRAXI ( Třešovice, ZD Jinín - Strakonicko)
U naší známé Lenky jsme opět pobyly krásné 4 dny. Panička chodila pomáhat do místního zemědělského družstva, mezi prasátka a krávy, prý musela kvůli škole. Přes den jsem si pak hrála s Lenky dcerou Kájou a nebo venku na zahradě proháněla koně, ovce, kozu a králíky. Domů se mi vůbec nechtělo, ale ještě jsme měly v plánu poslední návštěvu.
Náš přepravní prostředek "Muf"
ÉTERICKÉ MĚSTO (Litomyšl)
V pátek odpoledne jsme nasedly opět na vlak a vydaly se... ano, za Andulkou a její rodinou. Jezdím tam moc ráda, a to z mnoha důvodů. Za prvé můžu spát v posteli, teda vlastně už obrovské privilegium se mi prý dostává tím, že můžu do baráku. Za druhé mají po celém domě zajímavé objekty pro lovení. Tak třeba v pokoji u Andulky se mě snaží nervově zhroutit 4! andulky (teď myslím ty opeřené). Normálně si létají volně po pokoji. A aby toho nebylo málo, tak mě tam ještě deptá želva. Dole potom kočka! Která si dovolila dokonce tolik, že si na parapet odložila svojí plyšovou podobiznu a holky se mi pak smály, když jsem jí chtěla ulovit. Moooc vtipný. Jen počkejte, až se mi to povede doopravdy. No a v počítačovém pokoji se mi pak schovává ježek. Ony dvě se mi snažily namluvit, že už tam prý dávno není, ale já vím, že je a že mi lžou jen proto, abych dala pokoj.
A jinak? Je to tam skvělý. Jezdíme na výlety, chodíme na procházky, k vodě plavat a já můžu jíst kočičí granule. Co víc si přát. Tak doufám, že zas brzy dostaneme s paničkou pozvání do tohoto étericky oduševnělého města, které je doslova rájem pro duši pro tak citlivého a umělecky založeného tvorečka, jako jsem já.
Ale teď už dobrou noc. Panička vyhastrošená odchází na předpremiéru jejích oblíbenců Muldera a Scully - filmu Akta X a já jdu dospat ten náročný maratón po naší zemi.
(3.) 4. - 6. červenec 2008 - 10. MISTROVSTVÍ EVROPY VE FLYBALLU - Více jak rok dopředu plánované Mistrovství Evropy ve flyballu je konečně za námi. Na jednu stranu oooobrovská úleva, na druhou stranu smutný pocit, že už to skončilo. Pere se to ve mně. Aby taky ne, byl to snad jeden z nejvíc emočních zážitků v celém mém životě. Teď už jen přemýšlím, jak to všechno shrnout, nic podstatného nevynechat, ale neudělat z toho slohovou práci na 5 stran (nakonec jen 3, ale zkrátit to opravdu nešlo...). Tak tedy...
ČTVRTEK
Před polednem jsme s Nety vyrazily Mufem směr Mladá Boleslav. Tam už vše bylo takřka připraveno, naše hoptropí skupina se tam totiž už od úterka činila, organizace stála na nás.
Přijížděli poslední účastníci, upravovali se konečné detaily a odpoledne proběhla prezence. Toto mistrovství mělo vstoupit do dějin nejen tím, že bylo jubilejní 10., a další jubileum letos slavil český flyball, přesně 5 let od jeho znovuzrození u nás, ale hlavně tím, že se na něj sjelo 47 týmů ze 7 evropských zemí (Anglie, Belgie, Česká republika, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko) a to znamenalo doposud největší akci tohoto typu na evropském kontinentě (více týmů bylo jen loni na ME v Anglii).
Večer začalo hrozit nebezpečí šíleného slejváku a buřiny, která se na nás řinula od Prahy a tak jsme poměrně brzy zapadli do stanů a spacáků a snažili se načerpat co nejvíc energie na následující tři dny.
PÁTEK
Ráno nás probudilo zataženo a morko. Místo, aby déšť ustával, čím více se blížilo slavnostní zahájení, tím více a více lilo. Bohužel nepřestalo a tak jsme v holinkách a pláštěnkách usedli všichni ve velké jídelní hale (díkybohu za ní) a zahájili turnaj tam. Každá země měla svou tabuli a vlajku. Jen škoda, že jsme si nemohli užít ten nádherný pocit jít v zástupu pod vlajkou venku kolem dokola po oválu... tak třeba příště ;)
A pak už se mohlo začít. Výhodou areálu v Mladé Boleslavi jsou fotografy nenáviděné veliké stany, pod které se vejdou celé parkury. Tak se mohlo běhat i když pršelo. Naštěstí nepršelo dlouho a celé tři dny nakonec byly slunečné.
První část Round Robin ( = každý s každým) a nás čekal jen jeden běh dopoledne a jeden odpoledne. Nasadili jsme na oba sestavu Odie - Jim - Leo - Babsi a hned v úvodu se nám podařilo zaběhnout si nový rekord v čase 18,45 s. (tento čas se pak stal i nejrychlejším českým časem zaběhnutým na celém turnaji a i Babsi běhala na hranici svého rekordu) Pejsci se rozehřívali, my okukovali soupeře. Krom Laviny a Plzeňáků s námi ve 3. divizi byli ještě Belgičtí Funny Jumpers, Black Brains II, němečtí BallMoBs a rakouští Felixdorfer Mighty Dogs, dohromady tedy 7 velice vyrovnaných týmů.
Večer pak proběhl raut, který jsem si nemohla nechat ujít, hlavně asi proto, že byl důvod k oslavě mých narozenin, ale hlavně taky nového rekordu. K mému velikému překvapení, my k narozkám zazpívala i vystupující kapela Zkalená treska "Hepy Brzdéj Tů Jů... a dostala jsem dárek v podobě plyšového medvěda. Děkujuuuuuuu :) Jako už dlouho mě nic takhle nedostalo. Následovalo pití "čůráča" (curaso s džusem), vínka, šampaňského, všeho, co teklo, a tančení, zpívání s Němci a prostě byla prčáááááá. Krátce po půlnoci nás DJ poslal spinkat.
SOBOTA
Sobota začala jako všechny dny vstáváním před 6 hodinou. Vyvenčit sebe a pejsky, nakrmit. Vrhnout se na stavbu a přípravu parkurů. Musím říct, že jsme jako parta fungovali moc dobře, a za chvilku bylo všechno hotové.
Dopoledne pokračoval opět závod každý s každým, ale tentokrát náš tým čekaly 4 běhy. Rozhodli jsme se šestřit síly Babsi a Sáře a tak všechny rozběhy odběhala Prettynka, která tak hodně pomohla odpočívajícím pejskům. Za ten den si každý alespoň jednou oddechnul. Na nejslabšiho soupeře jsme se potom rozhodli nasadit takovou sranda sestavu Odie - Leo - Babsi - Pretty a i s tou jsme na Plzeňáky časově měli, bohužel štěstí nestálo při nás a tak padaly Leovi míčky a my s nimi nakonec prohráli. Ale to nevadilo, zatím jsme pouze sbírali body pro odpolední Double Elimination. Jen nás tato prohra stála první místo v Round Robinu. Mnohem cennější ale bylo to, že jsme naše pejsky pošetřili a prostřídali. Nejdůležitěší byl pak poslední sobotní běh a neděle.
Po skončení Round Robinu, kde jsme se umístili na 2. místě, nás v sobotu čekal ještě první rozběh Double Elimination. Počínaje tímto rozběhem pak už šlo o vše. Dvakrát prohraješ a jdeš z kola ven. Jako první soupeře jsme dostali belgické Black Brainy, které jsme porazili. Uf. Další běhy nás tedy čekaly až následující den..
Přijela za námi návštěva, Peťa Maxíčkovo Larová a tak přibyla parádní psychická podpora. Navečer jsme se Nety, Peťa a já vypravily do nedalekého McDonaldu na véču a pak následovala několikahodinová tombola, jejíž výtěžek - 9000 Kč - šel na psí útulek ve Dvoře Králové.
NEDĚLE
Po zkouknutí "pavouka" kdo s kým kdy a kde poběží jsme zjistili, že nám teoreticky stačí porazit následující dva soupeře a že jsme v natolik výhodné pozici, že bychom tak byli rázem ve finále, jenže kdyby kdyby.
Jako první nás čekal souboj s českou Lavinou, která se neuvěřitelným způsobem zlepšila, na turnaji si zaběhla nový 18kový rekord a měli jsme z nich značný strach. Nasadili jsme proto naší nejsilnější sestavu Odie - Jim - Sára - Babsi, která nezměněná odběhala celou neděli. Po nervy drásajícím souboji jsme je 3:1 porazili a byl důvod k obrovské úlevě.
Tak to bychom měli... už jenom porazit belgičany a jsme ve finále.
V polední pauze jsem jen chodila jak tělo bez duše, neschopná nic sníst, celá stažená a nervní. Ale to byli asi všichni z našeho týmu a nejen z našeho.
Belgičani se nakonec ukázali jako opravdu těžký soupeř, který se nehodlal jen tak vzdát a tak jsme se utkali, oba týmy zatím bez jediné prohry. Po několika zkažených startech a předčasných střídačkách bylo skóre 2:2. Srdce mi tlouklo jak o život. Poslední běh byl doslova infarktový, ale Jumpeři udělali chybu a tak bylo jasné, že když jí neuděláme my, vyhrajeme. Babsinka donesla bezchybně do cíle i poslední míček a bylo to táááááááám! Hurááááááááááááá. Jsme ve finále! A bez jediné prohry. To znamenalo, že pokud by nás soupeř ve finále porazil, muselo by se mu to povést ještě v tom dalším opakovaném. To nás trochu uklidnilo. Ale opravdu jen trochu.
Následovala pauza, bylo mi špatně, nervy hrály, Babsinka vzorně odpočívala. Začalo se běhat finále od poslední divize. Osmá, sedmá... šestá... fandili jsme zbylým Čechům. Pátá... Už se to ale nedalo vydržet. Musela jsem odejít si připravit a rozehřát Babsi. Válečné barvy (vlaječky) zdobily jak mojí tvář, tak Babsí kejtičky. Za soupeře jsme nakonec dostali opět Funny Jumpers.
Diváci obklopili parkur, hlasatelka uváděla, kdo poběží, ale pak jsem už nevnímala a neslyšela nic. Soustředila jsem se na náš tým. Poslední dodávání si odvahy a můžeme. Pííííísk. Hlavní rozhodčí odmáchl závod a Odie měl krásný start, Jim, paráda, nahnal náskok, Sára a teď, "Babsi, běž, BĚŽ!" A je toooo. Babsinka proběhla cílem dřív než soupeřův parson. Tak a jen to ještě dvakrát zopakovat. Paráda! Do třetice. Ale néé, Jim tam byl předčasně. Tak, a teď to musí vyjít, MUSÍ! Babsinka má doufám dostatečně nahnaný náskok, ŤAP na box, periferně vidím, že je se soupeřovým psem na boxu téměř nastejno. "Babsíííí, BABSI, póóóóóójď. BABSIIIIIIIIIIII!" Takhle jsem snad ještě nikdy nekřičela. Bude tam dřív? Jo, je táááám! My to máme! Rozběhnutá z cílové rovinky skáču naší kapitánce Šárce do náručí. Mám zalité oči dojetím a ostatní z týmu se přidávají. Je to neuvěřitelný pocit a neskutečná radost, kterou si vychutnáváme. Podáváme ruce soupeřům a pak mě přepadne kameraman z České televize. Něco blekotám, ale asi je to natolik beze smyslu, že to odvysílané naštěstí nebylo. To je taky nápad v tuhle chvíli po mě chtít nějaký rozhovor. V hlavě mám absolutně vymeteno a jen krásný pocit se mi rozlévá po těle. Babsi za celý turnaj neudělala jedinou chybičku a běhala na hranici svých možností. Děkuju!
Na řadě je pak 2. divize, kde zápasí naši Dreamsové, ale těsně 2:3 podlehnou. A pak už 1. divize, famózní podívaná na belgické týmy.
A je po všem. To znamená vrhnout se na plac, a uklízet. Po hodině už není po ME ani památky, jen se začínají závodníci seskupovat před stupni vítězů. Po menších komplikacích a delším časové pauze je vyhlášení. Jsem hrozně dojatá, když přebíráme pohár a medaili. Bohužel tak, jak Mistrovství začalo, také končí. Deštěm. Na vyhlášení první a druhé divize je opět mokro.
Co říct na závěr?
Jsem hrdá na to, že jsme to jako organizační tým zvládli dá se říct na jedničku, i když drobné komplikace byly. Jsem mooooc šťastná, že mám tu čest běhat právě za Prágy, protože je to skvělý tým plný fajn lidiček. Jsem ráda, že hoptropové dokázali držet při sobě jako jedna velká rodina, i když to skřípalo, však mi všichni víme své, že? Jsem neuvěřitelně poctěná tím, zúčastnit se takové vrcholné akce právě v tomto sportu, protože v žádném jiném není finále a vůbec celý průběh tolik provázený emocemi. Protože o tom je flyball a pokud někomu přijde "obyčejný turnaj" adrenalinový a běhá mu mráz po zádech, to nezkusil tohle...
Jediné, co mě velice mrzelo bylo chování ostatních Čechů, které dost dobře nechápu. Ať jsem kdo jsem, Hoptrop, či odjinud z republiky, když přeci zápasí ve finále český a zahraniční tým, je snad jasné, že budu fandit Čechům. Tady jsem se ale setkala s opakem. A hodně mě to zklamalo. Nedokážu pochopit, proč se při takovém finále lidé nedokážou povznést nad zášť, která je třeba i oprávněná, ale rozhodně v tuto chvíli by měla jít stranou, stejně tak jako nepřejícnost. Nicméně i přes to, to byl pro mě krásný a nezapomenutelný turnaj.
Takže teď už zbývá se jen těšit na to slíbené focení a grilování u Semyšáků, které jsme měli dopředu za 1. místo slíbené :-D
zapsala panička
Výstižná fotoreportáž od Háčka, aneb "TOHLE JE FLYBALL"
Další fotky zde
Flyball v televizi:
Čtvrteční Snídaně s novou a pozvánka na ME - zde
Sobotní Televizní noviny na Nově, kde se mihla i Babsinka - zde
Reportáž ČT24 - zde
27. - 29. červen 2008 - FLYBALLOVÉ PŘEDEVROPÍ SOUSTŘEDĚNÍ - Na flyballovou intenzivku jsme se vypravily do nedalekého Českého Brodu, kde nás hostili na luxusně zařízeném cvičáku DUX.
Vše začalo v pátek časně zrána, kdy panička nastartovala našeho Mufa a neohroženě se vydala pro Nety. Cesta proběhla až na jednu míííírnou komplikaci na jedničku, jen konečné bloudění po Brodě nám zkazilo plynulou jízdu, objížďka tam byla na každém rohu. Za to se zas ale panička naučila otáčet:) a Anetka hledat v mapě :-D
Trénovalo se dvakrát za dopoledne i odpoledne v různých sestavách, takže každý psík z týmu běžel za den přibližně 2-3krát. V polední pauze páníčci lenošili, my pejsci prý nabírali síly a někteří chodili plavat.
V neděli, poslední den soustředění pak padaly rekordy, Dreamsové mají krásně našlápnuto zlepšit národní rekord a my, Prágové, máme pevně věřím kondici na to, zaběhnout si aspoň rekord osobní. A to i přesto, že nám vypadla z týmu startovní Feska. Naštěstí za ní byla urychleně nasazená náhrada v podobě borderáčka Odieho, kterému to náramně šlo.
Tak snad jsme natrénovali, co šlo a teď už nezbývá než jen popřát, ať se nám ta Evropa zkrátka podaří!!! Tak držte palce i tlapky!
21. - 22. červen 2008 - SEKTÍ KŘEST a TURNAJ SLADKÝCH NAĎEJÍ - Další z veselých víkendů je za námi. Teda veselý byl tentokrát hlavně pro mě a nesetkala jsem se snad ani s jinou reakcí, než klepání si na čelo, když jsem vykládala, co mě čeká. Ale hezky popořádku.
SOBOTA
Brzo ráno jsem sebrala saky a paky, nešťastnou Babsinku zanechala se zabalenými zavazadly doma a jen s nejnutnějším vyrazila na vlak a směr... ano, myslím, že většina z vás už uhodla, směr Ostrava. V poledne nás vyzvedávala Lucinka a pokračovalo se přes Mokré Lazce až do Větřek.
Tak akorát končily závody a tak se mohlo chystat pohoštění a dřevo na večerní táborák. Ale nebyl to jen tak ledajaký táborák, nýbrž křestní. A to proto, že se konalo křtění 4nohých vosích přírůstků a také, tramtadadá, křest nových členů SEKTY. Této pocty se dostalo mně a Honzíkovi. Pasováni v kleče s papírovýma pytlíkama na hlavě a nakonec do poslední nitky zliti šampaňským, jsme byli slavnostně přijati do řad tohoto společenství. To znamenalo sloužit ostatním členům, ale abych tohoto utrpení byla co nejdříve zproštěna, rozhodla jsem se pokorně požádat všechny členy o možnost složení zkoušky Kapitána Pufa. To se mi také napotřetí úspěšně podařilo a teď už jen čekám na přidělení funkce. Zatím padl (alespoň myslím, že jsem ještě byla trochu střízlivá) návrh na Vrchního ku*viče Moravského jazyka, tak uvidíme :-D
Ale dost bylo pití, končil den a já musela začít střízlivět.
NEDĚLE
Ve 2 hodiny ráno mě přehodný Honzík a Ňamina odvezli do Hranic na nádraží, kde jsem chvilku po 3 hodině nastupovala do vlaku. Ve společnosti ostravských flyballistů jsme úspěšně po 4 hodinách dorazili do Prahy, kde jsem přesedlala do svého Mufa, kterého mi společně s věcmi a Babulkou dovezla mamina a které tímto moc děkuji za projevenou ochotu. DÍKY!
Tři hodiny spánku v sedě ve vlaku sice nebyly nic moc, ale dvě plechovky ionťáku fungovaly na jedničku. A dokonce ani špatně mi ráno nebylo :-P
Dorazily jsme na cvičák do Letňan, kde už probíhaly přípravy na flyballový TURNAJ SLADKÝCH NAĎEJÍ. Rozděleni do 2 divizí, jsme se společně s dalšími 6 týmy utkaly v první. Dopoledne se běhala rychlostní zkouška, kde jsme skončili na 2. místě. Pejsci běhali pomalu, ale spolehlivě. Přeci jen v těch šííílených tropech, co se dalo čekat. A pekli se nejen pejsci, ale i my, protože jsme od našeho sponzora vyfasovali krásná, ale teplá a černá týmová trika (někteří spíš noční košile:-X)
Odpoledne jsme pak měli smůlu a docela zkraje jsme hned prohráli. Nicméně závodní systém Na 2 prohry, nás udržel ve hře.
V semifinále jsme se utkali v nervydrásajícím souboji s Dreamsy, které jsme nakonec porazili, ale ve finále jsme už podlehli hradeckým Pink Pirates, kteří si vítězství opravdu za své výkony zasloužili a se kterými bylo radost prohrát, i když to bylo v závěrečném běhu při stavu 1:1 jen o 8 setin! Chtěla bych moc poděkovat za to, jaký máme tým, protože to je na flyballu to nejdůležitější, takže Prágové, dík za to, jací jste a už se těším na další závody! A samozřejmě nesmím zapomenout na Babsinku, která spolehlivě a bechybně odběhala celý turnaj mimo jediného dopoledního běhu.
Víkend byl opravdu plný zážitků a moc jsem si ho užila. Zkrátka děkuji všem zúčastněným za prima akce!
zapsala panička
Flyballové fotky najdete zde
foto: Bořík
14. - 15. červen 2008 - Pořádně NABITÝ VÍKEND - V pátek po výletu do ZOO mě panička nechala doma a sama vyrazila na sraz aktofilů (setkání fanoušků seriálu akta x, pozn. autora). Domů dorazila až v půl 2 ráno. No děsný. Za to v sobotu pak nemohla v 6 ráno vstát :)
SOBOTA - Flyballové předváděčky
Čekal nás flyballový den a tak jsme se vydaly směr metro a do Letňan, kde nás nabrala Šárka, a značně alkoholicky použitá Leová... (Bože, ty paničky jsou děsný) Pokračovali jsme do Březiněvsi, kde probíhal Den pro děti a při té příležitosti jsme předváděli ukázky flyballu. Bylo to super! Pánici se krmili buřtíkama, klobáskama a popíjeli co teklo, pak přijeli okouzlující kostkovaní lidé Inka Rybářová a Dendy Rybka, kteří bavili děti a panička jim dokonce jednou musela jít asistovat při křtění jejich knihy. HA HA HA :))))
Po flyballovém miniturnaji jsme se vypravili do místní restaurace a já zavřena do domečku nasávala, co že si to ti dvonožci dopřávají. Panička se cpala lívancema s borůvkama, a ostatní také neodolali a dali si je nakonec jako dezert všichni. Zděndo děkujem za super pohodovou akci!
Následoval čas odjezdu a my jsme se přesunuli kousek vedle do Ctěnic, kde nás čekala další flyballová ukázka. Vystřídali jsme na parkuru koně, pak nás pejsky vystřídaly děti a už se mohlo jet domů. Za odvoz mám prý poděkovat Jessynkové, která nás dovezla až domů, tak tedy děkujeme!
NEDĚLE - Grilovací russell večer
V neděli panička rozhodla, že jsem prý unavená ze soboty a tak mě nevezme s sebou a Zuzkou Coufalů koukat na závody v obedienci v Jindřichově Hradci. Ve skutečnosti mě nevzala proto, že se jí prý se mnou nechtělo otravovat se na vodítku, když prý nejsem schopná v klidu posedět. Závody byly pěkné a dokonce svou kategorii na nich vyhráli naši kamarádi Karin s Moonym, kterým gratulujeme.
Odpoledne pak dorazila panička zpátky, převlíkla se a už jsme valily směr Kinského zahrada, kde nás vyzvedli kamarádi russellíkáři a vydali jsme se všichni společně na grilovací akci k Míše a Scottíkovi, kde jsme se nakonec sešli ve složení: já s paničkou, Agnes s Evčou, Barča s Annie, Peťa s Lírou, Verča s Bludičkou a samozřejmě hostitelé. Nemělo to chybu! Mně se povedlo ukrást všem pejskům jejich pamlsky a podle paničky jsem byla pak prý dvojnásobná. No co co, akorát mi dneska nedala jako snídani, což nechápu proč :-/
Zatímco paničky popíjely, my si s psíma holkama užívaly společnosti jediného čtyřnohého chlapa a tak jsme ho řádně mučily. Únavou odpadával jeden pejsek za druhým až nás zbylo jen pár nejodolnějších a v tomto složení já, Agnes a Scottík jsem se pustili do souboje s děsivou anakondou.
Tu jsme přemohli a nakonec i nás a paničky přemohla únava a tak se vydaly směr domovy. Nás cestou ještě nečekaně nabralo MurakTaxi a tak to bylo se vším pohodlím. Prostě akční víkend jak má být :)
Více fotek z grilování zde
foto: Peťa
3. červen 2008 - PROCHÁZKA: Beroun -> Sv.Jan pod Skalou -> Srbsko (12 km) - Dlouho dopředu naplánovaná procházka byla tady. Zatímco uplynulý týden pralo sluníčko o 106, rozhodly se moje panička a Peťa Maxíkovo-Larová, že si uděláme výlet spojený s koupáním. O to překvapivější bylo zjištění, že v úterý ráno bylo zataženo.
Ještě hůře začalo být ke konci naší cesty vláčkem směr Beroun, kdy se rozpršelo a paničky litovaly, že místo kraťášků a tílek nepřibalily pláštěnku. Po opuštění vlaku opravdu lilo. Váhalo se, co dál a nakonec se jednohlasně zvolilo vydat se směr plánovaná trasa.
Lesem se šlo příjemně a asi v půlce naší cesty už přestalo i pršet. Nakonec to tak zlé ani nebylo, rozhodně se nám šlo lépe, než na přímém slunci. Ve Svatém Jánu pod Skalou jsme udělaly pár povinných fotek a asi za 2,5 hodiny chůze jsme došli do naší konečné stanice - Srbska. Sluníčko už se zase prodralo mezi mraky, paničky spokojeně poobjedvaly v místní restauraci a už nám jel panťák zpátky domů.
V Praze se ještě šlo do Světozoru na točenou zmrzku a pak s Peťou pro nový batoh.
Výlet to byl parádní a doufám, že se brzy zase někam s mými oblíbenými kamarády vypravíme!
Fotky zde
foto: Evča
31. květen - 1. červen 2008 - VELKÁ JARNÍ CENA - Ani nějak nevím čím začít. Už loni pro nás tyhle závody nebyly nejpříjemnější zážitek a tak jsem si letos doufala, že si mínění vylepším. Bohužel se tak nestalo. A to i přesto, že jsem s sebou tentokrát měla veliké zázemí, co se přátel týče (Peťa s Maxíkem a Larou, Andulka s Bertičkou, Honza s Aninkou, Nety s Šivkou, Eva s Joníkem, i Terka Cliffová, Karin se Sendy a naše trenérka Zuzka, v neděli dokonce i ostravská podpora Luca)
SOBOTA
Sobota začala už od brzkého rána velmi vysokými teplotami . V půl 7 ráno bylo už 19 stupňů a přes den se teplota ve stínu vyšplhala až nad třicet. Do Kyjí jsme dorazili ve velmi hromadném počtu a ačkoliv prezence byla v 8 hodin, náš první běh startoval až někdy okolo poledne.
Byla jím zkouška, která se nám povedla nad veškeré očekávání. Babsinka běžela krásně, rychle, ovladatelně a ČISTĚ. Nespadla ani jedna laťka a všechny tři zóny tam byly. Sice jsem na parkuru ve dvou místech lehce improvizovala, ale běh i tak byl plynulý a svižný. Těšila jsem se na výsledky, kde jsem byla docela nemile překvapena. Bylo z toho 2. místo, což by bylo naprosto super, kdyby nás nepředběhl o celých 5! vteřin KAVALÍR s postupovou rychlostí ehm 4,8 m/s v běhu se všema zónovkama, což v tom příšerném vedru a v jedničkách nedal ani jeden pes ze všech velikostních kategorií. Nicméně co je psáno, to je dáno a jelikož i zapisovatelé měli u sebe stejné výsledky, nedalo se to dohledat a popravdě jsem ani neměla chuť nějak víc to rozpitvávat, vždyť šlo přeci jen o zkoušku. Kdybych jen byla bývala věděla, jak to bude pokračovat dál...
Další na řadě byl open a všechny odskákané zóny. Mávnutá jak na kladině, tak i na áčku, která tam ale dle mého mínění byla (odrážela se zadníma nohama těsně pod úrovní zóny). Zkrátka ale byla provedená tak, jak rozhodně vypadat s naší "míčkovou metodou" nemá. Jinak jestli si dobře vzpomínám, i v tomto běhu zůstaly opět všechny laťky na svém místě!
Byla jsem moc ráda, že jsem nás nepřihlásila ještě na doplňkové mistrovské soutěže v sobotu Mistrovství kříženců a psů bez PP a v neděli Mistrovství toyů, kterých jsme se obou zúčastnit mohly. Z loňska jsem věděla, že by to obnášelo ještě jeden běh navíc - open. Takže nejenže další zónovky, které by byly bez balonků, ale hlavně v tom šíleném nelidském vedru další běh navíc.
Poslední běh dne byl jumping, který se nám moc vydařil, Babsinka krásně skákala, neshazovala, když pak přišel ten můj moment, kdy jsem si 3 překážky před cílem a čistým! během málo couvla a navedla tak Babsi na skočku místo do tunelu. Uáááááááááá. No, co na to říct :(
V deprési z toho, že jsem nám takhle pokazila běh a že mi Babsi začala asi na férovku skákat zóny, jsem si šla při vyhlášení přebrat cenu za 2. místo ve zkoušce. K mému velkému překvapení se dávaly za zkoušky poháry. Bohužel, ale na "našem" druhém místě byly jen medailičky. Né, že bych tak strašně prahla po tom, mít doma plnou polici lapačů prachu, ale my zas tak často úspěšné běhy v agility nemíváme a opravdu čistý běh máme tak jednou za uherský rok. Tím spíš mě to umístění mrzelo.
Náladu jsem si ale večer spravila. Do Prahy totiž přijela Luca a tak jsme se s Honzou jeli nejprve zkulturnit a pak hurá za Dostálkama. V plánu bylo grilování v chajdě na Suchdole. Bylo to naprosto super, Neo aportoval slunečnici z vany, Babsi chtěla celá nevrlá odpočívat:) a my seděli u vínečka a vynikajícího masíčka venku pod pergolou dlouho do noci, zatímco kolem bouřila bouřka.
NEDĚLE
Ráno jsme vyrazili by MurakTaxi opět o Kyjí. Začalo se jumpingem, který jsme se dvěma laťkama (jednou mojí a jednou Babsí) zdárně dokončily se 3. nejrychlejším časem!
Pak byl na řadě open a mělo se ukázat, jak moc Babsi hodlá kašlat na naší metodu na zóny. Řečeno jednoduše - úplně. A to i přesto, že tréninkově na zóně ten míček zas viděla a dokonce jsem i před jejími zraky podávala balonek Luce, která odcházela a u které Babsi moc dobře ví, kam ty balonky schovává. I tak se ale zlatíčko ani neobtěžovalo se na kladině byť jen jedním očkem dolů podívat a na áčku jsme zónu sice měly, ale to jen proto, že jsem se tam sehnula až k zemi a tak se zvědavě koukla, co to tam jako dělám. V cílové rovince jsem jí pak ke všemu ještě utekla a tak z toho bylo odmítnutí, když mi oběhla překážku, kterou měla po vyběhnutí z tunelu přímo před sebou, a jedna shozená laťka. Ale na druhou stranu ji opravdu musím pochválit za to, jak oba dny skákala, a také za velmi pěkné náběhy do slalomu, za krásně dělané houpačky a hlavně za úžasnou ovladatelnost a i rychlost a chuť běhat v tom vedru.
Po konzultaci s pani trenérkou jsme se většinově shodly na tom, že čekat dalších x hodně hodin na závěrečný běh dne, kterým byla naše zkouška a potvrdit tak Babsi to, že na závodech ty balonky opravdu nikdy nebývají, by nemělo žádný význam a tak jsme se v poledne sebrali a využili opět velmi horkého počasí a vypravili se raději k Berounce vykoupat pejsky a ochladit nás. To byla najednou úleva a myslím, že pejsci si to opravdu všichni užili. A ostatně my taky. (fotečky i některá videa budou)
Takže co na závěr? Rozhodla jsem se, že pro letošek končíme se závoděním, naštěstí nemáme ani zaplacené další závody. Moc dobře jsem věděla, že tahle chvíle někdy přijde. Popravdě mě překvapovalo, že nám míčky pod zónou vydržely fungovat víc jak rok a tak nějak mám neblahý pocit, že Babsi slyšela minulý týden Slávku Podmolovou, jak se jí smála, že je tak poctivá a balonky hledá pořád, i když všichni ostatní pesani po prvních, druhých závodech přijdou na to, že tam prostě nejsou a nikdy nebudou:) A co máme tedy v plánu? Prvotně vymyslet nějakou další metodu a zaměřit se na ní a trénovat, trénovat, trénovat a pak se uvidí. Ona by to stejně byla nuda všechno zvládat rovnou, že. ;-) Takže se jen všichni třeste, až se znovuzrozené opět vrátíme na parkur!! :))
zapsala panička
24. - 25. květen 2008 - MORAVSKOSLEZSKÝ POHÁR - Na naše letošní 3. agility závody jsme se vypravily, kam jinam, než do Agility kempu ve Větřkovicích. Momentálně jediného místa, kde se vlastně agilitně vzděláváme, neb v Praze na to nebyl kvůli škole čas. Prostředí tak bylo čistě domácké s plno známýma lidičkama všude kolem.
V pátek nás tradičně nabralo MurakTaxi, v Ostravě jsme vyzvedli Ucu a pokračovalo se do Větřek. Tam jsem se bohužel odmítla účastnit večerního veselí, poněvadž jsem měla na ten den naspány celé 3 hodiny! (tréninky flyballu jsou holt náročné) a tak jsem v 11 hodin upadla společně s Babsinkou do spacáku.
Ráno nás probudil hemžící se kemp. Rychle vyvenčit, zaprezentovat se a už jsem jako pomocník stála na parkuru a pomáhala stavět. Ani jsem se nenadála a byla prohlídka na první běh - jumping, který začínali smallíci. Babsinka byla natolik nadšená z toho, že je na překááážkááááách a ve Větřkááááách, že se celá rozjuchaná vrhala vpřed a na mě nebrala nejmenší ohled. Tak jsem ji musela odlapit a disknout se tak.
Druhý běh byla zkouška (video), kde jsme se díky malému startovnímu poli i s padajícími laťkami dostaly na bednu a to na 2. místo.
Závěrečný open byla katastrofa. Paní rozhodčí Slávka Podmolová, stavěla ten den opravdu ošklivé a záludné věci a i díky tomu běh dokončilo ze všech 24 smallíků jen 8. A my mezi nimi!! Bylo to neuvěřitelné, neboť jedna sekvence se dvěma tunely a kladinou byla pro mě takovým strašákem, že i na startu jsem ještě nevěděla, jak to jít. V průběhu běhu jsem také měla 2krát výpadek, kam pokračovat dál. Naštěstí jsem u slalomku měla dost čas na přemýšlení a druhé chvilkové okno se mi vybavilo včas. No tohle jsem ještě nezažila. Ale my to zvládly. Sice tradiční dvě laťky dole, ale to hlavní pro mě bylo, že jsme tu trať doběhly bez nějakého většího zádrhelu. Jupííí. Musím říct, že pro mě osobně bylo tohle 4. místo v Agility, asi zatím tím největším závodním úspěchem. Neboť nic podobného jsme zatím nezvládly zaběhnout. Byla to totální euforie. (video)
Večer byl táborák k příležitosti setkání Wonderfulláčků a tak se jedlo, pilo a jedlo a zase pilo a taky zpívalo a i jedno milé překvápko v podobě nečekaně se objevivších Lucinky s Dorinkou, nás čekalo.
K mému velkému překvapení jsem ráno vstala bez sebemenších potíží a mohlo se jít na plac. Tentokrát začínali largové a tak jsem zasedla na místo zapisovatele a později časomíry. No, už možná i rozpoznám co znamená zvednutá rozevřená dlaň rozhodčího a co ruka v pěst :-P
Open jsme opět zdárně dokončily, i když to bylo jen tak tak a byla by Babsi díky svému výletu disklá. Nakonec jsme se umístily na 10. místě, laťky zase padaly. Zkoušku jsme opět prošly kvůli shozeným tyčkám na výslednou známku VD a na 3. místě a závěr dne, krásný, lehký, vzdušný jumping jsem si chuděrku Babsinku tak moc snažila ohlídat, aby naběhla do správné díry tunelu, že jsem ji zavoláním vytáhla až do slalomku. No, to jsem na sebe byla fááákt naštvaná, protože běh nedokončily jen 3. týmy a protože jsme si běh zkusily doběhnout, Babsi nádherně zvládla náběh do slalomu a shodila jen jedinou tyčku. (video)
No ačkoliv na nějaké součty to rozhodně nebylo, závody to pro nás byly vcelku úspěšné. Rozhodně ten open, to fakt byl náš životní běh. To, že padají laťky, to už jsem nějak zvyklá a proto musím Babsi moc pochválit hlavně za krásné a hlavně opravdu rychlé sbíhané zóny, ne zrovna nejlehčí náběhy do slalomů a vůbec za celkovou ovladatelnost a stabilní rychlost, když pominu první juchací běh. Zkrátka udělala mi moc velkou radost.
Následovalo vyhlášení, kde jsme dostaly krásné diplomy, balení, loučení se s Vosama i spolubydlícíma, což pro tentokráte byly Markétka s Faustem a Balúem (naše vrchní kameramanka, děkujem!), Krista s Carmen a Renča s Baryčkem a Airinkou. Dokonce jsem zvládla i přečíst něco ze skript na zootechniku, což mělo za následek dnešní úspěšné složení zkoušky, hurá. A pak už nás Jiřinka spolu s Honzou zavezla do Fulneku, kde nás opět nabralo MurakTaxi. A se zastávkou u Meca na fishmečka O:-) a mou tamní krátkodobou indispozicí, kdy jsem si málem nabila ústa při vystupování z auta, protože mi prostě nefungovala jedna noha :), jsme okolo půlnoci dorazili zpátky do Prahy.
Tak ahoj, Větřky, zase za 14 dní ;)
zapsala panička
8. - 11. květen 2008 - AGILITY INTENZIVKA VĚTŘKOVICE - PODRUHÉ - Jak to tak vypadá, naše čtrnáctidenní periodické návštěvy Větřek nejen, že stále pokračují, nýbrž ještě pokračovat budou, ale o tom povídání zase až příště. Teď bych vám poreferovala, jak probíhala 4 denní květnová intenzivní agility intenzivka.
Všechno začalo informačním emailem od Lucy, který, světe div se, hlásal, že smallíci začínají ve čtvrtek až jako poslední skupinka a tudíž až v 11:30! (a to nebylo jediné ráno, kdy jsme začínali takto pozdě!) Znamenalo to pro nás, že jsme mohly s paničkou vyjíždět z Prahy až ten den v 7 ráno. Společnost nám cestou dělal Honza, i když jsme nakonec cestovaly s paničkou málem samy, po té, co idos.cz kecal, že metro na nové trase z Letňan už ten den pojede. A jelo, ale až odpoledne. Naštěstí Honza vlak stihnul a dokonce i dvě místa jsme urvali. Pak už na nás v Hranicích na Moravě čekala Jiřinka, aby nás dopravila do kempu.
Tam jsme dorazili právě tak akorát včas, v rychlosti panička vypakovala běhací oblečení a balonky a mohlo se jít na parkur, kde už trénovala Jana s Wífou, které se nám po dobu intezivky staly spolubydlícími, a Katka s Jessynkou. Zbytek lidí byl víceméně neznámý.
První sekvence jsme zaběhly na výborně. Panička pořád mlela něco o zalehlých uších, ale zdálo se, že jí to svědčí. Jenže jak jí tak všichni chválili, že nám to jde, řekla jsem si, že je čas na malou kulturní vložku. Rozhodla jsem se, že budu předvádět "Francii". To znamená přeběhnutí za zády psovoda na "druhou ruku". No jo, ono se to může při vedení občas hodit, ale ne na rovince. Panička se tomu nejdřív smála postupně ale začínala být víc a víc naštvaná a když jsem to zopakovala asi po osmé, nastavila mi tam, potvora nohu. Ona mě snad chtěla nakopnout?!?
Trénovali jsme třikrát denně. A bylo to poměrně hodně náročné. Každý večer byl táborák a opékaly se buřtíky, občas i zpívalo s kytarkou. V pátek večer se přijela podívat i naše sluníčka Lucinka s Dorinkou a tak byla nálada o mnooooho lepšejší. Přeci jen tam nebylo tolik známých jako jindy a pani trenérka si na naší teriéří dvojdvojici (panička a já + Jana s Wifinkou) zpočátku trošku zasedla a my pak strachy zapomínaly i přijít včas na trénink O:-) :))) Na druhou stranu jsme ale zase poznali spoustu nových známých lidiček a pejsků.
V sobotu dorazila i Ňamka a převážnou většinu jsme strávili všichni běhajíc a nebo posedávajíc u parkuru. Večerní sekvence na závěr už třetího velmi intenzivního dne nebyly nejlehčí, ale já se opravdu snažila hodně soustředit. A i když jsme s paničkou nedobíhaly moc napoprvé, byla moc spokojená a byly jsme moc chválené. Zkoušely jsme vedení přes kladinu a vůbec všelijaké náběhy do slalomů a stahování okolo překážek. Na závěr dne jsem ještě zaběhla sekvenci s Honzou a Luckou a přiznám se vám, že jsem toho tedy měla až až. Přeci jen většinou s paničkou toho naběháme mnohem víc než ostatní, jak neustále něco opravujeme a nedobíháme hned na poprvé. A ty tři dny byly opravdu náročné.
Poslední večer panička zkejsla u táboráku až do půl třetí ráno. O to horší pak bylo její ranní vstávání, kdy jsme začínali už! :) v 8... Ranní trénink se sotva hýbala a tak ani nevadilo, že i já běhala mnohem pomaleji než dny předtím. V poledne jsem pak zas lítala jak vždycky, ale nějak jsem se už nedokázala vůbec soustředit (aby taky jo, si to zkuste takhle v kuse makat) a tak mě panička radši místo tréninku odvedla zaplavat si do rybníka. Odpolední poslední! rozběhovky byly naprosto vražedný! Žádné odpočinkové běhy na radost, ale 50 metrová rovinka. Nicméně i tou jsme zdárně na několikátý pokus prošly a mohly jsme se jít zabalit a nechat se by MurakTaxi odvézt domů.
Bylo to nakonec super. Počasí vyšlo naprosto ukázkově. Vyzkoušely jsme si spoustu nových technických věcí, očuchala jsem si stůl, a panička se pod instruktáží Lenky Cábové dozvěděla něco i o skokové gymnastice. Takže začneme asi trénovat i u nás doma za panelákem.
Tákže ještě jednou děkujeme Honzovi za milou společnost na cestách a za právnickou přednášku, Peťovi za odvoz dom, Janě za to, že jsme se v noci nebály v chatičce a hlavně hlavně trpělivé trenérce MuřeUce za to, že se nám (všem) věnovala tak, jak to umí snad jen ona. Děkujeme a ahoj zas za 14 dní, tentokrát však na závodech, panička se už nemůže dočkat :-P
3. květen 2008 - EAGER´S CUP 2008 - Letošní první flyballový turnaj byl zvláštní. Poprvé se musela omezit kapacita týmů a také byl pouze jednodenní. I tak ale přijelo dostatek zahraničních účastníků a běhalo se nakonec ve 4 velmi vyrovnaných divizích.
Můj odjezd byl docela ohrožen ve chvíli, když jsem v půlce týdne doslova ze dne na den ochořela a to tak, že v pátek jsem musela chtě nechtě zajít na ORL. Naštěstí k večeru už mi začalo být lépe a v sobotu v důsledku závodní atmosféry jsem na to, že nemůžu téměř polykat nemyslela vůbec.
V 7 hodin jsme v sobotu společně s Týnkou a Ráďou vyjížděly směr Trmice, kam jsme dorazily akorát na prezenci a veterinární přejímku. Velkou podívanou je pro mě místní pani veterinářka, jejíž prohlídka je skutečně důkladná a psům málem prohlíží i jazyk v čumě z obou stran :))
No ale pak už se mohlo začít. První na řadě byla 4. divize a pak postupně až k první. V každé divizi byly 4 týmy a tak to odsejpalo velmi rychle. Za dopoledne jsme sbírali tradičně body v Round Robinu a testovali soupeře, zejména pak polské Discbuster Unleashed, kteří měli nejlepší vstupní čas, protože "naše" Sprintery a Dreamsy přeci jen známe a víme, co od nich čekat. Náš tým běhal moc pěkně a spolehlivě. Sice umíme lepší časy, ale na začátek sezóny to bylo dobré. Já jsem si vyzkoušela jaké to je učinit malé škobrtnutí, ale naštěstí pohotová Šárka na moje zařvání bleskově zareagovala a dopadlo to dobře. Jen doufám, že už jsem si tímto ve flyballu vyzkoušela všechny možné kiksy a pro příště se jich už všech vyvaruju. Dokonce jsem i stíhala pečlivě koukat na semafor soupeřů a taktizovat na případnou jistotu na střídačkách. I tak se mi ale několikrát udělalo nedobře z našich OKových střídaček na Lea, které jsem nečekala. Poláci se nakonec neukázali jako ti nejtěžší soupeři a těmi se již tradičně stali Dreamsové. Bohužel v jejich týmu chyběl nejmenší pes, prtka Jakiška, a tak celý závod statečně odběhali na 30 cm překážkách a zvládli za čerstva vyšvihnout hned v prvním běhu i nejrychlejší čas dne s hodnotou 18,87s, za kterým my zaostávali nakonec jen o jednu jedinou setinu! V dopolední části jsme se však nakonec umístili na průběžném prvním místě.
Následovala pauza na výtečný oběd od paní Heinzové a přivítání se s russellími kamarády a začínajícími flyballisty, kteří se na nás přijeli podívat a že jich nebylo málo:) Také jsem dostala konečně po dvou letech flyballování svojí červenou vyšitou mikinu, jupíííííí.
Na řadě pak bylo odpolední Double Elimination na 2 vítězné běhy. Začínali jsme s Dreamsy, které jsme 2:1 porazili a kterým jsem jeden bodík přihrála já předčasnou střídačkou. Nakonec jsme se bez prohry probojovali až do finále, kde jsem se opět setkali s Dreamsy. Musím říct, že i tak bylo finále adrenalinové. Výhodou mi bylo, že nám naši týmoví parťáci udělali dostatečný náskok na to, abych se nemusela bát dávat to tam úplně na těsno a obávat se z případné předčasné střídačky. Byla tam ta chvililinka na to být to o fous později a přitom dostatečně brzy na to, aby měla Babsinka stále před Timečkem náskok, který by dokázala se svýma nožičkama udržet. A třikrát se to podařilo, i když poslední běh byl opravdu strhující a myslím že hodný finálové podívané.
Flyballové závody se povedly. Ceny byly vskutku nádherné, organizace díky novým Hoptropím posilám běžela jak po másle a nebýt jistého arogantního výstupu Holandského družstva, které demonstrativně opustilo parkur a následně po opakovaném finále, které prohráli a skončili tak "až na 2. místě" nepočkali ani na vyhlášení, končilo by se i poměrně brzy. Holanďani ale nedokázali přijmout fakt, že se v čechách běhá podle českých pravidel, která se od těch jejich malinko liší. Vše završil jejich náctiletý fracek, který celou dobu sprostě nadával a nakonec žduchnul do jedné závodnice z českobudějovické Aley. A strhla se bitka. No, zkrátka flyball je skutečně adrenalinový sport, i když tohle ještě český flyball nezažil snad nikdy a doufám, že aspoň maličko tento incident zase utužil české vztahy.
Takže co dodat? Děkuji Prágům za úžasný průběh závodů, za krásné poháry, co jsme vyhráli, za krásné fotky, co určitě zas budou a také za super počasí, které se opravdu celý den drželo! I když musím říct, že pauza od minulých závodů na podzim byla opravdu dlouhá a že ve spojení s mým ne zrovna nejlepším zdravotním stavem, mi některé infarktové situace nedělaly moc dobře a budu se muset na tu atmosféru zas maličko aklimatizovat. No, ale už teď se neskutečně těším na přelom června a července!
zapsala panička
Krásné akční fotky ve fotogalerii
Celkové výsledky najdete na oficiálních stránkách
Článeček o turnaji na hoptropích stránkách
26. - 27. duben 2008 - AGILITY INTENZIVKA VĚTŘKOVICE - POPRVÉ - Více než dva měsíce dopředu naplánovaná intenzivka v posvátných Větřkovicích pod vedením Vrchní Lucy byla konečně před námi.
Jelikož na cestě tam se konala zastávka v Jihlavě na agi schůzi, měly jsme s Babsinkou zajištěn odvoz autem tam i zpět, za což Peťovi mockrát děkujeme. Agilití schůze, která trvala cca do 23 hodin, pro mě byla ale naprostý zážitek. A troufám si říct, že i když jsem ráda, že jsem měla možnost takovou to akci poznat na vlastní kůži, už mě asi nikdy nikdo víckrát na žádnou další nedostane. I když nikdy neříkej nikdy...
Do kempu jsme dorazili okolo 2 hodiny ranní a tak než jsem se aspoň trochu vybalila a uložila ke spánku uběhla další půl hodina. O to náročnější bylo vstávání druhý den, kdy se před 8 stavěl parkur a začínali smolíci.
Nakonec se sjela bezva parta lidiček jak z Vosy tak i známé tváře z Rožnova a rozděleni do 4 skupinek podle velikosti (dvoje media) jsme stihli každý za den udělat tři tréninky. Do chatičky se k nám pak přidala Markétka (naše vrchní fotografka) s Faustíkem a Balůem a Renča s Airinkou a Baryčkem.
Večer byl táborák, kde jsme opékali buřtíky a sýr, pili vínečko a bylo fajně. Také jsme rozebírali s pani trenérkou teorii skokové gymnastiky, na kterou jsem moc zvědavá a doufám, že na ni za 14 dní vyjde čas. Hodná Dita Nessinková nás totiž celý víkend natáčela na kameru a tak je v plánu udělat detailní studii Babsího skoku, načež se vrhnout na nápravná opatření.
Neděle pak proběhla ve stejném duchu, až na to, že smolíci šli ráno na řadu až jako poslední a to v půl 11, takže to znamenalo, že jsem měla možnost se trošku víc prospat. Ale to mi nebylo vyjícím Faustíkem a Airinkou dopřáno. Alespoň jsem ale udržela klidnou Babsi ve spacáku.
Stihli jsme opět každý tři tréninky a odpoledne jsme skončili tak akorát a bylo příjemné konečně jednou moct zůstat až do konce a nemuset spěchat na vlak směr Praha.
Účastníci se začali pomalu rozjíždět ke svým domovům a já ještě naklusala do sprchy zatímco se Dostálci pakovali. Bylo v plánu odvézt Ucu domů do Ostravy a pak přišel největší šok. Jelikož Kozena (Jiřinky Strnadové autíčko) měla vybitou baterku, bylo potřeba ji roztlačit a trochu se s ní projet. Nejlépe do Ostravy. A co se nestalo, ač jsem se bránila seč mi síly stačily, nakonec jsem se ocitla za volantem se slovy, že v nejbližší vesnici budu vystřídána. Chudinka Jiřinka radši odešla, aby to neviděla:))) A tak jsem pod navigací Honzy vyjela po nevím kolika letech zas za volantem. Nicméně až na to, že mi to 2 krát chcíplo (hlavně poprvé se v nás málem ani krve nedořezal, jestli vůbec znovu nastartuje) a jednou jsem chuděrku Kozenku nutila rozjet se na trojku, no zvládla to... Nakonec jsem relativně zdárně dořídila až do Ostravy!! Za což jsem na sebe byla náležitě pyšná. Ale největší dík patří samozřejmě Honzovi, který mi trpělivě a ochotně a hlavně v klidu a včas říkal co přesně mám a nemám dělat. Takže nakonec musím říct, že mě to i bavilo a těším se na nějakou další jízdu, tentokrát už třeba tou mojí Žabkou...
Víkend to byl parádní po všech stránkách. Počasí vyšlo přímo ukázkově. Na parkuru se nám s Babsi dařilo až jsem se sama divila a Luca nás chválila za poměrně těžké sekvence, co se nám povedly slušně zaběhnout. I když by se našla i řada takových, které jsme dokončovaly tradičně na podesáté. Ale to už jsem si nějak zvykla... bez toho by to ani nebylo ono :) Musím také ještě vyzdvihnout to, že Babsová tentokrát téměř vůbec neshazovala a tak jsem se rozhodla nás nahlásit na další agi závody.
Jediná výtka by ale přeci jen byla a to, že mi tam pár lidiček chybělo. Zejména pak sluníčkovatá sluníčka Lucinka s Dorinkou, ale také Andulka a Jíťa, které si měly vyzkoušet ve Větřkách premiéru a které doufám vytáhnu příští rok.
Teď jen doufám, že ty 2 týdny, co zbývají do dalšího "ozdravného pobytu", uběhnout co nejrychleji!
zapsala panička
5. - 6. duben 2008 - CZECH AGILL CUP - SOBĚSLAV - aneb agility závody v podání fazolky, chmelový šištičky a knédlu neboli artyčoku, tentokrát v mé milované Soběslavi.
SOBOTA
Vyjížděly jsme až v sobotu a to znamenalo budíček cca ve 4:15, abych už pár minut před 5 hodinou ranní chytala tramvaj. Byla to ještě noční linka a musím podotknout, že mi nebylo úplně nejlépe tam za střízliva sedět, dokonce i můj lačný žaludek začal při kontaktu s alkoholovými výpary uvnitř vagonu malinko protestovat. Nicméně zdárně jsem dojela až na Smíchov, kde už na nás čekala Nety se Šivou a cestování ve společnosti takových velkých a silných holek už bylo o poznání příjemnější.
Krátce před tři čtvrtě na 6 jsme vystoupily ve stanici Roztyly a volali naší řidičce Evě Jondové, kde že máme očekávat její příjezd, ale odpovědí nám bylo jen klení, že co si to to počasí dovoluje, že mrzne v dubnu, když už každý logicky rozmrazovač uklidí k letnímu spánku. Eva byla ale pohotová a za pár minutek už jsme se štosovaly do Bělouše.
Cesta byla veselá, jelikož bylo vidět asi tak na 5 kroků a téměř celou dobu až na pár výjimek nás obklopovala hustá mlha. Ta byla dokonce i na cvičáku a uprostřed parkuru a zvedla se až někdy kolem 10. hodiny dopolední.
Příjezd jsme zvládli na jedničku a už jen zbývalo zaparkovat před ubytovnou, pozdravit se se známými tvářemi, zaprezentovat se a najít vhodný flek u parkuru.
Začínalo se zkouškami SA1 a tak jsem chtě nechtě prokřehlé nohy nazula do ještě prokřehlejších kopaček a vydala se na prohlídku. Trať byla docela pěkná a až na to, že málem nebylo skrz mlhu vidět na druhý konec parkuru jsme jí i moc hezky zaběhly, včetně všech tří zón i na krásně překonané houpačce. Tradičně však Babsi zkrosila 2 tyčky a tak z toho bylo 5. místo. Měla jsem opravdu radost, protože běh byl plynulý a já ani nestačila být ráno nervózní :)
trošku mlha :)
Další kategorie se docela táhly, ale naštěstí počasí bylo příznivé a svítilo i sluníčko a tak jsem si v mezičase i opálila ksichtík.
Nicméně na řadě byla další zkouška. Když jsem se viděla na videu bylo mi jasný, že diskvalifikace po 2. skočce byla na místě. Zase jsem to tomu nebohému psíčkovi pokazila. I tak jsme ale zkusily část trati zaběhnout a pak honem rychle rovinkou bez zónovek zpátky do cíle.
V závěru dne se pak běžel jumping (video), který jsme měly krásně rozběhnutý, ale já podcenila lákadlo v podobě slalomu a neudělala otočku na čelo a tak mi Babsinka naběhla do první díry a byl z toho DIS. Běh jsme opět zakončily rovinkou do cíle. Co mě ale potěšilo, že ačkoliv to nebyl celý běh, Babsi tentokrát neshodila žádnou laťku! i když to bylo jen tak tak, a taky se nám povedlo hezky "jdi" po látkovém tunelu.
tzv. Babsí "blbec skok" :)
Večer jsme se šly konečně ubytovat, stejně jako před dvěma lety do domu dětí a mládeže k paní Prokůpkové. Třílůžkový pokoj s vlastním WC a sprchou byl luxus. Pejsky jsme nakrmily a vyrazily nakrmit i sebe do nedaleké Pizzerky v Klenovicích. (Být na závodech autem je opravdu paráda!) Místo večeře jsme se ale natláskaly sladkými zmrzlinovými poháry a výtečně se bavily při pohledu k vedlejšímu stolečku na zajímavě vypadající pár. Pán vůbec nevypadal jak pedofil a nenahrávalo k tomu ani jeho vyzvánění na mobilu a slečna zas vůbec nevypadala jako kdyby měla občanku teprve dostat. Ale co bychom si tam bez nich počaly, to by byla nuda :)
Po příjezdu zpět na pokoj jsme všichni upadli do komatu.
NEDĚLE
Neděle jsme se všichni obávali hlavně co se týkalo počasí, ale překvapila nás poměrně slušně vypadající rozednívající se obloha. Než ale došlo na smallíky začalo poprchávat. Zkouška (video) se mi nelíbila hlavně nepěkně postaveným látkovým tunelem, ale asi jsem se na to tam moc soustředila, že se nám opravdu stal osudným. Jinak opravdu lehkou trať jsme s Babsi zvládly na jedničku, se všemi zónami a dokonce i neshozenými tyčkami, ale na již zmiňovaném látkáči jsme měly 2 odmítnutí. Řekla bych že jedno mojí chybou druhé už Babsí nepozorností, ale i tak jsme běh dokončily s opět 10 trestnými body na 4. místě. Přiznám se, že tenhle běh mě hlavně mojí neschopností docela zase rozhodil a rozesmutnil, byla jsem na sebe opravdu naštvaná, ale naštěstí to zas docela rychle vyprchalo.
zeď s menší rezervou :)) předpisová houpačka
Počasí bylo doslova aprílové, ale naštěstí přívalové deště se nekonaly a tak bylo po celou neděli střídavě oblačno až zataženo, sem tam se sprškou, ale i vykukujícím sluníčkem. No, nelitovala jsem, že jsem jela v péřovce :)
Poslední 4. zkouška (video) těchto závodů byla na řadě a já malinko rozhozená z posledního běhu jsem si dělala prohlídku. Než se ale prostřídaly všechny velikostní kategorie a byla na řadě kategorie smallíků, byla jsem zas úplně v pohodě a na start jsem šla úplně klidná s pocitem, že možná ani nevím, kudy to už vede. Naštěstí na trati vždycky nějak podvědomě záhadně vím, kudy jít. Celé tyhle závody jsem se hodně soustředila na odložení Babsi na startu, aby se neopakovalo předčasné vyběhnutí jako v Kyjích, ale i tak jsem se bála odcházet příliš daleko a startovala víceméně z úrovně krok před Babsi. Tady mě ale její počáteční rychlost trochu překvapila, ale naštěstí jsem jí stihla, do slalomku šla hezky sama raději než na skočku, "francie" za tunelem se mi taky vydařila a houpačku mi udělala opět doslova předpisovou. K tomu jsem po doběhu zjistila, že všechny tyčky zůstaly na svém místě a bylo z toho tak ve výsledku 1. místo! a zároveň i téměř po roce běhání 3. složená zkouška na V a tudíž splněno pro přestup do výkonnostní kategorie SA 2 :) Nebude to ale tak horké, myslím, že rády ještě nějaký ten čas v "jedničkách" pobudeme. Stále je to u nás hop nebo trop, jen tu rychlost snad opravdu pilovat nemusíme, jsem ráda, že i v mokru to Babsi běhalo skoro stejně dobře jako na suchu.
V závěrečném jumpingu pak Babsi vypadla z posledních 2 tyček ve slalomu, ale myslím, že to bylo hlavně už únavou po celých závodech. Podařilo se jí ještě brilantně probourat jednu skočku, ale musím jí moc pochválit, protože v neděli kromě téhle jediné neshodila za celý den žádnou jinou! Takže na to, že v podstatě od podzimu víceméně vůbec netrénujeme, se nám dařilo až až.
"Au"
Bylo na řadě vyhlášení a pro mě doslova šok v podobě 3. místa v součtu SA 1 za celé závody. Vůbec jsem to s tou jednou diskvalifikací nečekala a o to to bylo příjemnější překvapení. Dostaly jsme plaketku a medaili a taky BONO salám 1,5 kg, který se Babsince náramně líbil.
Cesta domů pak utekla hrozně rychle za bujarého hovoru a pískání tykíííííííííííííííííííííí, které pokračovalo i cestou v MHD :)
Závody to byly vcelku pěkné, organizace nevázla, ale čekala jsem lepší bufetové zázemí, které bylo tak napůl a jen v neděli. Popravdě se mi ale ani moc nelíbily parkury paní rozhodčí, které byly dle mého názoru občas naprosto zbytečně lámané. Nesmím ale zapomenout na vynikající společnost 2 toyů a šištičky s knedlíkem, protože s nima byly závody hlavně velká sranda, zvláštně pak rozhovory v toyštině a kterým taktéž moc děkuji za natočení videí.
zapsala panička
29. březen 2008 - HLOUBĚTÍNSKÝ DRAK - V sobotu jsme se zúčastnily dalších agility závodů. Konaly se v Praze v Kyjích a ačkoliv se mi tam moc nechtělo, protože v poslední době téměř vůbec netrénujem, nakonec jsem se i docela těšila na všechny ty lidi, které tam potkám.
Jelikož stále běháme v "jedničkách" musela jsem vstát velice brzo, naštěstí takových bylo víc. Po prezenci a zabydlení byla na ředě zkouška A1. Začínali Largové a tak jsem měla dostatek času si trať v klidu prohlédnout... Přehodnotila jsem také svůj přístup k závodům a vůbec našemu počínání na parkuru a tak jsem si celý den docela užívala. Dokonce jsem ani nebyla tolik nervózní, jako obvykle, téměř vůbec. A bylo to teda moc fajn.
Zkouška byla moc hezká, ne zrovna typická, ale hezká a já asi na začátku kombinovala, až překombinovala. Po krásně provedeném obloučku ala Vervoort jsem se zapíchla u tunelu a Babsi se zarazila také a bylo z toho odmítnutí následované pak 2 shozenými tyčkami. Už mi to připadá jako zakleté, ty 2 spadlé laťky téměř v každém běhu. Jinak jsme ale dokončily běh v 2. nejrychlejším čase a měla jsem dobrý pocit, že jsem docela běžela a že nám tam vyšlo to, co jsem vymyslela. Bylo z toho nakonec krásné předposlední místo :) ale osobní pocit super!
Čekala nás několikahodinová pauza a ačkoliv počasí oproti předcházejícím dnům bylo více než přátelské a svítilo sluníčko, foukala k tomu bohužel i ledový vítr a zahřát se stálo trochu úsilí.
Nicméně na řadě byl konečně jumping, pro všechny výkonnostní kategorie a konečně došla řada i na poslední kategorii small. Trať byla docela pěkná, docela jsem to tam i vymyslela, ale nevím co se stalo, Babsinka jaksi nechtěla čekat na startu a jelikož to bylo poprvé, tak jsem si toho pořádně ani nevšimla a když jsem to chtěla všechno zachránit, zaplula mi do druhé díry tunelu a byl z toho DIS. Běh jsme si ale zkusily doběhnout a i bychom ho zdárně dokončily opět se 2 shozenými laťkami :) Takže opět dobrý pocit.
Den byl ale u konce, a jelikož jsme nemusely čekat na vyhlášení, vydaly jsme se směr metro a na cestu domů, kde jsme kolem půl desáté měly s Babsi obě už půlnoc...
Musím moc pochválit pana Rozhodčího Petra Rybáře, který stavěl opravdu pěkné a zajímavé parkury a pak taky poděkovat Evě s Jonáškem a Andulce s Bertíkem, že nás psychicky podporovaly a natáčely VIDEJKA, samozřejmě že pak zvláštní veliké děkuju patří našemu dvornímu fotografovi Tomášovi za překrásné FOTKY.
zapsala panička
8. březen 2008 - NEOFICIÁLNÍ JUMPINGOVÉ ZÁVODY - LIBEŇ - A jsou za námi další agility závody. Tentokrát neoficiální jumpingový speciál na Libeňském cvičáku. Panička se moc těšila, protože to měly být parkury bez zónovek. Nějak nevim, co se jí na nich nelíbí, já je mám naopak velice ráda, protože zóny = míček a to je ta nej věc na světě.
Ráno jsme se sešly s Peťou a Laruškou a zdárně dorazily na nádherný cvičák, který nás okouzlil hlavně příjemnou a vytopenou klubovnou, která poskytovala i občerstvení. Po příchodu jsme se pozdravili s Jíťou a její smečkou rozrostlou o Kimonka, na které se panička opravdu ze srdce těšila. Pak následovalo rozcvičení, kde se panička ujistila, že pořád chápu kudy se překonává kruh a ač byl tenhle místní hodně zvláštní a sakra moc vysoký třikrát jsem ho překonala správně. Panička byla spokojená a už se začínalo závodit.
Na řadě byla kategorie štěňátek, následovaná začátečníky a pak už naše 1. kolo pro závodníky. Musím říct, že panička se docela snažila a metelila co jí její pomalé nožky stačily. Pak ale nastala kritická chvíle a mně ten kruh přišel na můj vkus moc vysoko a tak jsem si ho proskočila bokem. Oprava a zase, tak jsem byla chycena a nasměrována správně. Běh jsme dokončily, a až na jedno nepovedené místo u tunelu a dálky se na to dalo i koukat a byla tam i nějaká ta technika. Dokonce jsem paničce dělala radost a hezky odhadovala skoky. Nicméně diskvalifikace z tohoto běhu pro nás znamenala rozloučení se s nějakým lepším umístěním a tudíž panička musela přijmout fakt, že vrtačka, jakožto hlavní cena, k nám nepoputuje.
2. kolo bylo už naštěstí bez kruhu a dálky, ale mně se i tak špatně odhaduje dvoják a tak padaly tyčky. Nakonec z toho byl sice nejrychlejší čas ze všech velikostí, ale 2 chyby a celkově tak za součty 9. místo ze 14. Co ale následovalo, to jsem se smála.
Opouštíme s paničkou parkur a žene se k nám chlapík v oranžové čapce. Pán z České televize, která přijela natáčet reportáž. Ale nedá mi to a ponechám tu prostor pro paničky komentář celé situace:
Před naším během...
"Bože, televize, a prej kdo chce jít něco říkat do kamery, ať se nahlásí. Už se vidim, jak tam jdu! No hele, už běžim."
Blíží se start kategorie, kde poběžíme.
"No to snad ne. Tohle je fakt zákon schválnosti. Z celých závodů se rozhodnou natáčet zrovna naší kategorii. Ježiš a chudák Míša, to bych fakt nedala. Chudinka, jak jí natáčí. No, aspoň že tak, já bych se jim radši o-o-o-om-lu-vi-vi-la, ž-ž-že k-k-k-koktám. Bych ze sebe nevypravila ani slovo."
Panička je nemilosrdně a v šoku zavlečena před kameru...
"A tak mi strčili kameru a mikrofon před ksicht, zaveleli 30 vteřin ticho!!! jako na okolní a začali se vyptávat... mně tekla nudle, kapesník nikde, nemohla jsem popadnout dech a oni, že to nevadí, že to bude aspoň opravdu vypadat, že je to právě po doběhu, nestačila jsem ani protestovat a už mi pán pokládal otázky a ještě prej hrajte si s pejskem, a Babsi zrovna čučela na parkur docela zaujatě, jak běží někdo další... a oni hrajte si s ní, a já že nechce :-D bože, no jako HAHA, hlavně že všichni kolem kdo mě znaj´ se královsky bavili... že já idiotka nemlčela!!"
Takže asi tak, ještě mi říkala něco o tom, jak mě nenávidí :))) ale já jí miluju a jsem ráda středem pozornosti, tak ať si zvyká;)
Jako poslední běh byl zařazen vyřazující paralelní závod. Kde jsme sice úspěšně vybojovali vítězství v prvním kole, ale druhé už s jednou chybou prohrály.
Koho ale musím vyzdvihnout byla Laruška s Peťou, které nejenže tento paralelní závod v kategorii medium vyhrály a vezly si tak domů již výše zmiňovanou vrtačku, tak v součtu jumpingů vybojovaly nádherné druhé místo. Gratulujeme a děkujeme za videjka. Stejně tak i výpravě z Loun, která taky nahamižnila všechny ceny, co šly. Panička říkala něco o tom, že si taky začne půjčovat psy, aby se pokoušela o štěstí na vícero frontách ...
Závody to byly hrozně příjemný, prostředí cvičáku taktéž, jen to počasí bylo na draka, ač v pátek i neděli vysvitlo sluníčko, sobota byla proklatě studená a panička je z toho zas nakřáplá. Pche, taky nic nevydrží.
Zde najdete fotky od hodné Jitunky
A tady najdete videjka
23. - 24. únor 2008 - KOUSÁNÍ VE DVOŘE - V sobotu ráno jsme se za odvozu pana Škrdy vypravili já s paničkou, Nety se Šivou a Karin s Můrou a Sendy směr Dvůr Králové nad Labem, kde nás čekal příjemně strávený víkend.
Jako první jsme po příjezdu využily postavených překážek agility a tak jsme si něco s paničkou zaběhly. Byla jsem chválena za zóny, za náběhy do slalomu, dokonce se panička pokoušela mi v něm utíkat a dělat za ním otočky a já se statečně motala. Také jsem byla proškolena, jak správně zastavovat na houpačce a už byl čas k obědu.
Po obědě dorazila i Sagetka s hovíkama a tak jsme všichni pejsci před kamerou ukazovali jak umíme poslouchat a předvádět triky.
Večer páníci zbaštili buřtguláš a chystali se do města. Mně paničkazavřela do domečku s náhubkem, prý abych se neprokousala ven a aspoň chvilku si odpočinula. HA. Sice důkladně zabezpečila zipy karabinkou, ale ne dostatečně a tak jsem se dostala ven. Prozkoumala jsem všechny stoly v místnosti, všechny baťohy. Našla jsem toho spoustu, potíž ale byla v tom, že jsem měla na hlavě tu kovovou obludnost a tak z toho nebylo nic.
No, panička díky ibalginům které od pátku brala, aby jí nebolel zub, z večera taky nic moc neměla, teda aspoň co se týče alkoholu, ale ostatní, zvláštně někteří si ho dopřávali dostatečně. Že? A stejně jsem se musela potutelně usmívat, když popisovali, jak po celém Dvoře hledali nějaký podnik, kam by mohli zajít, a nebyl pro věkovou kategorii pod 15 let, nebo naopak nad 50 let a nebo nebyl zrušený. Prý nakonec našli a podle toho někteří vypadali, ale to už jsem se zmiňovala.
Neděle pak byla celá ve znamení obran. Přijeli figuranti, Pavel Tauchman, Tomáš Louda, Lukáš Donát a Aleš Marek... Byla to docela sranda, akorát těm pánům už od minule nějak nedůvěřuju. Na hadřík jsem se ale nakonec vrhala hezky a když se mnou pak Tomáš blbnul a nechal mě si ho pořádně potahat, i jsem už docela pevně držela. Já si jen pořád nejsem jistá, jestli to myslí vážně a tak hrozivě štěkám a on pak dělá, že si chce jen hrát. A tak nevím, jestli ho zahánět a nebo si hrát. No, ale nějak jsme se nakonec dohodli. Více uvidíte na videjkách, které nám slíbila Míša. A ještě se musím pochlubit, že jsem se dokázala dostat opět ven z domečku. A to byly opět zipy sepnutý karabinou a já měla náhubek. Cha, ale panička už takovou radost z toho vytrženýho, vyhrabaný zipu neměla...
No a pak už následoval odjezd směr nádraží a trošku šílená cesta přecpaným vlakem. Co bylo ale na celém tom víkendu úplně to nejlepší, bylo nefalšované jarní počasí, které panovalo po oba dny a které by už konečně mohlo vydržet. Takový únor by byl podle mého krátkosrstého gusta.
Zde najdete fotky od hodných fotografů
A tady najdete videjka z kousání i takové legrácky
15. - 16. únor 2008 - U ANDULKY (v zimě) - Opět jsme se předem neplánovaně vypravily k Anče do Litomyšle a byla to jako vždy paráda! Vyrážely jsme už v pátek časně z rána z Prahy a Andulka si tedy kvůli nám musela natáhnout budíka, aby nás ve čtvrt na jedenáct mohla vyzvednou na nádraží v Chocni. Náhodou ale ani nezaspala!
Všechno začalo snídaní. Tedy samozřejmě že lidskou. Panička ještě teď naříká, že je přecpaná, ale kdo znáte Anču, víte, že jí odporovat nesmíte a tak si panička po oba dny plnila pupek a ještě si vyslechla, jak mě chudinku trápí hlady. No, nutno podotknout, že jsem si pak vzala rady jejích psích holek k srdci a dala se na samostatné shánění potravy.
Po snídani jsme vzaly Theunku a vydaly se za krásného slunečného počasí "za humna" směr Končiny. Ano, zní mi to jako název z mapy Pána Prstenů a podobnost více než náhodná byla i později, když se asi 5 minut po našem vykročení na procházku šíleně zatáhlo, začalo sněžit, fučet a náš cíl byl celý zahalený do mlhy a tmy, zatímco zbytek krajiny na všechny tři zbylé světové strany se koupal ve sluníčku. Jak jinak :) Nicméně nevzdaly jsme to a za chvíli se vyčasilo i nad námi. Theunka si cestu zpestřila dvěma koupelemi v ledovém potůčku, ale nevypadala, že by jí to nějak vadilo, tedy až na to, že ji málme odnesl proud. Také se jí povedlo vyhnat z lesíku srnku, která vyběhla pár metrů před mým nosem a tak jsem neodolala a vyrazila za ní. Měla štěstí, že byla tak rychlá, takže jsem se po chvilce zoufalého volání mé paničky otočila a poslušně se vrátila. Ta se celá rozplývala prý jaká jsem hodná nejhodnější. Celý zbytek dne paničky projedly, proseděly u počítače a já nakonec to hlídání taky vzdala a aspoň na chvilku usnula.
Sobotní ráno bylo docela překvápko. Za okny bylo bílo. A to jsme původně měly v plánu výlet na Kozlov, kde jsme byly už loni a kam paničky chtěly jít na oběd. Nakonec z toho byla jen krátká procházka po okolí s Čertičkou a návštěva místní lepší téměř zámecké restaurace. Teda řeknu vám, to bylo něco. Nejenže jsem dostala přímo od pana číšníka vlastní nerezovou mističku s vodou, ale dokonce mi donesl i sušenku, kterou mi dal. Teda doteď se divím, že to panička dovolila, jindy mi všechno zakazuje, ale asi si myslela, že tu sušenku nese pro ni a tak souhlasila, jinak si to totiž vysvětlit opravdu neumím. No, byla dobrá, ale malá ...
Po obědě následovala další procházka, na které jsem se seznámila s howavartím klukem Irvinem, ale protože byla opravdu zima, radši jsme se zase rychle vrátili domů do tepla. Tam mě sice v kuchyni provokovala Mikunka, má oblíbená kočička, ale asi už rezignuju, protože celé dva dny jsem na ni byla docela hodná. I když teda dalo mi to práce se udržet.
No a pak už se nachýlil čas k odjezdu. Obě jsme se s paničkou těšily, jak to ve vlaku zabalíme, ale bohužel si k nám přisedla taková upovídaná paní a tak panička měla o zábavu postaráno, chichi. No dneska se mi zas ale směje ona, že jsem prý jak v komatu. No co no, to jednoho taky zmůže, když dva dny oka téměř nezamhouří.
No, prostě opět jsme si to v Litomyšli užily, vyjedly rodinu Janečků jak jen to šlo :-X když to prostě jinak nešlo a jsme moc rády, že nás vzali opět na milost. Bylo to opravdu super! Se vším všudy!
ZDE tentýž pohled očima lidskýma...
vlákáme je do sítí a budeme je fotiti
8. - 9 únor 2008 - VOSA CUP a NÁŠ OSOBNÍ REKORD - A máme za sebou první agility závody v tomto roce. Sice nebyly až tak úplně plánované, ale nepředbíhejme.
Už tři týdny dopředu bylo, pro některé tajně nejtajněji, vymyšleno a vykonstruováno to, že dorazím na tento víkend do Ostravy. Pozvala nás k sobě Lucinka s Dorinkou, kterým také za vymyšlení celé této akce a i za poskytnutí stravy a střechy nad hlavou moc děkujeme.
PÁTEK
Tak jsem se tedy v pátek ráno po náročném školním a pracovním týdnu vypravila společně s Babsi na vlak a v poledne už nás sluníčka vyzvedávaly na nádraží Ostrava - Svinov. Čekala nás venčící procházka, dobrý oběd a pak večer AKCE.
Sice jsme ještě pořádně nevěděly, jak to provedem, ale přesto jsme se vypravily ve složení já, Babsi a Lucinka směr bydliště Vrchní Lucy. V plánu bylo dostat se nepozorovaně až před dveře bytu a tam zazvonit. Hlavní problém však nastal ve chvíli, kdy přední i zadní dveře domu byly zaklaplé a držely pevně. Na nějaké delší čekání to kvůli zimě také rozhodně nebylo. Začaly jsme tedy s Lucinkou vymýšlet co a jak dál a Babsi už skoro přimrzla ke kachličkám, když v tom se na nás usmálo štěstí a v domě se najednou rozsvítilo - někdo jde ven! Dostaly jsme se tedy úspěšně až před dveře od bytu a zazvonily. Luca ale nevím proč nechtěla otevřít, dokud neuvidí skrz kukátko, které jsme chytře přikryly. Nakonec tam uviděla Lucinku, otevřela a trochu nechápavě prý koukala, než jí napadlo se podívat, koho to tam venku Neošek tak zuřivě vítá. No, myslím, že se to překvápko docela povedlo. Chvilku jsme tedy u Lucy pobyly, popily a popovídaly a o půlnoci jsme už uléhaly do postýlek zpátky u Lucinky doma. Večer to byl moc příjemný.
SOBOTA
Naopak ranní vstávání už o poznání méně, ale zvládly jsme to a za chvilku nás už nabírala Renča Baryčková všechny do auta a vezla nás směr dětský ranč Hlučín, kde Vosy pořádaly agility závody VOSA CUP II. Sestavily se překážky, hrazení a pod vedením pana rozhodčího Petra Nogy i parkur, pak už se začínali sjíždět i ostatní závodníci.
V sobotu jsme s Babsi běhaly jen jako předskokani a je to teda škoda, protože se nám docela dařilo. První byl jumping, který jsme doběhly v pěkném čase a jednou jedinou chybou - zdá se, že u Babsi už tradiční - a to škrtlou dálkou. Za to mi ale šikulka neshodila ani jednu skočku!! Naopak, já se opět vyznamenala, a před poslední cílovou překážkou se opět natáhla. No, asi má na mě Ostrava padací vliv, nebo nevím, nikde jinde se mi to ještě nestalo. O:-) Babsi ale doběhla do cíle a až potom se šla podívat, co to tam na tý zemi dělám. Video není a nebude:-P
Následovala zkouška, zaběhnutá nad mou spokojenost, nádherné sbíhané zóny úplně bez zbytečných časových ztrát, no co víc si přát! Měla jsem opravdu radost - velikou! Myslím, že bedna by nás neminula. A poslední běh dne - open - by byl také fajn, kdybych si dala větší náskok a stihla tak být u druhé překážky - houpačky (v rovince) včas. No, ale já tam nebyla a tak mi Babsítko vzlétlo kamsi do vzduchu. Tak jsem si ji chytla a houpačku si opravila.
Následovalo vyhlašování, uklízení (při skládání Babsího domečku jsem zjistila, že je vevnitř celý orosený, se mi tam chuděrka holka nějak zapařila v oblečku a ještě v přepravní molitanové tašce, ale opravdu bylo celý den na nule, tak jsem nechtěla, aby mi mrzla) a pak už odvoz domů. Tam sprcha, která byla po celodenním studeném odchovu (ano, nevím, co jsem v únoru čekala, ale asi tepleji, když jsem si s sebou nevzala ani rukavice, díky Renčí :-P) víc než potřeba a následovalo krmení dravé zvěře. Pak jsem Babsi zavřela do plastové kenelky, jelikož nás čekala večeře v pizzerce, a já jí chudinku nechtěla nechávat celý večer v jejím domečku s náhubkem. No, nebyl to dobrý nápad. Po hodince sezení v restauraci (kde mě mimochodem pořádně vylekal vousatý Peťa) telefon. Volala Lucinčina mamka, že Babsi pláče a že docela nahlas. Chjo, nezbývalo tedy nic jiného, než se sebrat, zaplatit a jet domů. Cesta nám však byla zpříjemněna taxíkem v podobě obrovského LandRoveru a tak to bylo vlastně docela fajn. Nakonec bylo i dobře, že jsme byly doma tak rychle, únava zapracovala a jít spát co nejdřív přišlo docela vhod.
NEDĚLE
V neděli nás opět vyzvedla Renča a já se šla po příjezdu zaprezentovat. Dneska jsme díky Lucince a jejímu odstoupení ze závodů mohly běhat oficielně. To jsem ale ještě netušila, do čeho jdu...
První se běžel open a náš rekord. Ano, ale v počtu trestných bodů. A to rovných 30! Babsi byla nadšená, letěla docela rychle, stihla za běh i několik svých otoček kolem osy a i tak měla 2. nejrychlejší čas, ale bohužel i 5 shozených latěk (zlatíčko čtyřnohý mělo opět den svých BLBEC-SKOKŮ) a odskočenou zónu na kladině! Potfora, prý se na mě ještě předtím podívala a pak skočila.
Následovala zkouška, ve které jsem byla pevně rozhodnutá pohlídat si houpačku. Soustředila jsem se, abych na Babsi dostatečně důrazně zařvala STŮJ, ale nějak jsem to neodhadla a Babuška se sice zastavila téměř vzorně, ale nad zónou a tu mi pak vesele odskočila. HA HA :) Takže záměrný disk a oprava houpačky. Jelikož se ale nesmělo vůbec dobíhat parkury, následovalo bohužel rychlé opuštění trati :(
Poslední jumping, moc se mi líbil, moc jsem si ho chtěla zaběhnout, hlavně si vyzkoušet náběh do slalomu, ale nějak jsem zaváhala. Mojí chybou, kdy jsem myslela, že když si dám dostatečný náskok, Babsi se stáhne na mě, se na mě vůbec nestáhla a sama si běžela předem promyšlenou rovinku. Tak z toho byl překrásný ukázkový disk hned na 3. překážce. Bylo mi hodně moc líto, že jsme musely opustit opět co nejrychleji parkur. Babsi byla ten den opravdu nabušená, při čekání na startu hlasitě komentovala závodící před námi a sama pak měla prostor jen pro pár překážek. No, tak snad příště. Je to zase zkušenost a z těch sobotních nádherných sbíhaných zón a relativně čistých běhů mám radost mnohem větší!!
Závody byly u konce a tak se sklidily překážky, proběhlo vyhlášení a pak už se každý rozjel k domovu rozmrznout. Teploty se opět po celý den vyšplhaly jen něco málo nad nulu, i když se tentokrát snažilo i sluníčko. Já jela k Lucince. Původní plán sice zněl, že pojedu domů až v pondělí, ale naskytla se mi příležitost cestovat směr Praha ve společnosti Peti, Honzy a Robka a tak jsem nabídku přijala. Aspoň jsem se nebála :)) Téměř bleskově jsem se tedy zabalila, rozloučila a za pomoci Jiřinky se nechala dovézt na Hlavní nádraží (Ha, tak už znám téměř všechny ostravský nádraží :-P)
Vlak byl narvaný, ale 4 místa v jednom kupé jsme nakonec zdárně našli a tak jsme si sedli a téměř všichni spali až do Prahy...
zapsala panička
foto: Grzywačovi
Hala v Hlučíně Setkání s Ebičkou Dětský ranč
20. leden 2008 - TRÉNINK U GRYGARA - Tak jsme se konečně vypravily na dlouho předem plánovaný trénink do letňanské haly u Tondy Grygara. Shrnu to. Bylo to hrozně fajn. Sice zpočátku jsem myslela, že se rozbrečím, když jsme v bedlivém dozoru samých a3 psů nebyly schopny se v první sekvenci (o které mi pan trenér oznámil, že mně to musí připadat jak obtížnost A4:)) dostat ani za 4. překážku, ale pak se to zlomilo a zbylý jumping i agility parkur jsme jakž takž zvládly nějak záhadně doběhnout hned napoprvé.
No, opět jsem se přesvědčila, že jsem ale děsný nemehlo a mám se ještě hoooodně co učit, abych to Babsi nekazila. Ale rozhodně plánuji jít znovu. Myslím, že nejsem ještě ztracený případ a zkušený trenér, že to ze mě určitě vymáčkne a navíc je to v těchto dnech stejně jedna z mála příležitostí, jak se vůbec k agility dostat. Náš cvičák je opět, jako každý rok, naprosto nepoužitelný. Tak se už se těším na další trénink, na který už snad dorazíme v plné síle, protože ten poslední jsem kvůli nemoci musela rušit...
zapsala panička
leden 2008 (4. ledna) - PEGGY A PYOMETRA - Poslední dobou Peginka chřadla den ode dne a když se k tomu připojil ještě výtok, upalovaly jsme na veterinu. Tam nás ohromili tím, že má hnisavý zánět dělohy čili pyometru. Dá se ale říci, že měla štěstí v neštěstí a měla otevřený typ zánětu. Kdyby to byla druhá varianta, už by tu s největší pravděpodobností nebyla.
Zvažovali jsme s panem doktorem všechna pro a proti, přeci jen Peggy má příští měsíc oslavit už 15. narozeniny! Nakonec jsme rozhodli pro operaci. Pegča i přes svůj pokročilý věk a problémy s artrózou, zrakem a sluchem je ve velice dobré kondici, nebyla nikdy nemocná a hospitalizovaná jen jednou a to s tříselnou kýlou. Ani veterině nevěřili, že jí je tolik. Takže babču čekala hladovka a druhý den 4. 1. 2008 kastrace.
Ano, musím říct, že jsem se moc bála narkózy, ale všechno proběhlo v naprostém pořádku a po 3 hodinách jsme si pro ni s mamkou jely a za následný odvoz a i ty další děkujeme komu jinému než Zuzce Coufalů. V čekárně dostala ještě kapačku a když se probouzela, věděla to snad celá ulice, jak chuděrka naříkala. Ale ona čím je starší, tím je to s ní horší. Vyřve si doslova všechno. A hraje neskutečné divadýlko, kterého jsme si při probouzení z narkózy pak užily až až a sousedi asi taky. Chudinka Babsi z toho byla celá vyjukaná a pořád chodila Pegušku kontrolovat a občas se tvářila opravdu ustaraně.
První dny to bylo jeden den dobré a další den hrůza. Jeden den vypadala jak znovuzrozená, což měla podle slov pana doktora po odstranění zánětu opravdu být a další den se ploužila bytem celá apatická a nedokázaly jsme do ní vpravit téměř sousto. Nakonec jsme jely na veterinu znovu, to poté, když odmítala jíst několik dní v kuse. Pak se zas zlepšila. No, bylo vidět, že má ohromnou chuť do života.
Koncem týdne, ale začala nejdříve kýchat, pak kašlat a nakonec chrchlala jak tuberák. Na veterinu jsme měly cestu stejně, protože byl čas na vyndání stehů. Jizvička se za ten týden až neuvěřitelně krásně zahojila. Opravdu neuvěřitelně, na tak starý organismus, ale to je jedině dobře. Ale jak asi byla Peggy celá oslabená a náchylnější, tak chytila nějakého bacila a pořádně nastydla. Dostaly jsme tedy další várku ATB, tentokrát rovnou na 14 dní a medicínku.
Teď je to týden po poslední návštěvě, který opět probíhal zpočátku dost katastroficky, ale poslední dobou ,ťuk ťuk, už je Peguška téměř v normálu. Zpočátku nedělala nic jiného než kašlala a dostávat do ní cokoliv byl nadliský úkol. Postupně, ale ATB zabrala, kašel ustal a Pegča nabrala opět svou sílu, čili dostávat se do bránícího se tvorečka, ještě ke všemu bez pořádného čumáku, bylo čím dál náročnější a tak 3 krát denně při aplikaci medicínky za pomoci injekční stříkačky jsou doma boje. Naštěstí snad dnešním dnem toto týrání končí a já jen děkuju, že Babsinka je tak úúúžasný pacient, který drží a když nedrží, dá se mu do čumáku dostat asi tak desetkrát lépe, o zamezení následného otevření papuly ani nemluvě. Ten pekinéz je ale výtvor přírody :))
No a jak se má naše dáma dnes? Myslím, že je docela spokojená. Vrtí ocáskem, venčí se venku, má chuť k jídlu, zkrátka myslím, že její organismus musel být opravdu silný, když takhle úspěšně přešla všechny události posledních 14 dnů. Akorát s jídlem si nás omotala krásně kolem packy, a tak nepapká nic jiného než kuřecí masíčko... Ale co bychom pro ni neudělaly, že, hlavně když má tu chuť papkat. Babsi je ale naprosto šokovaná, že nad něčím dokáže takhle ohrnovat nos, ale myslím, že na tom nakonec taky docela vydělala, protože aby jí to nebylo líto, dostane občas kuřecí přilepšení i ona.
Tak za týden nás čeká poslední kontrola a pak, pevně věřím, že bude Pegulka natolik v pořádku, že tu s námi ještě nějakou tu dobu zkusí pobýt.
No a pro mě osobně to mělo také jistý dopad. Uvědomila jsem si, jak moc jsme se navzájem odcizily tím, že ona má mamku a já Babsi. Ale v takové situaci jsem se za sebe až zastyděla a slibuju, že budu víc pozorná, však jste obě moje holky. Každá tím svým způsobem. Mám vás moc ráda a děkuju, že jste tu pro mě v každé situaci a já se zase na oplátku pokusím být tu vždycky pro vás...
zapsala panička
